| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Permské
slepence jižní části boskovické brázdy
Souřadnice S42:
49° 04,166´
16° 20,775´
228 m.n.m.
mapa KČT č. 83 (B4)
Klíčová slova: boskovická brázda, rokytenské slepence
Výchozy rokytenských slepenců vystupují ve svahu pod zbytky budkovické tvrze, asi 300 m jjz. od Budkovic (mapa 1, foto 1, 2 a 3) a na řadě míst podél toku řeky Rokytné (foto 4, 5 a 6). Tyto sedimenty jsou nejvýraznějším a nejčastějším horninovým typem východního okraje boskovické brázdy (mapa 2). Ve svém typickém vývoji představují nevrstevnaté, šedohnědé až rudohnědé, rozpadavé, středně zrnité až hrubozrnné oligomiktní horniny (foto 7 a 11). Valouny slepenců dosahují ve většině případů velikosti nad 5 cm (foto 8 a 9), lokálně se však mezi nimi mohou objevovat i balvany kolem 20-30 cm (foto 9 a 10).
V petrograficky monotónním a nevytříděném valounovém materiálu rokytenských slepenců výrazně převládají kulmské droby (foto 8 a 12) a prachovce (68-90 %). Ve výrazně menším množství jsou přítomny světle šedé až bělošedé vápence (1-20 %), slepence (2-20 %), pískovce a arkózové pískovce (1-5 %), jen ojediněle se vyskytují valouny rohovců a křemenců (1-3 %). Množství karbonátových valounů výrazně narůstá směrem k východu, současně se zkracující se vzdáleností od dnešních výskytů devonských karbonátů vystupujících východně od brněnského masivu. Valouny samotného masivu jsou v rokytenských slepencích spíše výjimečné (1 %). Nepřítomnost hornin brněnského masivu ve valounech souvisí s úplným překrytím masivu kulmskými a devonskými sedimenty během svrchního karbonu a spodního permu.
Pojivo rokytenských slepenců má převážné pórový charakter. Jeho barva je převážně červenohnědá, pouze v okolí tektonických dislokací přechází do zelenavě nebo okrově hnědých odstínů. Mikrostruktura pojiva je nejčastěji subangulárně psamitická až aleuritická. Klastický materiál obsahuje křemen, živce, biotit a horninové úlomky (křemen-sericitové břidlice, droby, ojediněle i acidní vulkanity odpovídající svým charakterem žulovému porfyru). Jednotlivá zrna bývají povlékána oxy-hydroxidy železa a manganu. Typomorfními těžkými minerály pojiva jsou zirkon a apatit, zjištěn byl rovněž granát, turmalín, rutil, chlorit, leukoxen, amfibol, andalusit, kyanit a opakní minerály.
Rokytenské slepence jsou považovány za sedimenty výplavových kuželů vytvořených krátkými toky a zasahující často daleko do centra boskovické brázdy, kde se prstovitě prostupují se sedimenty západního pánevního křídla. Celkový charakter jejich sedimentace nepřipouští úvahy o vzdálenějším transportu. Tomuto předpokladu nasvědčuje jak nedokonalé vytřídění klastického materiálu slepenců a nízké zaoblení valounů rostoucí směrem ke středu boskovické brázdy, tak i absence vložek jemnozrnnějších hornin, nízký stupeň přednostní orientace valounového materiálu a jeho petrografická monotónnost. V provenientní oblasti byly převážně zastoupeny spodnokarbonské droby s nepatrnými polohami slepenců a prachovců. V jejich podloží vystupovaly devonské až spodnokarbonské vápence a vzácněji i klastika. Valouny magmatitů mohou představovat redepozity ze starších, patrně devonských klastik. Přítomnost valounů brněnského masivu v rokytenských slepencích nebyla sice spolehlivě prokázána, avšak nelze ji jednoznačně vyloučit.
V širším okolí je možno navštívit další lokality, např. Mohelno, Moravské Bránice nebo hadcovou step v Hrubšicích.
Jaroš J. (1961): Geologický vývoj jižní části Boskovické brázdy.- Práce Brněn. Zákl. Čs. Akad. Věd, 33, 14, spis 425, Brno.
Jaroš J. (1963): Litostratigrafie permokarbonu Boskovické brázdy.- Věst. Ústř. Úst. geol., 38, 2, 115-118, Praha.
Havlena V., Pešek J. (1980): Stratigrafie, paleogeografie a základní strukturní členění limnického permokarbonu Čech a Moravy.- Sbor. Západočes. Muz. (Plzeň), Přír. 34, 1-144, Plzeň.
Houzar S. (1981): Petrografie permokarbonských slepenců boskovické brázdy mezi Veverskou Bítýškou a Moravským Krumlovem.- MS, dipl. práce, PřF UJEP Brno.
Malý L. (1993): Formování sedimentační pánve permokarbonu boskovické brázdy a vývoj svrchnostefanské sedimentace v rosicko-oslavanské pánvi.- Geologie Moravy a Slezska, 87-99, Brno.
Malý L., Uhrová J. (1960): Předběžná zpráva o výzkumu permských slepenců Boskovické brázdy v oblasti rosicko-oslavanské.- Čas. Mor. muz., Vědy přír., 45, 71-78, Brno.
Malý L., Uhrová J. (1962): O slepencových souvrstvích v permokarbonu Boskovické brázdy v rosicko-oslavanské pánvi.- Čas. Mor. muz., Vědy přír., 47, 53-58, Brno.
Malý L., Uhrová J. (1962): Příspěvek k paleogeografii karbonu v jižní části Boskovické brázdy.- Čas. Mor. muz., Vědy přír., 65, 31-42, Brno.
Petránek J., Pouba Z. (1953): Zpráva o výzkumu permokarbonských slepenců v jižní části Boskovické brázdy.- Věst. Ústř. Úst. geol., 28, 161-164, Praha.
Přichystal A. (1997): Lokalita Budkovice.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.