sev. šířka (S42): 49°36,677´
vých. délka (S42): 18°44,323´
nadmořská výška:
mapa KČT: č. 97 (sektor C2)
V okolí Hrádku ve Slezsku vystupují na mnoha místech v korytě řeky Olše sedimentární horniny vnějších Západních Karpat, které se vyznačují nápadnou lavicovitou stavbou. Obec Hrádek najdeme asi 5 km ssz. od Jablunkova (mapa 1). K nejzajímavějším výchozům se dostaneme po místní komunikaci vedoucí jižním směrem, souběžně s hlavní silnicí do části Bařiny. Těsně před ní projdeme drobnou roklinou bezejmenné vodoteče až k meandru řeky Olše, kde jsou horniny velmi pěkně odkryty (foto 1, 2 a 3). Obří mísy ve stejném typu hornin pak najdeme v řečišti Olše v obci Hrádek, asi 150 m po proudu řeky od mostu (foto 4), přes který vede žlutá turistická značka.
Podstatnou část oblouku vnějších Karpat zaujímá vnější, též menilito-kosněnská skupina příkrovů. Na severní Moravě je nejrozsáhlejším příkrovem slezská jednotka, která je unikátní především svým statigrafickým rozsahem od nejsvrchnější jury až po oligocén. Horninové komplexy byly na našem území popsány ve třech odlišných vývojích a to kelčském, bašském a godulském. Zatímco první dva jsou zachovány jen v omezeném rozsahu, godulský vývoj slezské jednotky představuje kompletní sekvenci horninových vrstev se značným plošným rozšířením.
Okolí Hrádku a Jablůnkova je tvořeno sedimenty istebňanského souvrství (mapa 2), které plynule navazuje na podložní godulské souvrství. Rychlý nástup sedimentace hrubě rytmického flyše byl spojen se subhercynskou fází alpínské orogeneze v křídovém stupni campan a ukončení sedimentace proběhlo již ve spodním paleocénu, kdy následoval vznik litologicky odlišného podmenilitového souvrství. Stáří istebňanského souvrství dokumentují foraminiferové zóny a nález amonita Pachydiscus neubergicus řazeného do stupně maastricht.
Horninovou náplň celého souvrství tvoří hrubě rytmický flyš, který se střídá s mocnými polohami černošedých nevápnitých jílovců. Maximální mocnost istebňanského souvrství dosahuje až 1200 m. Flyšovou sekvenci tvoří křemenné, arkózové nebo drobové pískovce různé zrnitosti se středně až silně lavicovitou texturou. Jednotlivé pískovcové lavice jsou gradačně zvrstvené se slepenci na jejich bázi, slepence mohou tvořit i samostatné lavice. Celý sled obsahuje jen podřadné vložky prachově písčitých černošedých jílovců a laminovaných prachovců. Převážně pelitické sekvence celého souvrství doprovázejí tělesa petromiktních slepenců, laminy pískovců a lávky pelokarbonátů.
Zastoupení flyšových a pelitických sekvencí v istebňanském souvrství má cyklický charakter a podíl jednotlivých sekvencí je proměnlivý. V okolí Jablůnkova převažují v profilu pískovcovo-slepencové vrstvy, pouze v nejvyšší části převládá pelitická sekvence, kterou istebňaské souvrství přechází do nadložního podmenilitového souvrství.
Výchozy na březích a v korytě řeky Olše odkrývají flyšovou sekvenci istebňanského souvrství (foto 5). Převažujícím horninovým typem jsou pískovce (foto 6), místy přecházející do slepenců, které se střídají s polohami střípkovitě se rozpadajících jílovců nebo prachovců (foto 7). V řečišti pod mostem v Hrádku (foto 8 a 9) jsou v pískovcích pěkně vyvinuty morfologické tvary, z nichž některé můžeme označit jako obří hrnce (foto 10, 11 a 12). Prohlubně oválného až kruhového tvaru vznikají evorzí – vířivou činností vody. Díky puklinovému systému jsou některé útvary lineárně protažené a vymodelované tekoucí vodou. Vznik těchto útvarů v relativně málo odolných pískovcích istebňanského souvrství trvá řádově desítky až stovky let, v odolnějších horninách vznikají stejně velké útvary až tisíce let.
Literatura:
Menčík E., Adamová M., Dvořák J., Dudek A., Jetel J., Jurková A., Hanzlíková E., Houša V., Peslová H., Rybářová L., Šmíd B., Šebesta J., Tyráček J., Vašíček Z. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. – Ústřední ústav geologický v Academii, Praha. 307 stran.