sev. šířka: 49°13,645´
vých. délka: 18°04,670´
nadmořská výška: 580 m n. m.
mapa KČT: č. 93 (sektor A7)
Asi 11 km sv. od Valašských Klobouk a tři kilometry sv. od obce Lidečko leží malá obec Pulčín. V obci končí silnice, parkování je zde možné i s autobusem. Na Pulčinské skály vede z obce červeně značená turistická cesta nebo lze přijít i po modré ze severního konce obce Lidečko (mapa 1).
Výchozy národní přírodní rezervace Pulčinské skály (foto 1, 2 a 3) se nacházejí na svazích kóty Hradisko (773 m) v jz. části hlavního hřebene Javorníků (podcelek Makytská hornatina). Lokalita představuje nejlépe vyvinuté skalní město v horninách karpatských příkrovů. Skalní města obecně představují mezoformy reliéfu vzniklé zvětráváním a odnosem hornin. Jsou obvykle zformovaná ze sklaních bloků, věží, jehel a stěn. Zpravidla nejlépe jsou vyvinuta v pískovcích, kde je tvorba skalních měst usnadněna přítomností systémů vertikálních puklin a horizontální vrstevnatostí. Skalní města mohou vznikat i v jiných typech hornin, poměrně často ve vápencích, granitech nebo neovulkanických horninách.
Vrcholová část kóty Hradisko je tvořena pískovcovou plošinou luhačovických vrstev zlínského souvrství, které je součástí račanské jednotky magurské skupiny příkrovů (mapa 2). Stáří těchto sedimentů je datováno na eocén. Plošina má charakter antiklinály, úklon vrstev nepřesahuje 10°. Intenzivními procesy mrazového zvětrávání vznikly ve čtvrtohorách pestré morfologické tvary, které se v okolí Hradiska vyskytují ve čtyřech oddělených částech – Pět kostelů, Zámčisko, Izby a vlastní vrchol Hradisko.
Severozápadní svah kóty Hradisko je stupňovitý, najdeme zde mrazové sruby s kryoplanačními terasami (foto 4), skalní stěny jsou zvýrazněny četnými výklenky, římsami, žebry a voštinami (foto 5). Ojedinělým tvarem je viklan na skalní plošině. Pod skalní stěnou probíhá balvanový proud s charakterem kamenného moře. Průměrná rychlost pohybu bloků směrem do údolí nepřesahuje 1 cm / rok. Některé pukliny umožnily vzniku rozsedlinových jeskyní, z nich nejdelší (Hladomorna) má chodbu o délce 50 m.
Jižní a jihovýchodní svahy kóty Hradisko mají stupňovitý charakter a střídají se mrazové sruby s mírně skloněnými kryoplanačními terasami. Svah kopíruje úklon podložních vrstev, které byly podél puklinových systémů rozčleněny erozní činností do formy skalního města. Tato část nese název Izby. Svah postupně nabývá na příkrosti a dostává charakter exfoliačních slupek, ve vyšší části můžeme najít několik skalních mís, ve spodních partiích jsou četné jeskynní výklenky nebo skalní převisy (skalní útvar Nos, foto 6). Běžnou mikroformou reliéfu jsou voštiny. Ve spodní části je turisticky průchozí pískovcový kaňon zaříznutý do prudkého svahu (foto 7, 8, 9 a 10).
Soubor skalních útvarů doplňují západně ležící mrazové sruby Pět kostelů, jejichž výška stěny dosahuje 30 metrů.
Pískovce luhačovických vrstev jsou hrubě zrnité nebo přechází do drobnozrnných slepenců (foto 11 a 12). Barva horniny je šedá až hnědošedá, převažuje křemitý, dobře vytříděný materiál. Textura pískovců je hrubě lavicovitá s gradačním zvrstvením.
Literatura:
Jakešová A. (2009): Skalní tvary v okolí Lidečka. MS – bakalářská práce, UP Olomouc.
Janoška M. (2003): Valašsko očima geologa. UP Olomouc, 72 stran.
Kirchner K., Krejčí O., Roupec P. (1996): Geomorfologický a geologický výzkum některých lokalit v magurském flyši. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1995, 65-68. Brno.
Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia Praha. 316 stran.