| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Horniny metadioritové subzóny brněnského masivu
Souřadnice
S42:
mapa KČT č. 85 (D2)
Klíčová slova: brněnský masiv, metabazitová zóna, amfibolový diorit, dioritový porfyrit, aplit
Exkurzní lokalita leží ve východní části města, vpravo nad železniční tratí Brno – Tišnov (mapa 1). Při příjezdu do Kuřimi ve směru od Brna odbočíme asi 200 m za benzínovou čerpací stanicí vpravo a Hybešovou ulicí se přes železniční nadjezd dostaneme k opuštěnému stěnovému kamenolomu s garážovou kolonií (foto 1).
V odkrytém profilu jsou zastiženy horniny metadioritové subzóny brněnského masivu (mapa 2) reprezentované amfibolovými diority. Jde o masivní, středně zrnité horniny šedozelené barvy (foto 2 a 3), vyznačující se převážně ofitickou mikrostrukturou. Na jejich minerálním složení se uplatňují dlouze lištovité a silně sericitizované plagioklasy (andezin). Bývají polysynteticky zdvojčatěné podle albitového, karlovarského, albit-karlovarského a ala-albitového zákona. Ojediněle mají zonální charakter. Z dalších minerálních součástek se na složení dioritů podílí krátce sloupečkovitý, automorfně až hypautomorfně omezený, často sekundárně přeměněný (chloritizace, uralitizace, epidotizace) obecný amfibol, křemen a akcesorické minerály zastoupené apatitem, granátem, titanitem, zirkonem, klinozoisitem, epidotem a opakními nerosty (pyrit, chalkopyrit, ilmenit, hematit).
Popisované horniny jsou na lokalitě postiženy slabou regionální metamorfózou. Charakter výše uváděné minerální asociace indikuje nízkoteplotní metamorfní subfacii zelených břidlic, která přetiskuje původní magmatické asociace. Diority jsou navíc výrazně postiženy sekundárními přeměnami, z nich pak v největší míře chloritizací, epidotizací a lokálně i karbonatizací. Chloritizace a epidotizace tmavých horninotvorných minerálů jsou současně příčinou nazelenalého zbarvení horniny.
Asociaci žilných hornin představují hnědé až šedozelené dioritové porfyrity alkalicko-vápenatého charakteru (foto 4 a 5). Na lokalitě Kuřim jsou výrazně hydrotermálně přeměněny a nabývají masivní stavby. Jsou složeny z automorfně až hypautomorfně omezených plagioklasových fenokrystů o velikosti od 1 do 5 mm. Bývají obvykle zdvojčatěné podle albitového a albit-karlovarského zákona. Vzácně se vyskytují i plagioklasy zonální. Na některých vyrostlicích jsou patrné známky koroze. Drobnější vyrostlice obecného amfibolu bývají automorfně, vzácněji hypautomorfně omezené. Částečně jsou chloritizovány a některé se mění v aktinolit. V základní hmotě se vyskytují xenomorfně omezená zrna albitu, křemene a izolovaná zrna opakních minerálů. Asociaci sekundárních minerálů dioritových porfyritů tvoří epidot, chlorit, zoisit, klinozoisit, vzácněji pak karbonáty a sericit. Mikrostruktura základní hmoty je nejčastěji ofitická, méně často pilotaxitická nebo trachytická.
Současně s dioritovými porfyrity lze v lomové stěně rozlišit světlé, subhorizontálně uložené, místy narůžovělé aplitoidní a pegmatoidní žíly o mocnosti pohybující se zpravidla kolem 1 m, místy se však vyskytují i žíly drobnější (foto 6). Vzácněji můžeme zaznamenat přítomnost čoček sekrečního křemene dosahujících přibližně decimetrových rozměrů. Kontakty žil s okolními horninami bývají ostré. Styčné plochy jsou v případě dioritových porfyritů pokryty zpravidla tenkou vrstvičkou o složení chlorit ± minerály zoisit-epidotové skupiny ± sericit ± karbonáty.
Metadiority jsou, zejména v horní části odkryvu, výrazně tlakově deformovány (foto 7 a 8). Deformační procesy bývají doprovázeny vznikem kataklazitů (foto 9) a mylonitů s výraznou plošně paralelní stavbou, jaké lze dobře sledovat např. v západní části lomové stěny bezprostředně za objektem garáží (foto 10). Pukliny a tektonické poruchy bývají lokálně epidotizovány (foto 11).
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Černá Hora, Dřínová nebo Štěpánovice u Tišnova.
Gregerová M. (1977): Tmavé žilné horniny brněnského masívu.- MS, kand. dis. práce, PřF UJEP Brno.
Novobilský R. (1983): Petrografická charakteristika hornin metabazitové zóny brněnského masívu v úseku Kuřim – Čebín – Lipůvka.- MS, diplomová práce, PřF UJEP Brno.
Štelcl J., Melichar R. (1997): Lokalita Kuřim.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.
Štelcl J., Weiss J. et al. (1986): Brněnský masív.- UJEP Brno, 255 s.