| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Pokryvné
útvary Moravského krasu, rudické vrstvy
Souřadnice
S42:
49° 19,991´
16° 42,982´
505 m n.m.
mapa KČT č. 86 (C1)
Klíčová slova: Moravský kras, rudické vrstvy, tropický kras, jurské fosiliferní písčité vápence a rohovce, „rudické koule“, železné rudy
Ve střední části Moravského krasu se na jz. okraji obce Rudice, vlevo od silnice Rudice-Olomučany (mapa 1) nachází od roku 1993 již netěžená pískovna Seč, představující v současnosti jediný větší odkryv sedimentů jurského až spodnokřídového stáří, označovaných jako rudické vrstvy (mapa 2). Vlastní lom má půdorys cca 180 x 100 m a dosahuje hloubky kolem 20-30 m (foto 1 a 2). Lokalita je součástí Rudické plošiny. Zarovnaný reliéf, na němž se rudické vrstvy nacházejí, představuje z největší části exhumovaný spodnokřídový (předcenomanský) reliéf jehož uchování bylo podmíněno překrytím křídovými a později i neogenními sedimenty.
Rudické vrstvy představují přeplavené produkty kaolinicko-lateritického zvětrávání jurských a spodnokřídových sedimentů. Vytvářejí asi 70 m mocné souvrství, v němž dochází k mnohonásobnému střídání kaolinických křemenných písků obsahující četný rohovcový materiál, pestrých kaolinických jílů a červenohnědých železitých písků až pískovců (foto 3, 4 a 5) .
Rohovcové vrstvy jsou podle Pelouškové et al. (1985) zastoupeny bílými štěrkovými písky až pískovci s kaolinickou základní hmotou (foto 6 a 7). Valounový materiál tvoří téměř výhradně bílé až světle šedé, ostrohranné až poloostrohranné rohovce (foto 8). Místy obsahuje i známé rudické geody. Asociace těžkých minerálů je zde podle Krystka (1959) velmi chudá (turmalín, rutil, zirkon). Rohovcové vrstvy představují reziduum jurských vrstev přemisťované během cenomanu. Svědčí o dlouhodobém procesu zvětrávání povrchu jurských hornin, z nichž byly rohovce vypreparovány a dokládají rozsáhlou denudaci jurských vrstev. Celková mocnost rohovcových vrstev dosahuje na Seči asi 20 m.
Pestré vrstvy jsou charakterizovány střídáním poloh jílů, prachů až prachovců a písků až slabě tmelených pískovců (foto 9, 10, 11 a 12). V oblasti Seče popisuje Peloušková et al. (1985) jejich následující profil:
Pestré vrstvy jsou srovnatelné se sladkovodním cenomanem a přechodním souvrstvím cenomanu západní Moravy. Obsahují typickou cenomanskou asociaci těžkých minerálů s kyanitem, staurolitem, turmalínem, ilmenitem, rutilem a andaluzitem (Krystek 1959).
Pískovcové vrstvy jsou zachovány v neúplné mocnosti 20-30 m. Ve směru od báze tvoří jejich profil:
Pískovcové vrstvy odpovídají pískovcům mořského cenomanu.
V nadloží rudických vrstev vystupuje terciérní a kvartérní sedimenty reprezentované kaolinickým pískovcem, písčitými až štěrkovitými jíly a sprašovými hlínami proměnlivých mocností.
Vznik sedimentů rudických vrstev byl podmíněn intenzivními zvětrávacími procesy v mimořádně teplém a vlhkém klimatu. Klastický materiál byl do sedimentační pánve přinášen převážně z jihu a jen podřadně ze západu a z východu. Jeho provenienci lze spatřovat zejména v klastických sedimentech spodního karbonu, granitoidech brněnského masivu a jurských písčitých vápencích s rohovci. Rudické vrstvy postupně poklesly do nálevkovitých, pánvovitých až vanovitých krasových depresí dosahujících hloubky až 100 m a považovaných za nejstarší projevy krasovění ve východní části Českého masivu. Tyto deprese představují podle současných poznatků mohutné geologické varhany, vznikající rozpouštěním vápenců podél puklin a následným vyplňováním tvořících se dutin materiálem pokryvných útvarů, nejčastěji pak pískem nebo jílem. V závislosti na morfologii podloží jsou rudické vrstvy mírně zprohýbané a lokálně až svislé. Vlivem největšího zapadání sedimentární výplně v nejhlubší, střední části sníženiny, mohlo dojít k narušení stability vrstev při okrajích a k jejich překocení do centra deprese.
V bazální části rudických vrstev se vyskytují drobné akumulace oxidických železných rud (foto 18 a 19), které byly již historicky dobývány v prostoru mezi obcemi Rudice, Olomučany a Habrůvka. Archeologické nálezy z této oblasti dokládají existenci hutnictví železa již v 8. století, tj. v období formování základů Velkomoravské říše. Těžba zdejších Fe-rud se s přestávkami udržela až do roku 1893. Rudy vznikaly vysrážením z descendentních vadózních roztoků, které se díky intenzivnímu chemickému zvětrávání tvořily v podmínkách subtropického klimatu. Rudy jsou tvořeny hlavně goethitem a hematitem (foto 20), výjimečně i lepidokrokitem. Dobývané rudy obsahovaly v průměru kolem 38 % železa. V těžební jámě na Seči, kde se dosud zachovaly pozůstatky kdysi hlubokých šachet, tvoří Fe-rudy jednak subhorizontálně probíhající pásky o mocnosti kolem 1 cm, jednak až 0,5 m mocné ploché čočky, vázané na relativně hrubozrnnější polohy písků.
Se svrchními horizonty rudických vrstev souvisí na lokalitě výskyt pazourků, rohovcových konkrecí a jurských křemitých geod. Rudické křemité geody, označované v literatuře často jako tzv. „rudické koule“ mají zpravidla extrémně bradavičnatý povrch členěný množstvím rýh a četnými výběžky. Geody dosahují rozměrů převážně 3-7 cm, ojediněle 10 i více cm. V matečné hornině se buď koncentrují v horizontech nebo jsou roztroušeny nepravidelně. Největší geody nalezené v této oblasti dosahují v průměru kolem 40 cm. Vnitřní stěny dutých „rudických koulí“ bývají pokryty světle šedým nebo nažloutlým chalcedonem, krystaly křišťálu, bělavě zakaleného křemene nebo i žlutavě zbarveného křemene připomínajícího citrín. Vzácnější formu minerální výplně „rudických koulí“ představuje bledě fialový ametyst, kašolong a karneol. Popisované geody vznikaly s největší pravděpodobností postupným vyplňováním dutinek v jurských vápencích koloidy SiO2 vylučovanými z prosakujících roztoků. Původ dutinek je uváděn nejčastěji jako biogenní a lze jej spatřovat v organických zbytcích křemitých hub a ježovek, jejichž měkčí části se brzy po uložení sedimentu rozpadly. Podle některých současných teorií lze vznik geod klást do rovněž souvislosti s přítomností hojných inkluzí anhydritu a barytu a jejich postupným nahrazováním SiO2 (Přichystal, Losos, Richterová 1999, Losos, Přichystal, Richterová 2000).
Ve vrstvách červenavě zbarvených jílů se v odkrytém profilu místy vyskytují neobvyklé kalcitové konkrece, označované jako „olomučanské koblížky“. Mají tvar zploštělé koule o průměru asi 10 cm a na povrchu bývají často červenohnědě zbarvovány oxidy (resp. hydroxidy) železa. Jejich statigrafická pozice není doposud zcela jasná.
Při východním okraji pískovny se vyskytují izolované ostrůvky zbřidličnatělých devonských vápenců se spiriferovou faunou. Z rudických vrstev pocházejí četné paleontologické nálezy reprezentované zbytky amonitů, belemnitů, ježovek, mlžů, ramenonožců, plžů, lilijic a živočišných hub.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Jedovnice, Holštejn, Šošůvka nebo Blansko.
Balák I. et al. (1997): Rudická plošina v Moravském krasu.- Městská knihovna Blansko, 94 s.
Bosák P. (1978): Rudická plošina v Moravském krasu – část III. Petrografie a diageneze karbonátů a silicitů jurského reliktu u Olomučan.- Čas. Mor. Mus., Vědy přír. 63, 7-28, Brno.
Bosák P. (1979): Spodnokřídový fosilní kras Rudické plošiny v Moravském krasu..- Čs. kras, 31, 56-67, Praha.
Bosák P., Blažek J., Gradzinski R., Wojcik Z. (1976): Genesis and age of sediment sof the Rudice type in fossil-karst depressions.- Čas. Minerál. Geol., 24, 147-154, Praha.
Bubík L. (1984): Mineralogie a geochemie výskytů železných rud v okolí Olomučan a Rudice na Blanensku.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno.
Burkhardt R. (1974): Rudická plošina v Moravském krasu – část I. Příspěvek k teorii fosilního krasu a geologickému vývoji.- Čas. Mor. Mus., Vědy přír., 59, 37-58, Brno.
Burkhardt R. (1977): O historické těžbě železných rud v Moravském krasu.- Sbor. Okr. vlastivěd. Muz. Blansko, VI-VII (1974-75), 46-49, Blansko.
Faimon J., Nehyba S. (2004): The formation of spherical clay balls on the slopes of sandpit quarry, the Rudice-Seč (Czech Republic).- Catena, 58, 23-40.
Krystek I. (1959): Příspěvek k poznání genese a stáří rudických vrstev.- Kras v Československu, 1, 22-23, Brno.
Losos
Z., Přichystal A., Richterová D. (2000): Uzavřeniny anhydritu a barytu v jurských
geodách z Moravy a jejich genetický význam.- Geol.
výzk. Mor. Slez. v r. 1999, 66-68, Brno.
Majzlík Z. (1977): K rozšíření a genezi jurských geod ve střední části Moravského krasu.- Sbor. Okr. vlastivěd. Muz. Blansko, VI-VII (1974-75), 137-146, Blansko.
Peloušek J. (1980): Geologie slévárenských písků rudických vrstev.- MS, dis. práce, UK Praha.
Peloušková J., Peloušek J., Fresková L. (1985): Geologie a petrografie ložiska Rudice – Seč. Sbor. GPO, 29, 3, 107-119, Ostrava.
Přichystal, A., Losos, Z., Richterová, D. (1999): Genesis of Jurassic silica geodes in Moravia. - Berichte der Deutsch. Miner. Gesell., Beihefte zum Europ. J. of Miner., Vol.11, 183. Stuttgart.
Štelcl J., Zimák J. (1997): Lokalita Rudice-Seč.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.
Varner D. (1990): Úvod k problematice jurských a spodnokřídových sedimentů v severní části Rudické plošiny.- Sbor. Okres. Muz. Blansko '90, 39-45, Blansko.