Amfibolity některých geologických jednotek na Moravě

Moldanubické amfibolity odpovídají magmatickým bazickým horninám s obsahem 42 – 54 hm. % SiO₂. Výjimku z velké skupiny hornin tvoří některé ultrabazické horniny (Utín, Dolní Rožínka, Plaňany), některé migmatitizované amfibolity (Vícenice), vápenato-silikátové stromatity a část amfibolitů s pyroxenem. Podle chemických ukazatelů lze rozlišit amfibolity páskované a granátické. Na základě poměru SiO₂ a alkálií je většina amfibolitů subalkalických a v příslušných diagramech spadají do pole bazaltů, méně andezitů. V AFM diagramu sledují tholeitický diferenciační trend. Distribuce REE má plochý průběh, místy s anomáliemi u Ce, Eu a Yb. Mírné nabohacení REE vykazují granátické typy amfibolitů (viz Moravcová, 1999).

Typický moldanubický amfibolit (kromě výjimek) lze označit jako přechodný nebo tholeitický, se středním až nízkým obsahem draslíku, vysokým obsahem železa a hořčíku a extrémně vysokým obsahem TiO₂. Zdrojové magma odpovídá nejvíce bazaltům středooceánských hřbetů (T-MORB) nebo ostrovních oblouků. Magma mateřských hornin moldanubických amfibolitů je shodné s tholeity (spility) proterozoika Českého masivu.

Během regionální metamorfózy moldanubika došlo v amfibolitech ke zvýšení obsahu mobilních prvků (Na, K, Rb, Ba, Th). Zdrojem těchto prvků byl protolit rul, ve kterých jsou amfibolity uloženy (Němec, 1999).

Šichtářová (1981) studovala moldanubické amfibolity v jv. Okolí Náměště nad Oslavou a rozdělila je do dvou skupin:

A. Amfibolity spjaté s granulity jsou buď páskované (tmavé pásky tvoří plagioklas a amfibol, světlé pak diopsid a plagioklas) nebo granátické amfibolity s diablastickou strukturou. Pro celou skupinu amfibolitů je příznačný nízký obsah SiO₂.

B. Amfibolity vyskytující se v Gfölských rulách jsou amfibolity s.s. Obsahují i křemen a pyroxen a jejich tělesa jsou silně migmatitizovaná.

Amfibolity se ve svratecké klenbě moravika objevují pouze v morávním příkrovu a to ve skupině olešnické a bítešské. V olešnické skupině se jedná o tenké polohy ve svorech a rulách, větší těleso se vyskytuje v z. části olešnické antiklinály. V bítešské skupině se vyskytují podél z. okraje jako polohy v bítešské ortorule, místy jsou detailně provrásněny.

Amfibolity olešnické skupiny jsou nízce až středně draselné bazalty až bazaltické andezity se subalkalickým charakterem, náležející tholeitické asociaci s mírným nabohacením železem (Suk a Wilimský, 2001). Rovněž vykazují nabohacení mobilními LIL prvky (Rb, Ba, Th, K) a zápornou Zr a Eu anomálii. Zdrojové magma odpovídalo bazaltům oceánského dna.

Amfibolity bítešské skupiny jsou středně až vysoce draselné bazalty až bazaltické andezity, mají alkalický i subalkalický trend a jsou mírně nabohacené železem. Zřetelné je vyšší zastoupení mobilních LIL prvků (Rb, Ba, Th, K). Původ magmatu odpovídá bazaltům oceánského dna.

Moravcová O. (1999): Geochemistry of moldanubian amphibolites (Bohemian massif, Czech Republic). – Krystalinikum, 25, 83-103.

Němec D. (1999): Chemical changes in moldanubian amphibolites caused by regional metamorphism. – Krystalinikum, 25, 105-125.

Suk M., Wilimský D. (2001): Amfibolity morávního příkrovu svratecké klenby (jejich srovnání s ostatními částmi moravika a okolními jednotkami). – MS Zpráva o výsledcích výzkumu FRVŠ, 2001.

Šichtářová I. (1981): Moldanubian amfibolites in the area SE of Náměšť nad Oslavou. – Věstník ÚÚG, 56, 4, 203-214.