sev. šířka (S42): 49°36,949´
vých. délka (S42): 16°04,893´
nadmořská výška: 822 m n. m.
mapa KČT: č. 48 (sektor B3)
Na okrajovém hřbetu Pohledeckoskalské vrchoviny, přibližně 2 km sv. od obce Rokytno, se v lesním komplexu nachází izolovaný skalní útvar (foto 1, 2 a 3) vyhlášený v roce 1979 jako přírodní památka a označovaný jako Pasecká skála. Lokalita je přístupná po zelené turistické značce ze silnice č. 354, spojující obce Rokytno a Sněžné. Od parkoviště na levé straně této silnice je vzdálena asi 300 m (mapa 1).
Paseckou skálu tvoří skupina tří skalních útvarů (Omšelý hřeben, Vyhlídka a Pernštejn) s výškou až 18 m (foto 4 a 5), vypreparovaných na pruhu silně deformovaných dvojslídných migmatitů až ortorul svrateckého krystalinika (mapa 2). Vrcholová partie je ukázkou mrazového zvětrávání v periglaciálních podmínkách pleistocénu. Povrch stěn byl modelován do podoby voštin a skalních výklenků. Vznikl zde i 8,5 m dlouhý a 4 m vysoký tunel a dvě menší jeskyňky (foto 6 a 7). Pod skalami se nacházejí balvanité sutě, na nichž jsou vyvinuty jen mělké orchické půdy, přecházející níže na svazích v kambizemní podzoly s kyselou půdní reakcí.
Deskovitá tělesa světle šedých až načervenalých, středně zrnitých leukokratních migmatitů (foto 8, 9, 10 a 11), budujících Paseckou skálu, představují dominantní horninový typ svrateckého krystalinika. Složena jsou převážně z drobnozrnného až středně zrnitého leukosomu, který vytváří až několik metrů mocné polohy oddělené většinou neprůběžnými pásky nebo čočkami melanosomu decimetrové mocnosti. Na základě převažujícího leukosomu bývají tyto horniny někdy označovány jako ortoruly, případně i červené ruly (tj. ortoruly s růžovým nádechem).
Strukturu popisovaných hornin lze označit jako granoblastickou, s nevýraznou nebo zcela chybějící přednostní orientací. Světlé minerální součástky obvykle výrazně převažují nad tmavými komponentami, zastoupenými většinou do 5 %. Křemen vytváří izometrická, většinou xenomorfně omezená zrna, s lokálně patrnými projevy drcení. Hypautomorfní plagioklasy (An1–9) převládají nad xenomorfními draselnými živci. Bývají polysynteticky lamelované a většinou slabě zakalené jílovými minerály. Perthitické draselné živce (Or92–86, Ab8–14) mívají vyvinuto mikroklinové mřížkování. Některé z nich mají poikiloblastický charakter a uzavírají drobná oválná zrna křemene. Slídy jsou reprezentovány muskovitem a biotitem, zastoupenými zhruba ve stejném poměru. Vytvářejí tenké lupínky, mohou však být až tlustě tabulkovité. Biotit uzavírá zrna apatitu a vzácně i zirkonu. Chemicky odpovídá annitu. Nedílnou součástí leukosomu bývají v některých případech poikiloblasty automorfně až hypautomorfně omezeného turmalínu, odpovídajícího hliníkem bohatému skorylu.
Melanosom je tvořen hlavně tlustě tabulkovitým biotitem (až 50 %), který je přednostně orientován ve směru foliace. Biotit uzavírá rudní minerály, rutil, apatit a zirkon. K dalším běžným součástem melanosomu patří izometrická, xenomorfně omezená zrna křemene a polysynteticky lamelované, obvykle sericitizované plagioklasy. Vzácně se objevuje automorfní až hypautomorfní turmalín o velikosti několika mm.
Čech L., Šumpich J., Zabloudil V. a kol. (2002): Jihlavsko.- In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 528 s.
Melichar R. (1993): Přehled geologických výzkumů poličského a svrateckého krystalinika. – Vlastivěd. Sbor. Vysočiny, 11, 27–73. Jihlava.
Melichar R., Buriánek D., Břízová E., Buriánková K., Čurda J., Fürych V., Hanžl P, Kirchner K., Lysenko V., Mrnková J., Roštínský P., Rýda K., Skácelová Z., Vít J. (2004): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1 : 25 000, 24-111 Sněžné.- MS, Český geologický ústav, Praha, p. 63.
Stárková I., Veselá M, Moupic Z, Chmelař J. (1993): Příspěvky k problematice západomoravského krystalinika. – In: Přichystal A., Obstová V., Suk M. (eds): Geologie Moravy a Slezska, 15–30. Brno.
Veselý I. (1992): Skalní tvary Žďárských vrchů.- Geol. Průzk., 34, 2, 49-50, Praha.