| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Ložisko páskovaných magnetitových rud v rulách desenské skupiny
Souřadnice S42:
50° 02,647´
17° 10,910´
1040 m n.m.
mapa KČT č. 55 (D2)
Klíčová slova: desenská skupina, BIF, magnetit, ruly, aplská parageneze, křišťál, hematit
Ložisko páskovaných
magnetitových rud rud „Pod Břidličnou“ leží zhruba 1 km ssz. od vrcholu
Břidličné hory. Do prostoru lokality lze dojít po žlutě značené
turistické stezce (mapa 1), která vede z Vernířovic na Jelení studánku.
Tato stezka stoupá z údolí Merty směrem k Čertově stěně a přetíná
lesní cestu vedoucí od Mísečné chaty k Jelení chatě (foto
1). Pokračujeme-li
po turistické stezce ještě asi 30-40 m směrem na Jelení studánku (foto
2),
spatříme po levé straně haldy a staré dobývky (foto 3,
4 a 5). V haldovém
materiálu jsou vedle desenských rul (foto 6, mapa
2) hojně přítomny úlomky
Fe-rud, podrobně charakterizovaných Zimákem (2001) a Zimákem et al. (2002);
údaje o rudách z této lokality uvádějí také Mücke a Losos (2000).
Rudy
z této lokality jsou typickým reprezentantem tzv. páskovaných magnetitových
rud (typ BIF), v nichž se střídají pásky křemene s pásky rudními (foto 7
a 8), mocnost pásků je zpravidla v řádu mm. Jediným v nich makroskopicky
zjistitelným rudním minerálem je magnetit, jehož množství v nejbohatších
rudních vzorcích dosahuje 25-30 obj. %. Magnetit tvoří hypautomorfní
individua o velikosti až 3 mm. Jen zcela výjimečně je postižen martitizací.
Podstatnou součástí rudních pásků je křemen (foto 9)
- xenomorfní, undulózně zhášející zrna, v proměnlivém
množství jsou přítomny živce (hlavně albit s bazicitou An00-03,
méně častý je oligoklas-andezin). Vždy je přítomen apatit, tvořící
zaoblená zrna, méně často hypautomorfní individua krátce sloupcovitého
habitu (o velikosti až 0,4 mm). Podíl apatitu v rudních páscích je tím vyšší,
čím vyšší je obsah magnetitu. V podstatném množství bývají v rudních
páscích přítomny fylosilikáty, zastoupené biotitem nebo chloritem, jenž
je patrně vždy produktem přeměny biotitu. Stupeň chloritizace je velmi
variabilní, a to i v rámci jednoho vzorku; celkově však ve studovaných rudách
převažuje chlorit nad biotitem. Chlorit má výrazný pleochroismus (X = Y =
středně zelený, Z = jemně nažloutlý),
anomální interferenční barvy v hnědých odstínech, je opticky pozitivní;
v některých výbrusech byly společně s tímto chloritem zjištěny i
ojedinělé šupiny opticky negativního chloritu s fialovými interferenčními
barvami. Biotit tvoří nedokonale
omezené šupiny s výrazným pleochroismem
(X = téměř bezbarvý, Y = Z =
zelenohnědý). Zcela výjimečně byla v jediném vzorku kromě biotitu popsaných
vlastností zjištěna asi 0,7 mm velká, silně zprohýbaná biotitová šupina
s výrazně odlišným pleochroismem (X = nažloutlý, příp. jemně nahnědlý,
Y = Z = skořicově hnědý), která směrem k okrajům přechází do biotitu
se zde obvyklými optickými vlastnostmi a chemismem. V anomální části
biotitové šupiny bylo provedeno několik bodových ED analýz, jimiž byla vždy
prokázána přítomnost mědi, dosahující až 4,93 hm. % CuO (Zimák 2001,
Zimák et al. 2002) - z výsledků analýz je zřejmé, že ve studovaném
biotitu je draslík substituován mědí v rozsahu, jenž podle dostupných dat
o chemismu biotitu nemá obdoby.
V akcesorickém
množství je v rudních páscích přítomen kalcit, epidot, allanit-(Ce),
rutil, ilmenit a titanit. Tyto minerály se jako akcesorie vyskytují v nerudních
páscích, jejichž hlavní složkou je křemen, provázený živci (albit,
oligoklas-andezin a také K-živec), v malém množství výše zmíněnými
fylosilikáty a také ojediněle vtroušenými zrny magnetitu a jen výjimečným
apatitem.
Pukliny probíhající
fragmenty rud a rul (biotitových, chloritizovaných) v haldovém materiálu v
prostoru ložiska „Pod Břidličnou“ bývají vyplněny mineralizací alpského
typu, na jejímž složení se zde podílí hlavně křemen (i v podobě krystalů
křišťálu), kalcit, chlorit, K-živec a také epidot a hematit.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Střelecký důl, Sobotín - Kožušná, Petrov - Anenský pramen, Novou Ves u Rýmařova a další. Po žluté turistické značce, která vede kolem lokality je rychlý výstup na hlavní jesenický hřeben, odkud po cca 2 hodinách je možno dojít na Ovčárnu.
Mücke,
A., Losos, Z. (2000): Polymetamorfně přepracované, páskované a
silicifikované magnetitové rudy v desenských rulách (silesikum, Česká
republika). - Acta Mus. Moraviae, Sci.
geol., 85, 47-80.
Zimák,
J. (2001): Mineralogie páskovaných magnetitových rud na ložisku „Pod Břidličnou“
u Vernířovic, Hrubý Jeseník. - Geol.
výzk. Mor. Slez. v r. 2000, 89-91.
Zimák, J., Novotný, P., Fojt, B., Novák, M., Vávra, V., Kopa, D., Losos, Z., Prinzová, E., Skácel, J. (2002): Exkurzní průvodce po mineralogických lokalitách na Sobotínsku. UP Olomouc 2002.