sev. šířka: 49°20,011´
vých. délka: 16°44,092´
nadmořská výška:
mapa KČT: č. 86 (sektor C1)
Na severovýchodním okraji Rudické plošiny ve střední části Moravského krasu, asi čtyři kilometry za obcí Křtiny po levé straně silnice vedoucí z Brna do Jedovnic, se nachází propadání Jedovnického potoka, běžně označované jako Rudické propadání (foto 1 a 2). Přístupné je asi 400 m dlouhou, turisticky dobře průchozí lesní roklí protékanou Jedovnickým potokem (mapa 1). Tento ponorný potok, jehož nekrasové povodí leží na sedimentárních horninách spodnokarbonského stáří, zde vytváří jedno z nejmohutnějších slepých údolí v České republice. Údolí je uzavíráno přibližně 40 m vysokou skalní stěnou tvořenou světle šedými, převážně celistvými vilémovickými vápenci macošského souvrství (mapa 2). Ke svému vzniku využívá v prostoru Rudického propadání starého meandru, v němž se stýkají spodnokarbonské prachovce až prachové břidlice s devonskými vilémovickými vápenci. Kontakt obou popisovaných horninových typů leží v levém údolním břehu a v současnosti je zakrytý svahovou sutí.
Vlastní propadání je tvořeno soustavou ponorů a paleoponorů situovaných ve výšce do 10 m nad hladinou dnešního toku (foto 3 a 4). Skládá se z vertikální a horizontální části. Vertikální část reprezentuje Horní chodba, která svým výškovým rozdílem 111 m představuje jednu z našich nejhlubších propastí a 85 m hluboká Dolní chodba, v současnosti aktivně protékaná Jedovnickým potokem. Obě chodby se vyznačují stupňovitým charakterem s největší výškou jednotlivých stupňů 33 m. Horizontální část propadání představují vodní jeskyně Jedovnického potoka, které zasahují do hloubky až 220 m pod povrch a jejichž hlavní prostory pokračují v délce asi 3,5 km jižním směrem od Rudic k Srbskému sifonu. Zde navazují ve směru toku na prostory Proplavané jeskyně, Prolomené jeskyně a jeskyně Býčí skála, tvořící vývěrovou oblast celého systému. Celý jeskynní komplex na ponorném toku Jedovnického potoka od jeho ponoru v Rudickém propadání po vývěr v Býčí skále představuje v současné době téměř 13 km chodeb a komínů, z nichž přibližně 6 km připadá na Rudické propadání a zbytek na Býčí skálu. Vilémovické vápence, v nichž je vytvořena podstatná část jeskynního systému, se vyznačují ploše antiklinální stavbou, jejíž jihovýchodní křídlo je komplikováno tektonickým stykem devonských vápenců s nekrasovými horninami spodnokarbonského stáří. Úsek v prostoru mezi Obřím dómem a Srbským sifonem budují vápence lažánecké.
Sedimentární výplň jeskyní Rudického propadání představují akumulace štěrků, písků a jílů tvořené převážně materiálem kulmských hornin, přeplavených spraší, křídových a terciérních sedimentů. Charakteristickou součástí valounového materiálu je vodou velmi dobře opracovaná hutní struska pocházející z vyvážek, deponovaných v letech 1746-1890 před ponory v severozápadní uzávěře slepého údolí.
Hydrografický režim Rudického propadání je antropogenně ovlivněn jedovnickými rybníky. V období minimálních průtoků se vody Jedovnického potoka ztrácejí již v kvartérní výplni před ponorem do Dolní chodby. Za povodňového maxima může před Dolním vchodem vznikat až 50 m dlouhé a 3 m hluboké jezero. V Dolní chodbě vytváří aktivní tok četné vodopády, z nichž poslední ústí ve stropě rozsáhlého Hugova dómu. Z něj pak odtéká horizontálně uloženými jeskynními chodbami a na povrchu se objevuje ve vzdušnou čarou více než čtyři km vzdálených vývěrech nedaleko jeskyně Býčí skála v údolí Křtinského potoka.
Povrchový areál Rudického propadání tvoří menší skalní město, představující podle nejnovějších poznatků zbytky fosilní jeskyně s denudovaným stropem. Nachází se asi 30 m nad úrovní stávajícího aktivního ponoru Jedovnického potoka ve skalním amfiteátru označovaném jako Kolíbky (foto 5 a 6). Fluviální výplně této staré jeskyně tvořené štěrky a písky jsou dochovány v několika výchozech v severním svahu Jedovnického údolí mezi Rudickým propadáním a Matuškovým mlýnem. V oblasti Kolíbek se můžeme setkat s mnoha ukázkami pokročilejších forem krasového vývoje, jako jsou skalní věže, hřebenáče a trosky jeskyní (foto 7, 8, 9 a 10), jejichž podzemní pokračování však není známé. Některé z malých jeskyní jsou při zachování opatrnosti přístupné i běžnému návštěvníkovi.
Z četných archeologických nálezů kamenných nástrojů a kosterních zbytků lovených zvířat (sob, kůň, liška lední, zajíc, jezevec, kuna, medvěd hnědý, mamut) vyplývá, že prostor Kolíbek byl již v paleolitu před cca 12 000 osídlen lety lovci sobů a koní.
Oblast Kolíbek a Rudického propadání je vyhledávaným horolezeckým terénem vyššího stupně obtížnosti. Při dodržení platných podmínek je celoroční horolezecká činnost povolena Ministerstvem životního prostředí ČR pouze v Kolíbkách, ve skalách Nad propadáním a Vedle propadání a v Kamenném žlíbku.
Literatura:
Balák I. et al. (1997): Rudická plošina v Moravském krasu.- Městská knihovna Blansko, 94 s.
Burkhardt, R., Gregor, V., Hypr, D. (1975): Rudická plošina v Moravském krasu - část II. Geologická stavba a vývoj Rudického propadání.- Čas. Morav. Muz., Vědy přír., 60, 87-124, Brno.
Hromas J. (ed.) et al. (2009): Jeskyně.- In Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, sv. XIV, AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 608 s.
Musil R. et al. (1993): Moravský kras - labyrinty poznání.- Vydavatelství J. Bližňák Adamov, 336 s.