sev. šířka: 48°56,507´
vých. délka: 16°18,941´
nadmořská výška: 302 m n. m.
mapa KČT: č. 82 (sektor A4)
Na východním okraji miroslavské hrástě vystupují v prostoru mezi Miroslavskými Knínicemi a jižním okolím Miroslavi skalní výchozy pestrých slepenců označované již na počátku 20. stol. jako „miroslavská brekcie“. Vytvářejí zde asi 1,5 km široký hřbet, probíhající v délce kolem šesti kilometrů zhruba severojižním směrem. Jednotlivé pahorky vystupují nápadně z okolní krajiny a zvýrazňují morfologickou členitost reliéfu. K jedněm z nejpěknějších odkryvů těchto slepenců patří lokalita Markův kopec (foto 1, 2 a 3) nacházející se na nápadné vyvýšenině (302 m) v jižní části města Miroslavi (mapa 1). Celé popisované území je od roku 2004 součástí národní přírodní památky Miroslavské kopce zahrnující četné výskyty vzácných a kriticky ohrožených rostlinných druhů (lněnka rolní, pískavice provensálská) a živočišných společenstev skal a stepních lad. Rezervací prochází naučná stezka, vybudovaná v roce 2007.
Slepence zastižené na lokalitě nedosahují velkých mocností. Jejich podloží tvoří navětralá rula, jejíž přítomnost byla vrtnými pracemi prokázána již v hloubce 21 m. Na krystaliniku spočívají slepence pravděpodobně transgresivně (mapa 2). Stáří slepenců není dosud zcela jednoznačně prokázané. V literatuře bývají nejčastěji řazeny k permu a srovnávány s analogickými horninami vystupujícími na východním okraji boskovické brázdy.
Slepence mají petromiktní charakter. Tvoří je nepříliš opracované valouny o průměrné velikosti do 20 cm a s maximálními rozměry kolem 40 cm (foto 4, 5 a 6). Vyznačují se vysokým podílem šedavých devonských vápenců (40 %, foto 7) a růžově zbarvených granitoidů odpovídajících svým petrografickým charakterem některým magmatitům brněnského masivu (21 %). Z ostatních horninových typů byly dosavadními výzkumy identifikovány valouny svorů a fylitů (14 %), křemene (6,5 %), kulmských drob a jemnozrnných slepenců (6,5 %) a ortorul (6 %). Jen ve velmi malém množství se vyskytují aplity (2 %), biotitové ortoruly (1 %), amfibolity (1 %) a krystalické vápence (2 %). Nápadný je nedostatek horninového materiálu moldanubika i samotné miroslavské hrástě.
Slepencové lavice dosahují až několikametrové mocnosti (foto 8). Bývají odděleny tenkými polohami jemnozrnných drob a arkóz, na jejichž vrstevních plochách se místy vyskytují bahenní praskliny, bioglyfy a zřetelné čeřiny. Podobně jako základní hmota slepenců má i tmel arkóz převážně karbonátový charakter a bývá doprovázen hojnými oxidy železa a sporadicky se vyskytujícím sericitem.
Za zdrojovou oblast valounového materiálu slepence lze s největší pravděpodobností považovat území ležící východně až jihovýchodně od Miroslavských kopců a v současnosti pokryté miocenními sedimenty.
Kvalitativní i kvantitativní složení valounů slepence vystupujícího na Markově kopci je zřetelně odlišné od slepenců rozšířených v dalších oblastech miroslavské hrástě na souvislé ploše mezi Hostěradicemi, Míšovicemi a Kadovem nebo v podobě samostatných izolovaných ostrůvků. Ačkoliv tyto horniny bývají nejčastěji statigraficky přiřazovány k sedimentům myslejovického souvrství drahanského kulmu, některé novější výsledky faciálních analýz karbonátových valounů paleozoických slepenců tento předpoklad částečně zpochybňují.
Literatura:
Dudek A. (1963): Miroslav, lom na Markově kopci.- Exkurzní průvodce XIV. sjezdu Spol. pro min. a geol. při ČSAV, 15-16, Brno.
Maštera L., Gilíková H., Otava J. (2000): Spodnokarbonské droby a slepence mezi Hostěradicemi a Kadovem.- Geol. Výzk. Mpr. Slez. v r. 1999, 90-93, Brno.
Poetsch T. (1968): Geologické mapování a výzkum Miroslavské hrástě.- MS, diplomová práce, PřF UK Praha, 95 s.
Tesař O. (2008): Studium slepenců z oblasti miroslavské hrástě.- MS, bakalářská práce, PřF MU Brno, 32 s.