| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Svrchnokřídové sedimenty blanenského prolomu
Souřadnice S42:
49° 27,087´
16° 35,313´
437 m.n.m.
mapa KČT č. 85 (A3)
Klíčová slova: blanenský prolom, svrchní křída, perucko-korycanské souvrství, bělohorské souvrství, kvádrové pískovce, glaukonitické pískovce, železité pískovce, spongolitové slínovce, spongolitové rohovce
Lokalitu představuje opuštěný stěnový lom (foto 1, 2 a 3), nacházející se na sv. a v. úpatí Malého Chlumu (488,6 m), ve vzdálenosti asi 1200 m západně od obce Obora a 700 m sz. od osady Huť Sv. Antonie (mapa 1). Kóta má geomorfologicky charakter svědeckého vrchu s plochým vrcholem a příkrými svahy (stolový vrch, foto 4) vystupujícího společně s jižněji situovaným Velkým Chlumem (463,5 m) (foto 5) nápadně nad okolní terén. V odkryvu jsou zastiženy relikty sedimentů svrchní křídy (foto 6) tvořící součást výplně příkopové propadliny blanenského prolomu (mapa 2).
Blanenský prolom představuje výraznou, asi 2,5 km širokou depresi, probíhající od Blanska k SSZ přes brněnský masiv, boskovickou brázdu a podél západní hranice letovického krystalinika směrem ke Křetínu. V této propadlině jsou zaklesnuty sedimenty cenomanu (perucko-korycanské souvrství) a v neúplně zachované mocnosti kolem 60 m také sedimenty spodního turonu (bělohorské souvrství) (obrázek 1). Velké mocnosti cenomanu (v širším okolí Spešova a Dolní Lhoty u Blanska až kolem 150 m) i jeho neobvyklý vývoj ve srovnání s okolím byly pravděpodobně způsobeny prvními synsedimentárními poklesy této struktury již v období svrchního cenomanu. Území blanenského prolomu představuje, zejména v jeho jižní části, depresi vytvořenou vodním tokem, která byla počátkem svrchního cenomanu zvýrazněna synsedimentární tektonikou. V době saxonské tektogeneze byl tektonický vývoj blanenského prolomu ukončen a zakleslé křídové sedimenty zde byly uchráněny před pokřídovou denudací. Společně s dalšími výskyty svrchní křídy na sz. Moravě představují v současnosti jen malý denudační zbytek původně rozsáhlejšího sedimentárního pokryvu vzniklého v epikontinentální pánvi, tvořící spojovací článek mezi geosynklinálním mořem alpsko-karpatským a mořem boreálním.
Křídové sedimenty transgredují na pískovce spodního permu (autun). Nejstaršími sedimenty svrchní křídy jsou kontinentální uloženiny cenomanu (perucký vývoj), převážně fluviálního a lakustrinního původu, které vyplňovaly mělké deprese předcenomanského peneplénu a postupně pokrývaly větší část jeho povrchu. Mocnost sladkovodních sedimentů značně kolísá a jejich faciální vývoj je proměnlivý. Při mořské transgresi, která postupovala ve svrchním cenomanu od JJV k S, docházelo při oscilacích břežní čáry k míšení litologicky značně sblížených sedimentů sladkovodních a mořských. Sladkovodní sedimenty tak přecházejí často do brakických a smíšených sedimentů uzavřených zálivů a lagun, které se již formovaly v příbřežním prostředí. Mořský cenoman (korycanský vývoj) je tvořen převážně jílovitými glaukonitickými pískovci.
Báze křídy je litologicky tvořena železitými slepenci rozšířenými západně od Malého Chlumu a železitými pískovci, které nasedají přímo na permské podloží a jejichž materiál pochází převážně z permských hornin.
Železité limonitické pískovce mají nápadně červenohnědou barvu (foto 7, 8, 9 a 10). Vytvářejí lavice o různé mocnosti (foto 11, 12 a 13) nebo vložky ve středně zrnitých, slabě jílovitých glaukonitických pískovcích (foto 14, 15, 16, 17 a 18) . Jsou složeny z křemene, muskovitu a akcesorického zirkonu. Tmel má bazální charakter a tvoří jej limonit spojující ostrohranná zrna křemene.
Z dalších horninových typů jsou v odkryvu zastiženy různé typy pískovců (foto 19, 20 a 21) a nadložní spongility odpovídající látkově spongilitovým slínovcům a spongilitovým rohovcům.
Pískovce jsou reprezentovány hrubozrnnými, středně zrnitými a prachovitými až prachovito-jílovitými typy.
Spongilitové slínovce a rohovce vystupují v nadloží cenomanských vrstev (foto 28, 29, 30 a 31). Spongilitové slínovce (foto 32, 33, 34, 35 a 36) představují jemně písčité, bílé až nažloutlé porézní horniny s glaukonitem a prachovou příměsí. Jsou složeny z křemene (až 0,1 mm velká, ostrohranná zrna), kalcitu (nepravidelně omezená, izometrická nebo čočkovitá zrna, někdy tvoří výplň jehlic silicispongií), zaoblených zrn glaukonitu a lupínků biotitu. V intergranulárách mezi popisovanými součástkami se nachází opál. Horninotvornou složkou jsou kalcifikované úlomky jehlic silicispongií a dobře zachované schránky foraminifer. Z těžkých minerálů byl identifikován turmalín a drobné sloupečky rutilu.
Spongilitové rohovce představují pevné, celistvé horniny světle hnědé barvy a matného lesku. Mikroskopicky obsahují zejména chalcedon a opál. Chalcedon tvoří jemnozrnnou hmotu nebo výplň drobných žilek. Opál je přítomen v podobě samostatných, světle šedých zrn, nebo vyplňuje zbytky jehlic silicispongií. Popisované horniny obsahují často tmavě hnědou, místy až neprůhlednou hmotu, tvořenou pravděpodobně koloidní jílovitou příměsí.
V okolí Velkého i Malého Chlumu jsou dodnes patrné staré haldy po někdejším dobývání „kyzových lupků“ (jíly s vyšší příměsí pyritu) a materiál po těžbě nekvalitního křídového uhlí, v němž lze vzácně najít fosilní pryskyřici označovanou jako valchovit.
V širším okolí lze navštívit další lokality, např. Černá Hora, Blansko nebo Letovice.
Čech S. et al. (1980): Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin.- Věst. Ústř. Úst. geol., 55, 277-296, Praha.
Dvořák J. (1951): Křídový útvar v okolí Chlumů u Obory na Moravě.- Věst. Král. čes. Spol. Nauk, 14, 1-15, Praha.
Frejková L. (1984): Petrografie sladkovodního cenomanu jv. okraje české křídové tabule.- Sbor. GPO, 28, 87-112, Ostrava.
Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.
Müller P., Novák Z. et al. (2000): Geologie Brna a okolí.- ČGÚ Praha, 90 s.
Müller V. (1993): Křída Českého masívu na Moravě.- In: Přichystal A., Obstová V., Suk M.: Geologie Moravy a Slezska, 101-106, Brno.
Pek I., Demek J. (1997): Lokalita Velký a Malý Chlum u Obory.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.
Röhlich
P. (1958): Tektonika křídy v blanenském prolomu mezi Křetínem a Kunštátem
na Moravě.- Čas. Mineral. Geol., 3, 435-445, Praha.
Skoček V. (1956): Petrografie a těžké minerály
křídových sedimentů od Obory a Voděrad.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno.
Skoček V. (1959): petrografie a těžké minerály
křídových sedimentů z okolí Skalice nad Svitavou.- Sbor. Ústř. Úst.
geol., Odd. geol., 25, 377-405, Praha.
Smetana V. (1921): O uhlí v křídovém útvaru
v Čechách a na Moravě.- Sbor. Stát. geol. Úst., 1, 5-16, Praha.
Vachtl J. et al. (1968): Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. Část IV.- Geotechnica, 32, 5-162, Praha.
Zelenka P. (1988): Svrchní křída.- In: Tonika J. et al.: Vysvětlivky k základní geologické mapě 1 : 25 000, list 24-124 Letovice.- MS, Archív ČGS Praha.