sev. šířka (S42): 49°14,710´
vých. délka (S42): 15°53,413´
nadmořská výška: 489 m n. m.
mapa KČT: č. 80 (sektor A5)
Asi 3,5 km s. od Třebíče leží na sz. okraji obce Pocoucov chráněná lokalita „Syenitové skály“ (mapa 1). Skalní výchozy jsou situovány ve svahu nad údolím potoka Lubí (foto 1, 2 a 3), asi 250 m z. za posledními domy v obci.
Lokalita se nachází na západním okraji plutonického tělesa, které se označuje jako třebíčský pluton (mapa 2). Pozdně variské těleso má přibližně trojúhelníkovitý tvar a rozkládá se mezi Polnou na SZ, Velkou Bíteší na V a Jaroměřicemi nad Rokytnou na J. Podle Bubeníčka (1968) je třebíčský pluton nejspíše etmolitem, který se na V stýká se strážeckým moldanubikem a na SV s moravikem, oba kontakty tvoří bítešská dislokace. Na Z a SV probíhá kontakt s migmatity a amfibolity moravského moldanubika.
Stavba celého plutonu je zkomplikována řadou zlomů, které dělí těleso do několika segmentů. Mezi nejdůležitější zlomové systémy patří zlomy SV-JZ, dislokace SSV-JJZ, zlomy SZ-JV a příčné zlomy V-Z. Na některé zlomové systémy jsou vázány indicie polymetalického zrudnění, jiné jsou hojně doprovázeny žilami turmalinických žul, pegmatitů a aplitů.
Typickým horninovým typem, který je přítomen i na lokalitě Pocoucov, je durbachit resp. horniny durbachitové série. Podle platných klasifikačních kritérií se jedná o granosyenity, amfibol-biotitové melanokratní granity, biotitové melanokratní granity nebo amfibolové melasyenity. Můžeme se rovněž setkat s označení těchto specifických hornin jako „granitoidy rastenberského typu“. Z žilných hornin se v masivu vyskytují aplity, turmalinické aplity, pegmatity, lamprofyry, žulové porfyry a amfibolové aplosyenity.
Horniny durbachitové série (nejen třebíčského plutonu) mají velmi specifické složení. Vykazují vysoké zastoupení K, Rb, Cs, Th, U a Cr a velmi nízký obsah Ca, Na a Sr. Nejvíce mafické členy durbachitové série s vysokým obsahem Mg, Cr a Ni jsou srovnatelné s magmaty odvozenými z primitivního pláště, modifikovanými frakcionací nebo hybridizací. Kyselejší horniny mohou být produktem míšení ultradraselných mafických magmat s kyselými korovými taveninami lukogranitického složení.
Na lokalitě se setkáme s částečně zvětralými syenity, které mají nápadně porfyrickou stavbu (foto 4 a 5). Jejich barva je světle šedá až tmavě šedá v závislosti na obsahu tmavých minerálů, místy je slabě narůžovělá. Nápadné vyrostlice tvoří draselný živec, zpravidla karlovarsky zdvojčatělý. V polarizačním mikroskopu jsou zrna vždy pertitická. Plagioklas tvoří součást základní hmoty a odpovídá svým složením obvykle andezínu. Téměř vždy je polysynteticky zdvojčatělý, místy i zonální. Křemen je zastoupen zpravidla podružně, tvoří shluky nepravidelných zrn. Amfibol je světle zelený, velmi slabě pleochroický, často uzavírá apatit a zirkon. Biotit je lupenitý, hnědočervené barvy s výrazným pleochroismem. Bývá chloritizován a velmi častá je přítomnost pleochroických dvůrků kolem apatitu a zirkonu. Akcesorické minerály jsou velmi hojné a jsou to zejména apatit, zirkon, titanit a allanit.
Horniny podléhaly během terciéru zvětrávání v tropických podmínkách, v období pleistocénu byl reliéf modelován převážně mrazovým zvětráváním. Odolnější části vytvořily typickou morfologii exfoliační klenby (foto 6, 7 a 8). Tyto morfologické prvky vznikají převážně v magmatických horninách díky napětí, které vzniká odlehčením masivu v povrchových podmínkách v kombinaci s chemickým a mechanickým zvětráváním. Jednotlivé exfoliační desky se na lokalitě Pocoucov spíše rozpadají do jednotlivých bloků a místy vzniká dojem jiného morfologického prvku, kterým je kamenné stádo (foto 9 a 10). Povrch výchozů je poměrně silně zašlý a navětralý (foto 11 a 12).
Výchozy hornin jsou obvykle situovány do menších remízků (foto 13 a 14), kde hlavní stromový porost tvoří dub letní a ojediněle jalovec obecný. Z méně běžných bylin zde najdeme lomikámen cibulkatý, diviznu rakouskou nebo rozrazil rozprostřený.
Bubeníček J. (1968): Geologický a petrografický vývoj třebíčského masivu. – Sbor. Geol. Věd, řada G, sv. 13, 133-161.
Holub F.V. (1977): Petrology of Inclusions as a Key to Petrogenesis of the Durbachitic Rocks from Czechoslovakia. – Tschermaks Min. Petr. Mitt., 24, 133-150.
Holub F.V. (1997): Ultapotassic plutonic rocks of the durbachite series in the Bohemian Massif: Petrology, geochemistry and petrogenetic interpretation. Sbor. Geol. Věd, Ložisková geologie, mineralogie, 31, 5-26.
Stárková I., Veselá M., Moupic Z. a Chmelař J (1993): Příspěvky k problematice západomoravského krystalinika. In Přichystal A., Obstová V. a Suk M. (1993): Geologie Moravy Slezska, Sborník příspěvků k 90. výročí narození dr. K. Zapletala, Brno.