| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Granitoidy
brněnského masivu, hydrotermální alterace, Mo-mineralizace
Souřadnice S42:
lom
49° 23,441´
16° 34,867´
425 m n.m
halda
49° 23,549´
16° 34,844´
415 m n.m.
mapa KČT č. 85 (B3)
Klíčová slova: brněnský masiv, leukokratní granit, biotitový granodiorit, hydrotermální alterace, molybdenit
Doposud nejvýznamnější výskyt Mo-mineralizace v hydrotermálně alterovaných granitoidních horninách brněnského masivu se nachází zhruba 2 km jižně od Černé Hory (mapa 1). Podle místního názvu blízké kóty (512 m n.m.) je tato lokalita někdy v literatuře označována jako Dubská skála. V minulosti zde byly těženy granitoidy využívané na výrobu drceného kameniva. V 70. letech 20. stol. byla při ražení průzkumné štoly v blízkosti kamenolomu zachycena Mo-mineralizace, která ve srovnání s dřívějšími nálezy molybdenitu v brněnském masivu představuje první výskyt ložiskového charakteru. Přístup k lokalitě je ze silnice č. 43 Brno - Svitavy. Odbočka do lomu se nachází vlevo od silnice, asi 1 km za silničním odpočívadlem za obcí Závist ve směru na Svitavy. Od hlavní silnice se stoupá po štěrkové komunikaci asi 200 m ke křižovatce (foto 1) – cesta vlevo směřuje do kamenolomu (foto 2, 3 a 4), vpravo se přibližně po 150 m nachází dnes již zcela aplanovaná průzkumná štola a bývalá rudní halda (foto 5, 6 a 7).
Lokalita leží v severní části brněnského masivu. Její bezprostřední okolí se vyznačuje komplikovanou geologickou stavbou, podmíněnou křížením dvou výrazných tektonických struktur – boskovické brázdy a blanenského prolomu (mapa 2). Území je budováno granitoidy, tvořícími dva pruhy sj. směru po obou stranách metabazitové zóny. Západní pruh budují silně alterované a tektonicky deformované granitoidy, odpovídající převážně leukokratním až biotitovým granitům s lokálními přechody do granodioritů. Poněkud odlišnou pozicí se vyznačují granity s Mo-zrudněním, které jsou v dnešní denudační úrovni bezprostředně obklopeny horninami metabazitové zóny. Granitoidy situované v. od metabazitové zóny odpovídají svým charakterem granodioritům blanenského typu.
Metabazitová zóna je tvořena převážně pruhem dioritoidů a tmavých bazitů. Dioritoidy jsou zastoupeny leukokratními až mezokratními amfibolovými diority, s místními přechody do křemenných dioritů. Tmavé bazity jsou rozšířeny hlavně v jižní a východní části metabazitové zóny, kde se střídají s diority, dioritovými porfyrity, pegmatoidními horninami a světlými afanity.
V opuštěném lomu jsou odkryty leukokratní až biotitové granity brněnského masivu, lokálně přecházející do biotitových granodioritů. Z petrografického hlediska lze mezi granity rozlišit dvě základní variety: středně zrnité granity s převahou biotitu nad muskovitem a drobnozrnné granity s převahou muskovitu nad biotitem.
Středně zrnité granity jsou nejčastěji šedé až narůžovělé (foto 8 a 9), alteracemi různé povahy však často nabývají odlišných odstínů – světle nazelenalých (sericitizace), žlutohnědých (kaolinizace), šedozelených (chloritizace), hnědočervených (hematitizace) a bělošedých (karbonatizace). Mají nevýraznou hypautomorfně zrnitou, kataklastickou mikrostrukturu. Struktura je zpravidla masivní, v zónách intenzívní hydrotermální alterace však může být až kavernózní.
Popisované horniny jsou složeny z křemene (31 %), perthitického K-živce (26 %), plagioklasů (28 %) a biotitu (3 %). Akcesoricky je přítomen apatit, zirkon a rudní minerály. Sekundární součástky, které jsou produktem hydrotermální alterace nebo zvětrávání, jsou zastoupeny muskovitem (sericit), chloritem, místy hematitem, karbonátem, jílovými minerály a oxy-hydroxidy Fe a Mn.
Drobnozrnná varieta tvoří ve středně zrnitém granitu smouhovité partie a nepravidelné zóny o mocnosti v metrech až desítkách metrů. Ve zmíněných zónách je patrné ovlivnění hornin metasomatickými procesy, z nichž nejnápadněji se projevuje sekundární prokřemenění, při němž byly původní živce z určité části zatlačeny křemenem za současné změny mikrostruktury na drobnozrnnou. Uvedená varieta se ve srovnání se středně zrnitou vyznačuje zvýšeným obsahem křemene (31 %) a K-živce (29 %) a je pro ni typické zvýšené množství muskovitu (max. 3 %). Charakteristickým znakem drobnozrnných granitů jsou hnízda šupinatého molybdenitu, rozptýleného v hornině a vázaného na její prokřemenělé partie.
Výsledkem komplikovaných postmagmatických pochodů, jimiž byly granitoidní horniny na lokalitě postiženy, není jen již zmíněné prokřemenění. Hydrotermálně alterační procesy, doprovázené v určité etapě dynamometamorfózou, vyvolaly také vznik křemen-živcových čoček a smouh, K-feldspatizaci, albitizaci, sericitizaci, chloritizaci, hematitizaci a karbonatizaci granitoidů (foto 10, 11, 12 a 13).
Mo-mineralizace zastižená v průzkumné štole je prostorově spjata s dislokační zónou směru SSV-JJZ, v níž došlo ke kataláze až mylonitizaci granitoidů (foto 14, 15, 16 a 17) a jejich hydrotermální alteraci. V této zóně se vyskytují četné křemenné žilky o průměrné mocnosti 0,5-1 cm (foto 18). Tyto bývají často lemovány 1-2 mm mocnými žilkami molybdenitu, který místy naduřuje až do mocnosti kolem 1 cm. Křemenné žilky rovněž často uzavírají hnízda molybdenitu společně se zrny méně hojného pyritu. V okolí křemenných žilek se zvláště v prokřemenělých granitoidech vyskytuje vtroušeninové zrudnění tvořené šupinkami molybdenitu a jejich drobnými agregáty. V centrální části dislokační zóny bývá přítomen tektonický jíl s molybdenitem a makroskopicky rozlišitelnými fragmenty okolních hornin. Při okraji dislokační zóny se vytvořily tektonické brekcie, které jsou stmelené křemenem, zbarveným jemně dispergovaným molybdenitem do šedých odstínů.
Na základě výše uvedené charakteristiky lze v prostoru průzkumné štoly vyčlenit následující typy Mo-zrudnění:
Podle provedených rozborů kolísají v prostoru štoly obsahy Mo v rudnině od 0,001 % do 0,5 %. Mineralogicky jde o relativně jednoduchý typ zrudnění, s převládající asociací křemen-molybdenit-sericitovou. V nábrusech tvoří molybdenit mechanicky deformované šupinaté agregáty. Zrna s výraznou štěpností mají tabulkovitý vývin a hypautomorfní omezení. Mechanická deformace se projevuje ohybem zrn, zakřivením štěpných trhlin až rozlisováním jednotlivých šupinek, jejich undulózním zhášením a dvojčatěním vyvolaným deformačními procesy. Pyrit se vyskytuje jen podřadně jako celistvý až jemnozrnný agregát, jehož výrazně deformovaná zrna mají obvykle xenomorfní omezení a izometrický vývin. Galenit a chalkopyrit byly prokázány pouze mikroskopicky jako nepravidelné inkluze v křemeni nebo pyritu.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Blansko, Rudici nebo Jedovnici.
Češková L. (1975): Hydrotermální mineralizace v brněnském masívu.- Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Geol. 1, 5, 32-42, Brno.
Kolek P. (1978): Geologické, petrologické a mineralogické poměry brněnského masívu v širším okolí Černé Hory.- MS, PřF UJEP Brno.
Kolek P. (1981): Nový výskyt molybdenového zrudnění v brněnském masívu.- Věst. Ústř. Úst. geol., 56, 2, 99-107, Praha.
Melichar R., Roupec P. (1994): Nové poznatky o geologii brněnského masívu jižně od Černé Hory.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1993, 90-91, Brno.
Štelcl J., Weiss J. et al. (1986): Brněnský masív.- UJEP Brno, 255 s.
Vocilka M., Kolek P. (1976): Nové nálezy Mo-rud u Černé Hory na Blanensku.- Sbor. geol. Průzk., 11, 153-159, Ostrava.