Mokrá

Karbonátové horniny macošského a líšeňského souvrství

Souřadnice S42:
část Západ (vyhlídka):
49° 13,964´
16° 45,289´
407 m.n.m.
část Střed (vyhlídka):
49° 13,752´
16° 45,904´
424 m.n.m.
část Východ (zahloubení):
49° 14,028´
16° 46,179´
411 m.n.m.

Klíčová slova: moravskoslezské paleozoikum, Moravský kras, macošské souvrství, líšeňské souvrství, vápence, kalciturbidity, břidlice, silicity, karbonáty, tektonika

Na jihovýchodním okraji chráněné krajinné oblasti Moravský kras se asi 15 km východně od Brna a 800 m sv. od obce Mokrá-Horákov (mapa 1) nachází jeden z největších činných velkolomů na Brněnsku. Etážový lom patří akciové společnosti Českomoravský cement a poskytuje suroviny pro potřebu místní cementárny. Vlastní dobývací prostor sestává ze tří částí, označovaných jako Západní lom (Západ – foto 1, 2 a 3), Střední lom (Střed – foto 4, 5 a 6) a Východní lom (Východ, někdy též nazýván jako lom Břidla – foto 7, 8 a 9), jehož část je již do značné míry rekultivována (foto 10 a 11). V lomu jsou odkryty karbonátové sedimenty macošského a líšeňského souvrství, v lomu Východ vystupují horniny nadložních kulmských flyšových komplexů (mapa 2). Velkolom je přístupný po asfaltové komunikaci z křižovatky silnice E462 Brno-Vyškov (obrázek 1), od níž je vzdálen asi 6 km. Vzhledem k velmi intenzívní těžbě je před plánovanou návštěvou zcela nezbytné získat v dostatečném časovém předstihu povolení vstupu od vedení společnosti sídlící v Berouně.

Nejstaršími sedimenty v bezprostředním okolí lomů jsou tzv. bazální klastika devonu (facie „old red“) řazená na základě jejich pozice v podloží vápencových souvrství do spodního a středního devonu. Jsou tvořena křemennými a drobovými pískovci, jejichž eluvium se nachází severně od mokerské myslivny v západním sousedství lomu Západ a na výchozech v údolí Říčky (okolí Prostředního mlýna). Bazální klastické souvrství představuje vyzrálé kontinentální sedimenty ukládané na dlouhodobě obnaženém a hluboce denudovaném podloží. Jejich červenohnědé až fialové zbarvení indikuje sedimentaci, která probíhala v podmínkách horkého aridního až semiaridního klimatu a která měla charakter náhlých splachů, při nichž zpravidla nedocházelo k výraznějšímu třídění materiálu.

Po ukončení intenzívní eroze reliéfu se vytvořil relativně mělký sedimentační prostor, v němž vlivem velmi teplého klimatu docházelo v období středního devonu (givet) k ukládání karbonátových sedimentů macošského souvrství. Podrobný faciální a paleontologický výzkum prokázal pro celé vápencové souvrství cyklický vývoj, projevující se periodickým střídáním tmavších vápenců ve spodní a světlejších v horní části cyklů (Hladil 1983, Hladil et al. 1987). Karbonátovou sedimentaci macošského souvrství tak lze v současnosti rozdělit do čtyř megacyklů, z nichž v lomech a v okolí Mokré jsou zastoupeny zejména vápence třetího (ochozský cyklus) a čtvrtého (mokerský cyklus) megacyklu. V historickém označování karbonátových hornin macošského souvrství odpovídají spodní části uvedených cyklů vápencům lažáneckým a svrchní části vápencům vilémovickým (foto 12, 13, 14 a 15). Litologicky v jejich rámci převládají vápence mikrito-peletové, mikrito-biolitové a biodetritické. 

Ve spodním famenu došlo k výraznému, tektonicky podmíněnému poklesu dna pánve a ke změně charakteru klimatu na humidní. Batymetrické změny prostředí měly za následek ukončení sedimentace na rozlehlých karbonátových plošinách. Docházelo ke změně karbonátových facií, rychlosti sedimentace a litologie vápenců. Současně nastávají skluzové a tektonické deformace ve směru Z – V a JJZ – SSV. Útesové vápence macošského souvrství tak směrem do nadloží rychle přecházejí do souvrství líšeňského, představujícího sedimenty vznikající na svahu mezi stabilní karbonátovou platformou a rychleji klesajícími částmi bazénu. Sedimentace líšeňského souvrství začíná ukládáním hlíznatých vápenců křtinských (famen až tournai), v mocnostech nepřevyšujících několik desítek metrů. Uvedená litofacie je v Mokré rozšířena především lomu Západ a Střed. Jde o mikritové vápence s jílovou příměsí a hlíznatou strukturou. V čerstvém stavu jsou zpravidla šedé, zvětráváním nabývají pestrých barev. Hlízy se vytvořily diagenetickými rozdíly v tmelení a následném rozpouštění jednotlivých úseků horniny, některé byly na krátkou vzdálenost přemístěny ve formě plastiklastů nebo intraklastů.

Po několika cyklech metrového řádu s hlíznatými mikritovými vápenci s jílovou příměsí a s polohami biodetritických vápenců nastupuje sedimentace více než 100 m mocného komplexu vápenců hádsko-říčských (foto 16, 17 a 18). Jde o rytmicky se střídající břidlice a vápence (foto 19, 20, 21 a 22), označované někdy jako kalciturbidity, které se ukládaly v méně stabilním prostředí oblastí s větší subsidencí. Základním litostratigrafickým typem jsou biodetritické, často krinoidové vápence. Jejich statigrafické rozpětí je doloženo od spodního famenu do středního visé. Jednotlivé polohy se střídají v lavicích, často s erodovanými povrchy. Podíl pelitické složky je velmi kolísavý. Břidlice tvoří buď vložky nebo laminy ve vápencích, nebo se rytmicky střídají s vápencovými deskami (foto 23, 24, 25 a 26). Lokálně (např. ve vyšších etážích lomu Střed) jsou v hádsko-říčských vápencích hojně rozšířeny rohovce. Časté gradační zvrstvení, laminace, střídání zrnitostně odlišného materiálu a polohy sedimentárních brekcií svědčí o neklidné sedimentaci a významném ovlivnění mořskými proudy. Vápencové brekcie často obsahují úlomky krust (hardground) nebo nedeponované hlízky tvořené fosfaticko-silicitovými jemnozrnnými agregáty s karbonatickou příměsí.

Ve vápencích jižního okraje Moravského krasu se vyskytuje poměrně hustá síť karbonátových žil (foto 27, 28, 29 a 30) . Její přítomnost je dokladem intenzívní a dlouhodobé paleocirkulace vod v horninovém souvrství. Několik generací hydrotermálních žil nebo i mocnějších kalcitových agregátů vzniklo v období od paleozoika do terciéru. V mokerských lomech byla hydrotermální karbonátová mineralizace zaznamenána ve spodních říčských a zvláště pak ve vilémovických vápencích. V puklinách tvoří nejčastěji žilky a žíly od „vlasové“ mocnosti (< 1 mm) až po několik dm (foto 31, 32 a 33). Vzácnější jsou mohutné, několik metrů mocné agregáty (foto 34 a 35) s brekciovitou a kokardovitou strukturou (foto 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42 a 43), které byly např. odkryty těžebními pracemi na levé stěně při vstupu do lomu Západ nebo na východní stěně etáže 365. V rámci popisovaných karbonátů je kvantitativně nejvíce zastoupen karbonát železnatý, část karbonátů vykazuje jen zvýšené obsahy železa nebo železo neobsahuje (kalcit). Hlavní generace železnatého karbonátu je geneticky spojena se vznikem galenitu a jen malého množství sfaleritu, chalkopyritu a pyritu.

Z sedimentů ukládajících se na hranici svrchního devonu až spodního karbonu (svrchní frasn až tournai) se v lomech v Mokré a jejich okolí vyskytují horniny ponikevského souvrství. Jde převážně o křemité břidlice, silicity a tzv. březinské břidlice. Křemité břidlice a silicity jsou známé zejména z vrtných profilů, na povrchu jsou rozšířené v drobných nemapovatelných výskytech metrových mocností. Litologicky představují jemnozrnné agregáty křemene vznikajícího na úkor rozpouštěných spikul hub. Nástup břidličné facie, reprezentované březinskými břidlicemi, představuje počátek sedimentace kulmského charakteru. Tyto sedimenty lemují v metrových až několikametrových mocnostech polohy vápencových brekcií. Zvětráváním bývají obvykle pestře zbarvené (fialově hnědá, šeozelená, olivově zelená). Ve srovnání s typickými břidlicemi kulmské facie vykazují vyšší stupeň chemické zralosti, indikující přechodné postavení popisovaného litotypu na hranici mezi sedimentací líšeňského souvrství a typickou flyšovou sedimentací drahanské kulmské facie. Březinské břidlice se tvořily od spodního visé, charakteristické jsou však zejména pro střední visé.

Nástup flyšové turbiditní sedimentace odráží kolizi moldanubika a brunovistulika a vznik orogenního pásma, v jehož předpolí se flyšová pánev vytvořila. V drahanském kulmu lze na základě provenience klastického materiálu vyčlenit její západní a východní dílčí pánev. V oblasti mokerských lomů a jejich okolí náleží k západní pánvi sedimenty rozstáňského souvrství a k východní pánvi sedimenty myslejovického souvrství. Sedimenty rozstáňského souvrství nasedají přímo na předflyšové facie (nejčastěji však jde o tektonický styk). Jde o typické flyšové rytmity a laminity, v nichž se střídají prachové břidlice a gradačně zvrstvené deskovité prachovce až jemnozrnné droby.

Během usazování klastických sedimentů myslejovického souvrství, reprezentujícího východní dílčí pánev drahanského kulmu, došlo k zásadní změně zdroje přinášeného materiálu. Pestrá škála metamorfitů, magmatitů a sedimentů byla velmi rychle nahrazena užší škálou hornin, mezi nimiž převládají vysoce metamorfované horniny moldanubika. Myslejovické souvrství je vyvinuto v lomu Východ (lom Břidla) a v celém východním okolí mokerských lomů. Celá jednotka je svrchnoviséského stáří. Spodní část je litologicky složena z drob a z mohutného komplexu petromiktních račických slepenců. V jejich velmi pestrém valounovém materiálu jsou zastoupeny valouny metamorfitů, granitoidů, vulkanitů, vápenců a starších drob. Matrix má převážně drobový charakter. Kulmská sedimentace je zakončena uložením lulečských slepenců s polohami drob a břidlic, které se nacházejí východně od mokerských lomů.

Po ukončení variského vrásnění se v triasu a v juře (oxford-kelloway) stalo širší okolí lomů souší. V křídě (cenoman-turon) byla oblast zaplavena, sedimenty těchto záplav však byly v průběhu dalšího geologického vývoje vyklizeny. Výjimku představují pouze relikty kontinentálních křídových usazenin, označovaných jako rudické vrstvy, které byly redeponovány do krasových a paleokrasových dutin (lom Západ).

Ve spodním badenu zasáhla do zájmové oblasti mořská záplava. Těžba v lomu Střed a Západ odkryla bazální části badenských sedimentů deponovaných v korytech, depresích a dutinách paleozoických vápenců. Jde převážně o hojné šedozelené a vápnité jíly (foto 44,  45 a 46), mořská foraminiferová fauna nebyla doposud potvrzena. Těžbou na lokalitě Západ (etáž 410) byly postupně odkryty příčné i podélné profily sedimentární výplní spodnobadenského stáří, vyplňující předbadenské koryto a dosahující místy mocnosti přes 20 m (foto 47, 48 a 49). Tato výplň je litologicky tvořena štěrky (foto 50, 51 a 52) a střídáním různě zrnitých písků s vápnitými konkrecemi (foto 53, 54, 55 a 56). Ve vyšších částech se vyskytují jílovité intraklasty. Valounový materiál skládají vápence macošského a líšeňského souvrství, kulmské droby a břidlice. Kvantitativně méně rozšířené krystalinikum je reprezentováno různými typy rul, granitoidů a vulkanitů pocházejících pravděpodobně z račických slepenců myslejovického souvrství.  

Kvartérní sedimenty jsou zachovány v reliktech terasových štěrků a ve sprašových akumulacích pleistocénního stáří (např. ve vstupní části lomu Východ).

Paleozoické horniny v oblasti Mokré byly postiženy dvěma fázemi vrásnění s jasně odlišitelnými projevy (foto 57 a 58). K dalším významným tektonickým strukturám patří násunové zlomy. V mokerských lomech byly zastiženy dvě zřetelné násunové plochy ležící 30 m nad sebou. Prostor mezi nimi je vyplněn tektonickými šupinami tvořenými hlíznatými spodnotournaiskými (lom Západ) nebo famenskými vápenci (lom Střed). Nápadným projevem tektonického postižení hornin je vznik grafitizovaných ultrakaltaklazitů, jaké lze spatřit např. v severní stěně etáže 380 lomu Střed (foto 59, 60, 61 a 62). V lomu Východ vystupují šupiny kulmských rozstáňských břidlic, vápencových brekcií a biodetritických vápenců (foto 63). Variská násunová stavba byla během alpinské orogeneze deformována sítí zlomů, z nichž nejdůležitější jsou subvertikální dislokace s horizontálními posuny ve směrech SZ-JV a SV-JZ.

Horniny Moravského krasu je možné studovat na dalších lokalitách, např. Brno - Lesní lom, Jedovnice, Sloup - Vápenka nebo Sloup - Vavřinec.

Čejchan, P., Hladil, J. (1996): Searching for extinction/recovery gradients: the Frasnian-Famennian interval, Mokrá Section, Moravia, central Europe. – Geological Society Special Publication, 102, 135-161. London.

Dvořák, J., Friáková, O., Hladil, J., Kalvoda, J., Kukal, Z. (1987): Geology of the Paleozoic rocks in the vicinity of the Mokrá Cement Factory quarries (Moravian Karst). – Sborník geologických věd, Geologie, 42, 41-88. Praha.

Dvořák J., Štelcl O., Demek J., Musil R. (1993): Geologie a geomorfologie Moravského krasu.- In: Musil R. et al.: Moravský kras – labyrinty poznání, GEO program Adamov, 336 s.

Friáková, O., Galle, A., Hladil, J., Kalvoda, J. (1985): A Lower Famennian from the top of the reefoid limestones at Mokrá (Moravia, Czechoslovakia). – Newsletters on Stratigraphy, 15, 1, 43-56. Berlin-Stuttgart.

Hladil J. (1987): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSFR 1 : 25 000, 24-413 Horákov-Mokrá.- MS, ÚÚG Brno.

Hladil, J. (2002): Geophysical records of dispersed weathering products on the Frasnian carbonate platform and early Famennian ramps in Moravia, Czech Republic: proxies for eustasy and palaeoclimate. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 181(1-3), 213-250. Amsterdam.

Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.

Maštera L. et al. (1998): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, list 24-41 Vyškov.- ČGÚ Praha.

Müller P., Novák Z. et al. (2000): Geologie Brna a okolí.- ČGÚ Praha, 90 s.

Otava J., Krejčí O. (2005): Určení významných geologických prvků ve všech částech lomů Mokrá.- MS, ČGS Brno.

Rez J., Melichar R. (2003): Outline of the 3D Structure in the Mokrá Quarries.- Sborník VIII. semináře České tektonické skupiny, 90-91, Hrubá Skála.

Rez J. (2005): Násuvná tektonika v jižní části Moravského krasu na příkladu lomů Mokrá.- Sborník konference Moravskoslezské paleozoikum 2005, 17-18, Olomouc.

Slobodník M. (1994): Hydrotermální mineralizace v jižní části Moravského krasu.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1993, 62-63, Brno.

Slobodník M., Muchez P. (1996): Strukturní pozice karbonátových žil na jižním okraji Moravského krasu.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1995, 168-171, Brno.

Slobodník M., Kuchet P., Viaene W., Žák L. (1999): Geologický význam výskytu Pb-Zn mineralizace v devonských vápencích Moravského krasu.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1998, 90-92, Brno.

•  obrazová dokumentace

 Zpět na hlavní stránku