| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Křemité
silkrusty v oblasti Drahanské vrchoviny
Souřadnice S42:
49° 18,682´
16° 51,455´
534 m n.m.
mapa KČT č. 86 (D2)
Klíčová slova: Drahanská vrchovina, křemence, sluňáky, silkrusta
Lokalita Černov se nachází v jižní části kulmu Drahanské vrchoviny (mapa 2), asi 2 km jjv. od obce Ruprechtov (mapa 1). Reliktní křemencové balvany a bloky leží na vrcholové plošině hřbetu upadajícího příkře do údolí potoka Rakovce, zhruba 500 m sz. od kóty Černov. Zde vytvářejí pole o šířce asi 100 m, táhnoucí se v délce okolo 500 m ve směru SZ-JV (obrázek 1). Nejsnazší přístup k lokalitě je z lesní silnice probíhající bezprostředně za chatovou oblastí u Ruprechtova (foto 1) směrem k Račicím, kdy asi po 1 km je třeba odbočit vpravo na lesní cestu (foto 2) vedoucí k lesnímu seníku.
Křemence, označované v geologické literatuře velmi často jako tzv. sluňáky, jsou zastoupeny na mnoha místech Českého masivu (České středohoří, jižní okraj české křídové tabule, jižní část boskovické brázdy, Nízký Jeseník). Řada výskytů je historicky známa z oblasti Drahanské vrchoviny, a to zejména z prostoru mezi Vyškovem, Prostějovem, Konicí a západní hranicí Moravského krasu.
Sluňáky vytvářejí nepravidelné, vzácněji izometrické balvany, o velikosti od 0,5 do 1 m. Tyto balvany spočívají zcela volně na kulmském podloží (foto 3, 4 a 5). Vyznačují se nejčastěji světle žlutou až žlutohnědou barvou (foto 6, 7, 8 a 12), přecházející lokálně do bělavých (foto 9 a 10) vzácněji až červenavých odstínů. Mají nerovný, vždy však nápadně vyhlazený povrch, na němž je možné pozorovat četné nerovnosti voštinovitého charakteru a kompaktní afanitickou strukturu (foto 11, 12 a 13). Některé z balvanů jsou rozpukány systémem paralelních puklin. Postupující zvětrávání se v okrajových partiích horniny projevuje žlutohnědým zónováním. Ve vzácnějších případech plynule přecházejí do křemenných slepenců s makroskopicky rozlišitelnými křemennými valouny dosahujícími velikosti 1-2 cm. Sluňáky jsou mechanicky mimořádně odolné a při úderu se vyznačují silně ostrohranným lomem.
Mikroskopicky jsou složeny z křemene (78-88 %) a vedlejších klastických komponent tvořených horninovými úlomky, živcovými zrny, chlority a slídami (8-10 %). Na jílové minerály a matrix připadá od 2 do 10 % objemu horniny.
Křemen vytváří zpravidla zrna o maximální velikosti kolem 0,3 mm (foto 14). Menší zrna bývají nejčastěji ostrohranná, větší pak polozaoblená až zaoblená (foto 15) a vyznačují se mírným undulózním zhášením. Větší zrna křemene uzavírají obvykle jemný opakní pigment, koncentrující se do jemných, vzájemně paralelních proužků. Z ostatních inkluzí uzavírá křemen ojedinělá zrna apatitu, lupínky biotitu i muskovitu a turmalín, vzácně byla zaznamenána přítomnost dlouze prizmatických zonálních zirkonů. Horninové úlomky reprezentují nejčastěji rohovce a hojné kvarcity s granoblastickou mikrostrukturou a zřetelným undulózním zhášením (foto 16). Asociaci těžkých minerálů tvoří prizmatický, místy zonální zirkon, eliptická červenohnědá zrna rutilu, turmalín, jemnozrnné agregáty minerálů skupiny zoisit-epidot a četná opakní zrna.
Pojivo je složeno z mikroskopických zrn křemene tmelených rohovcovitou hmotou. Podle vztahu ke klastické složce má charakter pojiva bazálního až pórového. Součástí pojiva jsou variabilním podílem zastoupené jílové minerály a hnědý až hnědočerný, jemně dispergovaný pigment (foto 17). Zvýšený podíl železa se v některých vzorcích projevuje červenavou pigmentací pojiva, které je místy šmouhovitě koncentrováno (foto 18). Poznatky získané studiem látkového složení umožňují zařadit studované horniny do kategorie středně zrnitých psamitů odpovídajících převážně křemencům až křemenným pískovcům.
Zajímavou skutečností je přítomnost většího obsahu TiO2, který byl zaznamenán ve všech analyzovaných vzorcích. Tuto skutečnost vysvětlují někteří autoři (např. Vachtl 1952, Štelcl 1964) přítomností jemně dispergovaných titaničitých minerálů obsažených v pojivu horniny. Disperzí těchto minerálů bývá interpretováno i převládající žlutavé zbarvení sluňáků. V této souvislosti nelze vyloučit ani sorpci jistého množství titanu na povrch jílových minerálů. Tento předpoklad podporuje mj. i skutečnost, že obsah TiO2 vzrůstá současně s rostoucím kvantitativním zastoupením pojiva. Vachtl (1952) předpokládá, že část titanu může být i autigenního původu a vznikla z hydrátů TiO2.
Z výsledků rentgenové difrakční analýzy vyplývá, že zvýšený podíl titanu může být spojován jak s přítomností rutilu, tak patrně i anatasu, zastoupených v křemencích a křemenných pískovcích jednak v podobě akcesorií, jednak jemně dispergovaných v pojivu horniny.
Získané poznatky vedou k závěru, že geneze křemenců a křemenných pískovců souvisí patrně velmi úzce s procesem fosilního lateritického zvětrávání křídových sedimentů vyvolaným v oblasti Českého masivu regionálními klimatickými změnami, při němž se výrazně uplatňovala povaha matečných hornin, paleomorfologie, tektonické pochody a vegetační vlivy. Sluňáky tak mohly vzniknout zatlačováním, resp. nahrazováním jílové hmoty při jejím rozkladu nebo i případným vysrážením křemičitých roztoků pronikajících z vyšších horizontů půdního profilu. Podle Otavy (1994) lze současné výskyty sluňáků považovat za trosky silicikrusty, v níž krustifikační procesy zakonzervovaly těžké minerály pocházející z bezprostředního podloží, které předtím prodělalo lateritické zvětrávání.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Olšany, Rudice, Mokrá nebo Blansko.
Otava J. (1994): Ke genezi „sluňáků“ na Drahanské vrchovině a v Moravském krasu.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1993, 10-11, Brno.
Štelcl J. (1964): K petrografii a chemismu sluňáků Drahanské vysočiny.- Acta Mus. Siles., Ser. A, 13, 87-94, Opava.
Štelcl J. ml. (1986): Knollensteine des Drahany-Hochlandes - Rohstoff der paläolitischen Steinindustrie.- Sbor. International conference on prehistoric flint mining and lithic raw material identification in the Carpathian Basin, 207-210, Budapešť.
Štelcl J. ml. (1987): Příspěvek k poznání látkového složení a chemismu nového výskytu křemenných pískovců („sluňáků“) na Drahanské vrchovině.- Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., 17, 1 (Geol.), 33-44, Brno.
Vachtl J. (1952): K otázce stáří a genese tzv. oligocenních křemenců v okolí Mostu v sz. Čechách.- Sbor. Ústř. Úst. geol., 19, 213-271, Praha.