sev. šířka: 48°53,662´
vých. délka: 15°49,365´
nadmořská výška:
mapa KČT: č. 81 (sektor B4)
Na východním okraji Vranova nad Dyjí najdeme na levém břehu údolí řeky Dyje mohutné skalní výchozy vyhlášené jako přírodní památka Hamerské vrásy (mapa 1). Skalní stěny se nachází v první zóně Národního parku Podyjí a dostaneme se k nim po asfaltové komunikaci vedoucí do osady Zadní Hamry, po níž vede červeně značená turistická značka. Výchozy jsou v těsné blízkosti cesty a všechny dále popsané geologické jevy jsou na nich dobře patrné (foto 1, 2 a 3).
Geologické podloží v okolí Vranova nad Dyjí tvoří jihozápadní okraj velkého geologického celku moravosilezika. Tento blok zemské kůry vznikl variskou kolizí během karbonu mezi brunovistulikem na východě a jednotkou moldanubika a lugika na západě. Všechny geologické jednotky na západním okraji moravosilezika jsou silně metamorfovány a jejich stavba vykazuje příkrovový charakter, kdy se přes sebe přesouvaly jednotlivé šupiny hornin o mocnosti stovek metrů na vzdálenost až desítek kilometrů. Nejvýznamnější přesunovou linii hornin moldanubika přes západní okraj moravosilezika (moravika) najdeme několik kilometrů severně od Vranova nad Dyjí. Území jižně od této struktury budují horniny jednotky označované jako dyjská klenba moravika (mapa 2). Jednotka moravika vystupuje rovněž v rozsáhlejším výskytu na severu v širším okolí Velké Bíteše, Tišnova a Nedvědice v tzv. svratecké klenbě.
Dyjská klenba moravika je esovitě prohnuté těleso zasahující na severu k Moravskému Krumlovu a na jihu postupuje až na rakouské území. Základem dyjské klenby jsou horniny vzniklé v období kadomské horotvorné etapy, tedy před více než 550 milióny let. Příkrovovou stavbu tvoří podložní spodní morávní příkrov tvořený horninami lukovské skupiny. Převažují zde slabě metamorfované fylity, zelené břidlice nebo kvarcity. V nadloží spočívá svrchní morávní příkrov v němž převažuje deskovité těleso bítešské ruly doplněné šafovskou a vranovskou skupinou.
Výchozy hornin v údolí Dyje u Vranova nad Dyjí patří k bítešské skupině, která směrem k severozápadu přechází do skupiny vranovské a šafovské a jihozápadním směrem do skupiny lukovské. Ta tvoří pravděpodobně obal dyjsko-ivančického plutonu. Přírodní památka Hamerské vrásy je tvořena světlou horninou obecně označovanou jako bítešská rula (foto 4). Podle tmavých minerálů ji můžeme charakterizovat jako muskovitovou nebo biotit-muskovitovou. Struktura horniny je granolepidoblastická a převažujícím minerálem je pertitický K-živec, který převládá nad oligoklasem. Místy může tvořit i větší porfyroblasty. Dále je přítomen křemen a proměnlivě biotit a muskovit. Datováním bítešské ruly bylo získáno několik údajů, z nichž nejpravděpodobnější se jeví údaj 796 ± 6 miliónů let. V takovém případě jsou metamorfované pelitické sedimenty svrchní části lukovské skupiny a vranovské skupiny středoproterozoické.
Běžnou součástí rulového komplexu jsou až decimetrové polohy výrazně tmavších hornin klasifikovaných jako amfibolity nebo amfibol-biotitové pararuly (foto 5 a 6). Oba typy hornin různou měrou odolávaly tektonickým silám během variské orogeneze a byly v několika postupných etapách vyvrásněny do velmi rozmanitých vrásových typů (foto 7, 8, 9, 10 a 11). Rozměry jednotlivých vrás jsou od několika centimetrů až po vrásy několikametrové velikosti.
Literatura:
Batík P. (1984): Geologická stavba moravika mezi bítešskou rulou a dyjským masivem. – Věstník ÚÚG, 59, 6, 321-330. Praha.
Batík P. (1999): Moravikum dyjské klenby – kadomské předpolí variského orogénu. – Věstník ČGÚ, 74, 3, 363-369. Praha.