sev. šířka (S42): 49°40,239´
vých. délka (S42): 16°01,935´
nadmořská výška: 839 m n. m.
mapa KČT: č. 48 (sektor B3)
Významná dominanta a nejvyšší bod Žďárských vrchů (foto 1 a 2) leží přibližně 12 km ssz. od Nového Města na Moravě a 5 km j. od obce Svratka (mapa 1). Přístup na přírodní památku je možný po turistických značkách, po modré z obce Křižánky a po žluté od silnice Kadov – Brušovec.
Lokalita spadá do geologické jednotky svrateckého krystalinika (mapa 2), které tvoří východní část kutnohorsko-svratecké oblasti (kolektiv autorů, 1994). Celá oblast je rozdělena strukturou hlinského proterozoika a paleozoika, svratecké krystalinikum leží východním směrem. Vůči nadložnímu poličskému krystaliniku na SV je omezeno několika tektonickými liniemi s doprovodnou mylonitizací. Jihozápadní hranici se strážeckým moldanubikem tvoří linie výskytu muskovitu v slaběji metamorfovaných horninách svrateckého krystalinika, tzv. muskovitová izográda. Tektonicky jsou zvýrazněny i hranice s hlinskou zónou na západě a moravikem na východě.
Horninový komplex svrateckého krystalinika je relativně monotónní, polohy amfibolitů, skarnů a erlánů najdeme při hranici s poličským krystalinikem a dvě tělesa metagranitů svrchnokambrického stáří tvoří pásy přibližně uprostřed jednotky. Horninový komplex je velmi intenzivně migmatitizován, pravděpodobně v několika etapách, typické je hojné zastoupení muskovitu v hlavních horninových typech.
Hornina, která tvoří dominantu Žďárských vrchů, je převažujícím typem v celém svrateckém krystaliniku. Jedná se středně zrnitý, leukokratní, místy dvojslídný migmatit nebo ortorulu (foto 3, 4 a 5). Zpravidla světle šedá nebo lehce načervenalá hornina tvoří převážně deskovitá tělesa o mocnosti od prvních jednotek do stovek metrů. Hranice s jinými typy hornin jsou zpravidla ostré. Hornina je tvořena hlavně leukosomem, který vytváří až několik metrů mocné polohy oddělené většinou neprůběžnými pásky nebo čočkami substrátu o mocnosti maximálně několik dm.
Převažující světlé partie horniny (leukosom) jsou drobně až středně zrnité. Struktura je granoblastická a převažují světlé minerály, zatímco tmavé jsou zastoupeny většinou do 5 %. Křemen vytváří xenomorfní, většinou izometrická zrna se zřetelným undulózním zhášením nebo projevy drcení. Hypautomorfní plagioklasy převládají nad xenomorfními draselnými živci. Složení plagioklasů odpovídá albitu, vyvinuta je slabá oscilační zonálnost. Pertitické draselné živce mívají vyvinuto mikroklinové mřížkování. Slídy jsou zastoupeny muskovitem a biotitem zhruba ve stejném poměru a tvoří tenké lupínky, nebo tlustě tabulkovité agregáty. Biotit je zřetelně pleochroický a má převahu annitové komponenty. Někdy se v leukosomu vyskytuje turmalín, běžnými akcesorickými minerály je fluorapatit.
Méně zastoupené tmavé polohy migmatitu (substrát) jsou tvořeny převážně tabulkovitým biotitem, který je orientován ve směru foliace. Biotit uzavírá rudní minerály, rutil, apatit a zirkon. Křemen tvoří xenomorfní, převážně izometrická zrna. Plagioklas je polysynteticky lamelovaný a bývá postižen sericitizací.
Především procesy čtvrtohorního mrazového zvětrávání vymodelovaly současnou podobu vrcholových partií Devíti skal (foto 6, 7 a 8). Na lokalitě najdeme původně souvislý komplex rozdělený puklinovým systémem do souboru devíti izolovaných skal a třech menších skalních bloků. Celý soubor lze pokládat za geomorfologický útvar skalního města s velmi jednoduchou stavbou (foto 9). V některých místech má skalní stěna výšku kolem 15 metrů a zvětrávacími procesy je modelována do řady výklenků, puklin nebo voštin (foto 10, 11 a 12). V některých místech jsou vyvinuty balvanové proudy o délce až 80 m. Východním směrem bylo popsáno dalších 11 skalních útvarů, které však nejsou turisticky přístupné. Ve vrcholové části je přístupná vyhlídková plošina, která odkrývá především severní okraj Žďárských vrchů (foto 13).
Kolektiv autorů (1994): Regional geological subdivision of the bohemian Massif on the territory of the Czech Republic. – Journal Czech Geol. Soc., 39, 1, 127-144. Praha.
Melichar R., Buriánek D., Břízová E., Buriánková K., Čurda J., Fürych V., Hanžl P., Kirchner K., Lysenko V., Mrnková J., Roštínský P., Rýda K., Skácelová Z., Vít J. (2004): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1:25 000, 24-111 Sněžné. – 63 stran, MS, Český geologický ústav. Praha.
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN Praha. 336 stran.