Jednotka se nachází na jv. okraji Českého masivu, je součástí moravskoslezské oblasti. Dělí se na dvě dílčí jednotky: svratecká a dyjská klenba. K moraviku se řadí i útvary prostorově oddělené: svinovsko-vranovské krystalinikum, nectavské krystalinikum, krystalinikum miroslavské hrásti a krhovické krystalinikum.
Svratecká klenba moravika je na sv. ohraničena tektonicky (křetínský přesmyk) vůči letovickému krystaliniku, na z. se stýká se svrateckým krystalinikem a moldanubikem. Jižní a jz. okraj je tvořen bítešským zlomem a náměšťskou dislokací, východní hranice je zřetelné ohraničení sedimenty boskovické brázdy, ale horniny svratecké klenby moravika zasahují pod mladšími sedimenty až k hlavnímu zlomu boskovické brázdy (Jaroš a Mísař, 1965).
V jádru svratecké klenby moravika vystupují tzv. tišnovské brunidy (předdevonské parautochtonní brunovistulikum) s typickou imbrikační stavbou. Devonské obalové jednotky tvoří tzv. spodní závistský vývoj a svrchní květnický vývoj (Jaroš, 1991). Tišnovské brunidy jsou tvořeny předdevonským krystalinikem, původně se jednalo o komplex sedimentárních a vulkanických hornin, který je proniknut svrateckými žulorulami a celý komplex se označuje jako deblínská skupina. Na ni transgresivně nasedají bazální klastika závistského a květnického vývoje. V závistském vývoji převládají klastika nad karbonátovými horninami, v květnickém vývoji je tomu naopak.
Podél dřínovského nasunutí je přes deblínskou skupinu přesunuta deska morávního příkrovu (mocnost 3 – 4 km) a na něj podél moldanubického nasunutí od západu svratecké krystalinikum a moldanubikum. Schulmann et al. (1991) vyčlenil dvě fáze sunutí moravických příkrovů. Ve starší fázi (350-340 Ma) bylo výšemetamorfované moldanubikum přesunuto přes morávní jednotky a ve druhé fázi (320–310 Ma) celý komplex přesunut přes tišnovské brunidy. Morávní příkrov je tvořen třemi jednotkami. Olešnická skupina je metamorfovaný sedimentární vývoj s vložkami grafitických břidlic, mramorů a bazických vulkanických hornin. Bítešská skupina je tvořena biotit-muskovitovými ortorulami, místně s vložkami svorů, amfibolitů a amfibol-biotitových rul. Skupina Bílého potoka jsou metamorfované flyšoidní sedimenty s horizontem krystalických vápenců a erlanů.
Dyjská klenba moravika je esovitě prohnuté těleso zasahující na severu k Moravskému Krumlovu a na jihu ke Kremsu. Nadložní moldanubikum je odděleno moravskoslezským zlomovým pásmem, za západní hranici jsou považovány šafovské svory. Hranici s brunovistulikem tvoří diendorfské zlomové pásmo. Dyjská klenba je kadomská struktura, oddělená koncem variské orogeneze od brunovistulika. Tvoří ji vulkanosedimentární metamorfované horniny prostoupené kyselými intruzemi a celý komplex je postižen variskou tektonikou.
Morávní příkrov je v dyjské klenbě tvořen šafovskou, vranovskou, bítešskou a lukovskou skupinou. Jeho podklad tvoří pleissingský příkrov, který je matemorfovaným obalem brunovistulika. Vranovská skupina litologicky odpovídá olešnické skupině ve svratecké klenbě a je tvořena metapelity s vložkami krystalických vápenců a bazických vulkanitů. Bítešská skupina je tvořena dvojslídnými ortorulami, na styku s vranovskou skupinou jsou běžné polohy bazických metavulkanitů. Lukovské skupina je neritickou facií vranovské skupiny.
Jaroš J. (1991): Postavení a tektonický styl brunovistulika v jádře svratecké klenby. – Acta Univ. Carol. Geol., 3-4, 225-238.
Jaroš J. a Mísař Z. (1965): Problems of the contact between West-Moravian crystalline complex and the Brno-unit in the basement of the Boskovice Furrow (Moravia). – Krystalinikum, 3, 75-79.
Schulmann K. et al. (1991): Evolution of nappes in the Bohemian massif: a kinematic interpretation. – Geol. Rdsch., 80, 73-92.
Suk M., Wilimský D. (2001): Amfibolity morávního příkrovu svratecké klenby (jejich srovnání s ostatními částmi moravika a okolními jednotkami). – MS Zpráva o výsledcích výzkumu FRVŠ, 2001.