sev. šířka: 49°11,458´
vých. délka: 16°40,699´
nadmořská výška: 310 m n. m.
mapa KČT: č. 86 (sektor F1)
Na východním okraji brněnské městské aglomerace najdeme na několika místech drobnější výskyty mezozoických sedimentů jurského stáří (stupně dogger/kelloway až malm/kimeridž). Tvoří plošně nevelké vápencové ostrůvky v oblasti Hádů, Bílé hory, Stránské skály a Švédských valů (mapa 2). Zatímco na Bílé hoře a Stránské skále není charakter podloží znám, na Hádech a Švédských valech spočívají denudační relikty jurských sedimentů na vápencích svrchnodevonského až spodnokarbonského stáří.
Morfologicky nejvýraznějším výskytem jurských vápenců je Stránská skála (310 m n.m.) ležící v městské části Brno-Slatina (mapa 1). Tvoří zde asi 1,5 km dlouhý a 0,5 km široký, nad svoje okolí nápadně vystupující vrch (foto 1, 2 a 3), na němž byla v minulosti otevřena řada menších kamenolomů. Vrcholová část kry Stránské skály je ukončena plošinou, sklánějící se zvolna k jihozápadu.
Jurské vápence budující Stránskou skálu a dosahující zde mocnosti přes 50 m, lze rozdělit do tří vrstevních souborů. Spodní část reprezentuje asi tři metry mocná poloha masivního, šedého, dolomitového vápence uspořádaného v lavicích o mocnosti 0,5-1 m. Na ni navazují směrem do nadloží šedé, jemně až velmi jemně zrnité laminované vápence a chuchvalcovité až pseudooolitické vápence s rozptýlenými schránkami mřížovců a zbytky ostnokožců. Střední část profilu buduje asi čtyři metry mocná poloha bělošedého, hrubě detritického krinoidového vápence (foto 4 a 5), obsahujícího 80-90 % krinoidových článků. Svrchní partie odkryvu o dochované mocnosti kolem osmi metrů se skládají z úlomků středně až hrubě zrnitého organodetritického až pseudooolitického vápence obsahujícího hojné organické zbytky ostnokožců, řas, mechovek a dalších organismů. Popisované horniny jsou nepravidelně, ale velmi intenzívně silicifikovány křemenem a chalcedonem. Ve vlastních lomových stěnách vystupují vápence nejčastěji jako hrubě zrnité až balvanité osypové brekcie, které lemovaly okraj brněnské karbonátové plošiny a chránily ji vůči šelfové laguně.
Podobná záplava jako v období jury zasáhla do okolí Brna i během křídy. Tak jako většina jurských sedimentů, podlehly i horniny tohoto období v průběhu starších třetihor intenzivnímu zvětrávání a odnosu. Prokřemenělé polohy rohovců, patřící k nejodolnějším součástem zmiňovaných vápenců, vytvářejí samostatné polohy nebo vstupují v podobě valounů do mladších sedimentů.
V mladších třetihorách pronikly do okolí Brna z jihu a jihovýchodu výběžky sladkovodních, brakických a mořských pánví, v nichž se ukládaly především jíly a písky. V bezprostředním okolí Stránské skály se ze staršího miocénu zachovaly především sladkovodní až brakické jemnozrnné písky a pestře zbarvené jíly. Tyto sedimenty vyplňují depresi mezi Stránskou skálou a starou Líšní a Stránskou skálou a Bílou horou. Na počátku středního miocénu postoupilo z předpolí karpatských příkrovů teplé subtropické moře, které zasahovalo daleko k západu až do prostoru nynější Náměšti nad Oslavou. V něm došlo k ukládání tzv. brněnských písků, zahrnujících různé druhy vápnitých písků, písčitých štěrků a štěrků. Tyto sedimenty jsou v současnosti zachovány v nadloží brněnských písků, na jihozápadním a západním úpatí Bílé hory nebo v depresi mezi Stránskou skálou a Bílou horou.
Stránská skála je současně klasickou paleontologickou lokalitou s velkým množstvím zbytků obojživelníků, vodních ptáků a savců. Nálezy z krasových dutin a suťových kuželů na severozápadním svahu Stránské skály dokumentují období dlouhé asi 400 000 let. Jde převážně o sedimenty cromerské meziledové doby, jejíž začátek je datován před 790 000 lety.
Masiv Stránské skály je silně zkrasovělý. Obsahuje jak různě široké vertikální pukliny, tak i poměrně rozsáhlé horizontální jeskyně. Vznik převážné většiny jeskynních dutin je kladen do konce pliocénu. Tvorba krasových jevů probíhala ve dvou zřetelně oddělených časových obdobích. Asi před 23,5 milióny let na přelomu starších a mladších třetihor byla Stránská skála obtékána řekou, která se podílela na tvorbě horizontálně orientovaných jeskynních systémů. Neogenní mořská transgrese vývoj jeskynních systémů postupně znemožnila, moře se však podílelo na tvorbě malých jeskyněk, výmolů a rozšířených puklin, vyvinutých především v jeho příbojové zóně. S nimi se můžeme v současnosti stále setkat v severní a západní části Stránské skály.
Na úpatí Stránské skály bylo archeologicky doloženo jedno z nejstarších osídlení Moravy z okruhu Homo errectus spojené s nálezy až 750 000 let starých kamenných a kostěných nástrojů.
Archeologický výzkum jihovýchodního svahu Stránské skály potvrdil současně existenci asi 40 000 let staré dílny určené na výrobu kamenné industrie. Z velkého množství nalezených úštěpů lze soudit, že lokalita plnila funkci centra určeného ke zpracování kamenné suroviny. Popisovaná kultura tzv. bohunicienu tvoří přechod mezi středním paleolitem neandertálského a středním paleolitem moderního člověka. Kamenné nástroje vyrobené na Stránské skále byly prokázány na řadě dalších moravských paleolitických nalezišť.
Ve vrcholové části Stránské skály, v prostoru bývalé vodárny, sídlili v období aurignacienu před zhruba 31 000 lety lidé dnešního typu (Homo sapiens sapiens). V pozdějším období před 18 000 lety sloužila lokalita jako sídliště lovců koní. Před 6 000 lety byla Stránská skála osídlena novým zemědělským lidem.
Během druhé světové války po anglo-americkém náletu v srpnu 1944 rozhodlo německé velení přesunout do podzemí místní vojenský výrobní závod, sídlící v místech současného podniku Zetor. Za tímto účelem bylo při úpatí Stránské skály vyraženo několik štol, které byly postupně spojovány a dále stavebně upravovány. Vlastní podzemí závod byl vybudován jen v omezeném rozsahu, přičemž souhrnná délka všech chodeb dosáhla asi 700 metrů. Při úpatí samotných skalních srázů bylo vyraženo samostatné podzemní patro, mající sloužit jako protiletecký kryt. Tyto prostory, volně přístupné až do poloviny 50. let, zabrala následně armáda, která zde zahájila výstavbu protiatomového krytu a velitelského stanoviště určených pro případy válečného ohrožení republiky.
Pro svoji geologickou, paleontologickou, archeologickou a botanickou výjimečnost byla Stránská skála v roce 1978 vyhlášena chráněným přírodním výtvorem a v roce 1992 získala statut národní přírodní památky (foto 6 a 7).
Literatura:
Eliáš M. (1969): Zpráva o sedimentologickém výzkumu brněnské jury.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1968, 1, 216-219, Praha.
Hromas J. (ed.) et al. (2009): Jeskyně.- In Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, sv. XIV, AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 608 s.
Musil R. (1982): Kvartér brněnské kotliny-Stránská skála IV.- Geografický ústav ČSAV, Studia Geographica 80, 7-11, Brno.
Musil R. et al. (1993): Moravský kras - labyrinty poznání.- Vydavatelství J. Bližňák Adamov, 336 s.