Jihlavský masiv

Jihlavský masiv leží ve střední části moravské větve moldanubika, které je zde tvořeno biotitovými až sillimanit-biotitovými převážně migmatitickými pararulami s vložkami erlánů, ortorul, amfibolitů, grafitických rul a kvarcitů. Vyskytují se zde také apofýzy žul a granodioritů, tvořící čočky až 150 m délky. Zastoupeny jsou rovněž aplitové a pegmatitové žíly.

Jihlavský masiv tvoří protáhlé těleso ve směru SSZ-JJV a jeho uložení v metamorfovaném obalu je konformní. Po délce má masív asi 10 km, průměrná šířka je do 3 km. Na severu je masiv překryt terciérními a kvartérními sedimenty.

Přibližně středem masivu prochází zóna obsahující xenolity a horniny pláště. Kolem této zóny jsou koncentrovány hrubozrnné a porfyrické typy durbachitů, amfibolické typy jsou zastoupeny hlavně na v. a j. okraji masivu. Petrografická variabilita hornin je způsobena především různým zastoupením světlých a tmavých komponent. V masivu převládají středně až hrubě zrnité horniny označované jako „jihlavský syenit“, které nejčastěji odpovídá křemennému monzonitu. Typickými hlavními minerály jsou plagioklas (andezín), ortoklas, křemen, biotit, hypersten, diopsid a amfibol. Běžnými akcesoriemi jsou apatit, zirkon, titanit, rutil, allanit, turmalín, magnetit a ilmenit.

Horniny jihlavského masivu (podobně jako horniny třebíčského masivu) jsou řazeny k ultradraselným horninám durbachitové série. Pro tyto horniny je typické vysoké zastoupení oxidů draslíku a hořčíku a anomálně vysoká přirozená radioaktivita. Oproti typickým durbachitům v oblasti Schwartzvaldu a Vogéz mají horniny v jihlavském masivu obvykle neporfyrickou stavbu a nižší radioaktivitu.

Krystalizace hornin jihlavského masivu byla metodou Rb-Sr stanovena na 325 Ma (Scharbert, 1990), metodou U-Pb na zirkonech bylo odvozeno stáří 335 Ma (Kotková. 2003).

Vývoj hornin probíhal pravděpodobně ve dvou etapách - horniny jihlavského masivu pronikly do pláště a po krystalizaci došlo v druhé metasomatické fázi k nahrazení části plagioklasu ortoklasem a k myrmekitizaci.

Vznik masivu je podobný jako v případě třebíčského tělesa, jde o produkt míšení ultradraselných mafických magmat s kyselými korovými taveninami leukogranitického složení.  

Holub F.V. (1997): Ultapotassic plutonic rocks of the durbachite series in the Bohemian Massif: Petrology, geochemistry and petrogenetic interpretation. Sbor. Geol. Věd, Ložisková geologie, mineralogie, 31, 5-26.

Kotková J., Schaltegger U., Leichmann J. (2003): 338-335 Ma old intrusion in the E Bohemian massif - a relict of orogen - wide dirbachitic magmatism in European Variscides. - J. Czech. Geol. Soc. 48,1-2, 80-81.

Scharbert S., Veselá M. (1990): Rb-Sr systematics of intrusive rocks from the Moldanubicum around Jihlava. Thirty years of geological cooperation between Austria and Czechoslowakia. D. Minaříková and H Lobitzer. Praha, UUG, 262-271.

Tonika J. (1970): Geologie a petrografie jihlavského masivu. – Sbor. geol. věd, ř. G, sv. 17, 105-119.