sev. šířka: 49°30,205´
vých. délka: 18°14,959´
nadmořská výška: 603 m n. m.
mapa KČT: KČT č. 96 (sektor B4)
Asi pět kilometrů jjv. od Frenštátu pod Radhoštěm je na jižním konci obce Trojanovice situován činný stěnový lom. K lomu vede asfaltová komunikace od velkého parkoviště směrem k lanovce na Pustevny. Asi 150 m pod stanicí lanovky je prudká pravotočivá zatáčka, nad kterou je vstup do lomu (foto 1). Na místo vede rovněž zelená turistická značka (mapa 1).
Vnější Karpaty jsou geologickou jednotkou, která tvoří podstatnou část východní části Moravy. Sedimentární komplexy obsahují hornin křídového až terciérního stáří a do dnešní pozice byly přesunuty v několika etapách během alpínského vrásnění. Příkrovem, který má prvořadý význam pro stavbu Moravskoslezských Beskyd, je slezská jednotka. Rozlišují se v ní tři odlišné vývoje. Kelčský a bašský vývoj jsou vyvinuty útržkovitě a v časově omezených intervalech. Nejrozsáhlejší a nejúplnější horninový sled od jury do svrchního oligocénu představuje vývoj godulský (obrázek 1, mapa 2). K tomuto komplexu hornin patří i sedimenty, které můžeme vidět v lomu Ráztoka u Trojanovic.
Popis starších členů godulského vývoje slezské jednotky najdeme u lokality Ostravice, kde v říčním korytě vystupují převážně jílovce spodnokřídových hradišťských vrstev. Lokalita Ráztoka je ukázkou flyšového komplexu godulského souvrství, které svým vznikem odpovídá již svrchní křídě.
Svrchnokřídová sedimentace godulského vývoje slezské jednotky začíná mazáckým souvrstvím, dříve též označované jako pestré godulské vrstvy. Jedná se o pestré jílovce obvykle rudohnědých, červených až zelených barev, často skvrnitých. Obsahují konkrece pelosideritů a tenké polohy pískovců, takže místy vytváří drobně rytmickou flyšovou sekvenci. Celý sled dosahuje mocnosti maximálně 350 m, v některých částech slezské jednotky však zcela chybí. Na jeho pozici se pak objevuje tzv. ostravický pískovec, středně až hrubě zrnitá hornina, která může přecházet až do slepenců. Tento typ pískovce je pěkně odkrytý na lokalitě Mazák v údolí Ostravice, dnes je však lom soukromým pozemkem.
Nadložní godulské souvrství představuje komplex o mocnosti až 3000 m a je rozděleno na spodní, střední a svrchní godulské vrstvy. Souvrství reprezentuje období sedimentace asi 10 miliónů let ve svrchní křídě od turonu až po santon.
Spodní godulské vrstvy mají charakter drobně až středně rytmického flyše. Střídají se zde maximálně decimetrové polohy křemenných nebo drobových pískovců a křemitých nebo křemito-vápnitých prachovců.
Střední godulské vrstvy mají vysoký podíl gradačně zvrstvených pískovců. Na bázi lavic mají horniny charakter až slepenců, většinou se jedná o glaukonitové, drobové nebo slídové pískovce. Podřadnou součástí celého flyšového sledu jsou tenké polohy jílovců.
Svrchní godulské vrstvy se velmi podobají svým vývojem spodním vrstvám. Ne ně pak nasedá poloha bazálních slepenců, které již patří nadložnímu istebňanskému souvrství. To je reprezentováno flyšovým komplexem, ve kterém se střídají polohy arkózových a drobových pískovců s černými jílovci.
Lomová stěna v Ráztoce odkrývá hrubě rytmický flyšový komplex (foto 2, 3 a 4) středních godulských vrstev. Maximální mocnost dosahují v povodí Morávky až 1200 m, zde se jedná o první stovky metrů. Šikmo uložené lavice hrubě rytmického flyše jsou tvořeny drobně až středně zrnitým pískovcem světle okrové až modrošedé barvy, který místy obsahuje malé množství hrubších klastů (foto 5, 6 a 7). Běžnou součástí pískovců jsou útržky tmavých jílovců až jílových břidlic o velikosti do 15 cm (foto 8 a 9). Pískovcové lavice mají obvykle mocnost několika metrů. Na spodních vrstevních plochách se často objevují proudové hyeroglyfy nebo stopy po vlečení úlomků nebo čeřiny (foto 10). Rytmické střídání flyšového komplexu umožňují polohy jílovců až jílových břidlic s mocností maximálně několika decimetrů (foto 11 a 12).
Literatura:
Menčík E., Adamová M., Dvořák J., Dudek A., Jetel J., Jurková A., Hanzlíková E., Houša V., Peslová H., Rybářová L., Šmíd B., Šebesta J., Tyráček J., Vašíček Z. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. – Ústřední ústav geologický v Academii, Praha. 307 stran.