sev. šířka: 49°32,973´
vých. délka: 17°59,348´
nadmořská výška: 427 m n. m.
mapa KČT: č. 96 (sektor B1)
Asi pět kilometrů jjz. od Nového Jičína, v těsné blízkosti silnice spojující obce Kojetín a Straník najdeme četné výchozy a opuštěné lomy založené v jedinečných vulkanických horninách (mapa 1). Prudce klesající komunikace od obce Kojetín prochází lesem a míjí silně zarostlý lom po pravé straně a na okraji obce Straník najdeme v těsném okolí kapličky vlevo od silnice další, pěkně zachovalé výchozy podobných hornin (foto 1 a 2).
Území mezi oběma obcemi je budováno spodnokřídovými sedimenty slezské jednotky vnějších flyšových Karpat (mapa 2). Jedná se převážně o vápnité jílovce, pískovce a podřadné slepence řazené k hradišťským vrstvám těšínsko-hradišťského souvrství. V těchto horninách najdeme tělesa vulkanických hornin těšínitové asociace, která vytváří na našem území asi deset kilometrů široký pás ve vnější části slezské jednotky od Hranic na Moravě přes Frýdek-Místek až do Českého Těšína. Jednu z největších akumulací těchto magmatických hornin najdeme právě v oblasti mezi Valašským Meziříčím a Novým Jičínem.
Vulkanické horniny těšínitové asociace vytvářejí ložní žíly, podmořské příkrovy, polštářové lávy, granulátové lávy nebo jen polohy pyroklastických hornin. Velikost jednotlivých těles se pohybuje od několika centimetrů (drobné žilky) až po desítky metrů. Vulkanická tělesa vznikala na úpatí slezské sedimentační pánve v období spodní křídy (hauteriv) a pravděpodobně byla výsledkem krátkodobé magmatické činnosti spojené s tvorbou riftové linie. Mineralogické i chemické složení hornin těšínitové asociace je velmi unikátní a z pohledu jejich celosvětového výskytu se jedná o horniny poměrně vzácné. Není zcela jasné, o jaký typ vyvřelých hornin se jedná a do jaké míry je jejich minerální složení původní a nakolik došlo k druhotným přeměnám. K nejčastějším horninovým typům patří těšínity a pikrity. Těšínity obsahují monoklinické pyroxeny a amfiboly s vysokým podílem titanu, plagioklas a analcim. Pro pikrity je příznačný vysoký obsah olivínu. Tyto horninové typy pozvolna přechází do bazaltů, limburgitů nebo monchiquitů.
Výchozy pod kapličkou na okraji obce Straník reprezentují ukázku bloků aglomerátové lávy (foto 3) složené z olivinického diabasu až diabasového pikritu. Jejich okraje mají složení limburgitu a vykazují kuličkovitý rozpad (foto 4). Jednotlivé útržky jsou vzájemně stmeleny mladšími lávovými výlevy (foto 5) a tufitickým materiálem, který je silně druhotně přeměněný a karbonatizovaný. Lokalita je vyhlášena jako přírodní památka.
Literatura:
Menčík E., Adamová M., Dvořák J., Dudek A., Jetel J., Jurková A., Hanzlíková E., Houša V., Peslová H., Rybářová L., Šmíd B., Šebesta J., Tyráček J., Vašíček Z. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. – Ústřední ústav geologický v Academii, Praha. 307 stran.