| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Hydrotermální žíly se sulfidickými rudami Pb-Zn-Ag v horninách vrbenské skupiny; minerály oxidační zóny
Souřadnice
S42:
50° 00,320´
17° 14,836´
945 m.n.m.
mapa KČT č. 55 (E2)
Klíčová slova: vrbenská skupina, sfalerit, galenit, pyrit, chalkopyrit,
siderit, dolomit, druhotné minerály
Historicky významné ložisko Pb-Zn-Ag rud je situováno na jihovýchodním svahu kóty Soukenná (1022 m), která leží cca 2 km sz. od Nové Vsi (u Rýmařova). Exkurzní lokalitou jsou haldy u dolu Boží dar, cca 300 m jv. od vrcholu Soukenné (mapa 1). K dolu Boží dar lze nejsnáze dojít z horního (severozápadního) konce Nové Vsi po lesní asfaltové komunikaci směřující k SZ. Po cca 800 m chůze po této cestě dojdeme na křižovatku s další asfaltovou lesní komunikací (foto 1). Zde zabočíme vpravo a po asi 1 km chůze zahlédneme srub (foto 2), který stojí na okraji aplanované haldy poblíž někdejšího ústí I. těžebního patra, tzv. „24-sáhového patra“ (foto 3). Kdysi byla tato plocha využívána jako střelnice (a takto je označována na nových turistických mapách). Těsně před srubem odbočíme vlevo na nezpevněnou lesní cestu (ta je vidět na foto 2) a dojdeme až k okraji vysokého smrkového lesa (vlevo od nás jsou pozůstatky po kdysi velké haldě (foto 4 a 5). Dále postupujeme tímto lesem v původním směru, tj. zhruba k západu (jdeme téměř po spádnici, „cestou-necestou“) a po asi 120 m před sebou uvidíme velké haldy u historického dolu Boží dar (foto 6, 7, a 8).
Vzhledem ke značnému množství materiálu deponovaného na haldách je novoveské ložisko hojně navštěvovanou lokalitou, popisovanou v exkurzních průvodcích (Mikuš 1977, Zimák et al. 1995, Pauliš 2001). Geologickými poměry na ložisku se zabývá zejména Novák et al. (1982).
Rudní žíly novoveského ložiska pronikají epizonálně metamorfovanými horninami vulkanosedimentárního komplexu, který je součástí vrbenské skupiny - v prostoru ložiska jsou přítomny zejména grafitické fylity, kvarcity a sericitické břidlice, často silně karbonátické (jde o přeměněné keratofyrové tufy, resp. tufity). Mocnost těžených žil byla v průměru kolem 1 m. Žíly jsou tvořeny karbonáty (hořečnatým sideritem, mladším železnatým dolomitem až ankeritem a také kalcitem), křemenem a sulfidy, mezi nimiž dominuje tmavohnědý a červenohnědý sfalerit, galenit a pyrit (foto 9, 10, 11 a 12). Žilná výplň má často nepravidelně páskovanou texturu: zpravidla se střídají sideritové pásky s pásky tvořenými sfaleritem a galenitem (a případně dalšími sulfidy). V menším množství je na rudních žilách přítomen chalkopyrit, v akcesorickém množství se vyskytuje tetraedrit, freibergit, bournonit, výjimečně i boulangerit a ryzí zlato; lokálně je hojný chlorit (jako součást mladších příčných žilek). Detailní popis primárních minerálů novoveského ložiska uvádí Fojt et al. (2004).
Z mineralogického hlediska je velmi zajímavá oxidační zóna ložiska. Kromě oxy-hydroxidů Fe (goethitu a lepidokrokitu) v ní vznikla druhově pestrá asociace druhotných minerálů Pb, Zn a Cu, podrobně charakterizovaná Sekaninou (1951). Velmi hojný je hydrozinkit, jenž je popisován v podobě bílých povlaků i krápníčků na stěnách chodeb; jemné povlaky hydrozinkitu vznikají i na rudních úlomcích v haldovém materiálu (foto 13 a 14). Zvětrávání sulfidů v haldovém materiálu se tvoří také sádrovec a místy i skalice - chalkantit a goslarit. K relativně hojným supergenním minerálům na novoveském ložisku patří anglesit, jenž se zde vyskytuje v podobě bezbarvých nebo bíle zakalených sloupečků, jehliček i tabulek (o velikosti až 1 cm), a cerusit, v podobě bílých nebo modrozeleně zbarvených tabulek a jehliček. Na puklinách sfaleritu se relativně často objevují citrónově žluté povlaky greenockitu. Lokálně je v oxidační zóně ložiska hojný pyromorfit (graf 1, tabulka 1), tvořící zde žlutozelené až zelené, max. 8 mm dlouhé prizmatické krystaly. Na krystalech pyromorfitu a místy i na oxy-hydroxidech Fe byly zjištěny šedobílé povlaky plumbogumitu, identifikovaného Jansou (1990); Harapát et al. (1987) tento minerál mylně považují za florencit. Asociaci druhotných minerálů novoveského ložiska doplňuje malachit, linarit, smithsonit, hemimorfit, dundasit, aurichalcit, chalkozín, covellín a aragonit.
Vrtným průzkumem v 80. letech 20. stol. byly v sericitických břidlicích (metatufech a metatufitech kyselých paleovulkanitů) v prostoru historického ložiska zjištěny stratiformní polohy vtroušeninového zrudnění. Toto zrudnění je tvořeno především pyritem, sfaleritem a galenitem, méně chalkopyritem a vzácně tetraedritem; v akcesorickém množství je ve stratiformní mineralizaci přítomen baryt (v žilném zrudnění tento minerál nebyl zjištěn). Vzhledem k tomu, že zastoupení sulfidických minerálů ve stratiformním zrudnění je obdobné jako na rudních žilách těžených v minulosti, je možné, že rudní žíly novoveského ložiska vznikly metamorfní remobilizací starších stratiformních akumulací (zřejmě hydrotermálně sedimentárního původu).
Novoveské ložisko je historicky nejvýznamnějším hydrotermálním ložiskem žilného typu v jesenické oblasti. Těžba rud zde s delšími přestávkami probíhala od středověku (první zmínky o ložisku pocházejí z r. 1241) až do r. 1959. Zřejmě již před rokem 1200 zde bylo dobýváno pásmo směrné délky 500 m a šířky 30 m (menší dobývky byly v pásmu širokém až 400 m). V období středověku šlo především o těžbu stříbrných rud; v posledním období těžby v letech 1954-1959 byly dobývány rudy s obsahem cca 6-9% Pb, 5-11% Zn a kolem 100 ppm Ag. Podrobné údaje o historii těžby na ložisku uvádí např. Novák a Štěpán (1983) a Zelinger et al. (1998); komplikovaný způsob rozfárání ložiska popisuje Zelinger et al. (1998).
Fojt, B. - Čermák, F. - Ďurišová, J. - Hladíková, J. - Hoffman, V. - Kopa, D. - Trdlička, Z. - Zeman, J. (2004): Nová Ves u Rýmařova - ložisko olověno-zinkových rud. - Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 89, 3-44. Brno.
Harapát, L. - Vrbová, A. - Slavíček, P. (1987): Florencit z Nové Vsi u Rýmařova. - Čas. Min. Geol., 32, 106. Praha.
Jansa, J. (1990): „Florencit“ z Nové Vsi u Rýmařova je plumbogumit. - Čas. Min. Geol., 35, 305-307. Praha.
Mikuš, M. (1977): Nová Ves u Rýmařova - ložisko Pb-Zn rud. In Dvořák, J. et al.: Průvodce k exkurzím a abstrakta referátů 21. celostátní konference Československé a Slovenské geologické společnosti při ČSAV a SAV v Olomouci ve dnech 13.-15.září 1977, s. 109-113.
Novák, J. - Gottvald, B. - Czedron, J. (1982): Ložiskové poměry Ag, Pb, Zn rud Nová Ves u Rýmařova-Soukenná. - Sbor. GPO, 26, 31-58.
Novák, J. - Štěpán, V. (1983): Historie dolování Ag, Pb, Zn rud na ložisku Nová Ves u Rýmařova. - Geol. Průzk., 25, 257-259.
Pauliš, P. (2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska. Kuttna Kutná Hora.
Sekanina, J. (1951): Nerosty železného klobouku od Nové Vsi na severní Moravě. - Práce Moravskoslez. Akad. Věd přír., 23, 5, 4, 47/63, s. 65-89. Brno.
Zelinger, O. et al. (1998): RD Jeseník 1958-1998. 213 stran. Vydal RD Jeseník.
Zimák, J. - Demek, J. - Janoška, J. - Pek, I. - Zapletal, J. (1995): Průvodce ke geologickým exkurzím. Střední a severní Morava, Slezsko. UP Olomouc.