| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Granitoidy brněnského masivu
Souřadnice S42:
49° 20,564´
16° 38,963´
265 m n.m.
mapa KČT č. 86 (C1)
Klíčová slova: brněnský masiv, granodiorit, titanit
Pěkně odkryté výchozy granodioritů typu Blansko jsou v zářezech silnice č. 379 z Blanska do Brna, asi 300 m za odbočkou na Jedovnice (směr Arnoštov) a rovněž u mostu hned vedle zmíněné odbočky (mapa 1). Zachovalost hornin na povrchu odpovídá hustotě dopravy, která zde je a ke které je nutno přihlédnout z hlediska bezpečnosti při návštěvě lokality. Profil je dlouhý asi 200 m a nachází se vedle hlavní silnice č. 379 (foto 1 a 2), profil u mostu leží těsně vedle odbočky směr Arnoštov (foto 3 a 4).
Brněnský masiv představuje těleso přibližně trojúhelníkovitého tvaru s protažením SSV-JJZ, plošně ohraničené mezi Boskovicemi na severu, Miroslaví na jihu a Ochozem u Brna na východě (mapa 2). Celé těleso je řazeno k jednotce brunovistulika, která je členěna na západní dyjský terrán, brněnsko - břeclavský terrán a východní slavkovský terrán. Magmatické horniny jsou pak soustředěny do dyjského a brněnského batolitu.
Vlastní brněnský masiv je komplikované těleso, které se člení na západní a východní granodioritovou část, které jsou vzájemně odděleny centrálním bazickým pásmem (mapa 2). Horniny v okolí Blanska spadají do východní granodioritové oblasti (mapa 3) a jsou řazeny k plutonitům primitivního ostrovního oblouku. Lze je označit jako různé typy granodioritů až kvarcdioritů, místy jsou zastoupeny granity. Obvykle se vyčleňují v oblasti tři základní typy podle minerálního složení a stavby: typ Doubravice, Blansko a Královo Pole.
Granodiority typu Blanskou jsou masivní šedé nebo narůžovělé horniny, drobnozrnné, všesměrně zrnité (foto 5 a 6). Lze je označit jako amfibol-biotitové granodiority až kvarcdiority. Základní složení je křemen, plagioklas, K-živec, biotit a amfibol. Horniny jsou silně deformovány a metasomaticky přeměněny (albitizace, mikroklinizace, baueritizace, uralitizace nebo sericitizace). Geochemicky lze horniny označit jako metaaluminové s vápenato-alkalickým charakterem a mírným trondhjemitickým trendem.
Na lokalitě najdeme především typické ukázky granodioritu typu Blansko. Jedná se o šedou nebo narůžovělou středně zrnitou horninu se všesměrnou strukturou (foto 7). Z hlavních složek je zastoupen xenomorfní a udulózně zhášející křemen (foto 11 a 12). Plagioklas tvoří hypautomorfní krystaly, jemně polysynteticky zdvojčatělé a silně sericitizované (foto 8), na okrajích albitizované. K-živec má intersticiální charakter a je kaolinizován (foto 8). Biotit tvoří zprohýbané tabulky s roztřepenými okraji, je výrazně pleochroický, místy baueritizovaný (foto 9 a 10). Amfibol tvoří hypautomorfní sloupcovité krystaly, je zřetelně pleochroický v zelených odstínech, místy zonální (foto 11 a 12). Někdy je chloritizován nebo epidotizován (foto 13 a 14). Z akcesorií je nejvýraznější titanit, který tvoří světle hnědé automorfní krystaly (foto 15 a 16), často viditelné pouhým okem (obvykle do 5 mm). Dále je přítomen apatit a zirkon.
V horninách se místy objevují enklávy jiných typů hornin (foto 17). Vzájemný kontakt bývá ostrý bez reakčních lemů. V enklávách převládá sericitizovaný plagioklas, zeleně pleochroický amfibol a intenzivně pleochroický biotit. Dále jsou zastoupeny opakní minerály, titanit, apatit a zirkon. Druhotně vzniká chlorit a epidot. Klasifikačně spadají enklávy do pole dioritů nebo gaber.
Na výchozech je dobře patrné tektonické postižení hornin a druhotné pochody, které se projevují např. četnými epidotovými žilkami (foto 18) v hornině a výplněmi tektonických ploch (foto 19).
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Černá Hora, Malý Chlum, Rudice nebo Jedovnice.
Finger F., Pin C. (1997): Arc-type crustal zoning in the Bruno-Vistulicum, Eastern Czech Republic, a trace of the late-Proterozoic Euro-Gondwana margin. – J.Czech Geol. Soc. 42, 53. Praha.
Gadas P. (2006): Petrologické studium mafických xenolitů z granitoidů vystupujících v širším okolí Blanska. – MS, diplomová práce, PřF MU Brno, 89 stran.
Gregerová M. (1992): Petrochemie a klasifikace granitoidních hornin brněnské jednotky. – MS, disertační práce, PřF MU Brno, 75 stran.
Hanžl P. (1996): Geologický profil brněnským masivem mezi Čebínem a Skalním Mlýnem. – MS, disertační práce, PřF MU Brno, 75 stran.
Hanžl P., Melichar R. (1997): The Brno Massif: a section through the active continental margin or compossed terrane? – Krystalinikum, 23, 33-58. MZM, Brno.
Štelcl J., Weiss J. at al. (1986): Brněnský masiv. – UJEP Brno, 255 stran.