sev. šířka: 49°03,040´
vých. délka: 17°15,847´
nadmořská výška:
mapa KČT: č. 89-90 (sektor D3)
Přibližně 10 km severovýchodně od Kyjova leží obec Osvětimany. Mezi touto obcí a Medlovicemi najdeme přírodní památku Medlovický lom (mapa 1). Lokalita je nejsnáze přístupná po asfaltové komunikaci z jižního okraje Medlovic, která vede až nad lom. K němu pak zvolna klesá polní cesta. Dnes již opuštěný lom je částečně zarostlý, jeho hlavní stěna však stále poskytuje pěkné ukázky hornin (foto 1, 2 a 3).
Lokalita Medlovické porcelanity leží v oblasti osvětimanské elevace flyšového pásma. Tato oblast je součástí magurského příkrovu a jeho dílčí račanské tektonické jednotky (mapa 2). V okolí Medlovic a Osvětiman se nacházejí dvě větší tělesa porcelanitů, která jsou uložena v sedimentech spodních zlínských vrstev (obrázek 1). Severně od Osvětiman mají charakter středně až hrubě cyklického flyše, který je tvořen střídáním zelenošedých vápnitých i nevápnitých jílovců a lavicemi vápnitých i nevápnitých středně až hrubě zrnitých pískovců. Jižně od Medlovic mají spodní zlínské vrstvy charakter hrubě cyklického flyše tvořeného písčitými horninami s ojedinělými vložkami pelitů a četnými polohami slepenců až brekcií.
Východně a jihovýchodně od Medlovic vystupují na povrch svrchní zlínské vrstvy, ve kterých převažují vápnité jílovce s vložkami glaukonitických, málo zpevněných pískovců. Jejich stratigrafické zařazení je svrchní eocén až spodní oligocén.
Severně od Medlovic i Osvětiman vystupují na povrch ještě spodní a svrchní vrstvy soláňské a vrstvy belovežské. Svrchní vrstvy soláňské jsou tvořeny lavicemi vápnitých i nevápnitých žlutohnědých pískovců s hojnými vložkami jílovců, které východně od važanského zlomu chybí a pískovce mají silně rozpadavý charakter. Vrstvy belovežské tvoří pruh hornin s proměnlivou mocností. Litologicky jsou tvořeny pestrými slídnatými pelity s vložkami tence deskovitých pískovců, ve svrchní části deskami až lavicemi pískovců s proplástky zelenošedých nevápnitých jílovců. Stáří belovežských vrstev je spodní až střední eocén, horniny jsou intenzivně zvrásněny.
Hlubší stavba v okolí Osvětiman a Medlovic je známa díky vrtu Osvětimany 1, který zjistil mocnost flyšových sedimentů v této oblasti 2520 m. V celém profilu se tektonicky opakují spodní a svrchní vrstvy soláňské, vrstvy zlínské a vrstvy belovežské. Podloží tvoří leukokratní biotitový granit.
V okolí Medlovic bylo vymapováno jedenáct různě velkých denudačních reliktů porcelanitů. V největším z nich je založen dnes již nečinný lom, v současné době vyhlášený jako Přírodní památka Medlovické porcelanity. V době intenzivní těžby v 70. a 80. letech minulého století měla lomová stěna délku asi 50 m a mocnost porcelanitů a vypálených jílů činila asi 4,5 m. Profil obsahoval tři polohy popelovin po vyhořelých slojích lignitu. Tyto polohy mají mocnost od 4 do 15 cm, místy vykliňují nebo se spojují, jejich barva je tmavě šedá až nafialovělá, často se žlutými nálety druhotných síranů.
Vlastní porcelanity mají převážně rudou barvu, jsou velmi pevné s lasturnatým lomem (foto 4, 5 a 6). Ve vyšších polohách, blízko povrchu, jsou měkčí a rozpadavé a jedná se spíše o vypálené jíly. V těsném sousedství zlomových poruch poklesového charakteru jsou porcelanity i jíly vypáleny s vyšší intenzitou. Je to pravděpodobně způsobeno pronikáním produktů hoření podél těchto poruch. Zlomové plochy jsou nápadné tektonickými ohlazy, které vznikly ještě před vyhořením uhelné sloje.
Porcelanity zasahují do hloubky až 15 m a jejich podloží tvoří hnědozelené, modrozelené nebo šedozelené písčité jíly. V hloubce asi 24 m leží diskordantně na spodních zlínských vrstvách.
Předpokládá se, že jíly a uhelné sloje v okolí Medlovic sedimentovaly v okrajových depresích Chřibů, pravděpodobně v období zóny A až C pannonu. K zapálení (samovznícení) uhelných slojí došlo ve střední části zóny C pannonu za podmínek, kdy sloje byly erodovány až na povrch a byl tak umožněn přístup kyslíku a vlhkosti. Na základě mocnosti popelových vrstev se odhaduje, že mocnost vyhořelé sloje byla kolem 1,5 m a na hoření se podílely i zbytky rostlin uložených v samotných jílech. Nevylučuje se ani možnost, že na hoření se spolupodílely výrony plynných uhlovodíků z podloží. Není ani zřejmé, zda k vyhoření sloje došlo pouze jednorázově nebo zda tento proces proběhl v několika časově oddělených etapách.
Literatura:
Čtyroký P., Novák F. (1978): Flyš a medlovické porcelanity v jižní části Chřibů. – Čas. mineral. geol., 23, 1, 77-85. Praha.
Chmelík F. et al. (1973): Vysvětlující text k základní geologické mapě 1:25 000 list M-33-107 D-c Polešovice. – MS Geofond Praha.