| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Mramory, granátické amfibolity a žíla minety v gföhlské jednotce moldanubika
Souřadnice S42:
48° 59,919´
15° 33,908´
456 m n.m.
mapa KČT č. 98 (F3)
Klíčová slova: moldanubikum, mramory, granátický amfibolit, mineta
Lokalita se nachází asi 2,2 km jjz. od Jemnice a 400 m sv. od Menhartic (mapa 1). Asi 200 m za obcí Menhartice je ze silnice směr Jemnice odbočka polní cesty, vedoucí kolem lesa přes potok až do starého lomu (vzdálenost od silnice asi 300 m).
Okolí lokality je geologicky poměrně komplikované (mapa 2) – je řazeno k dílčím jednotkám moldanubika (drosendorfská a gföhlská) nebo do vratěnínské jednotky moravika.
Širší okolí je tvořeno dvěma jednotkami, které tvoří antiformní strukturu. Jádře tvoří komplex okatých rul, amfibolitů a mramorů s výrazným horizontem amfibolizovaných eklogitů, granulitů a drobnými tělesy hadců. Okolní horniny představují monotónní jednotku sillimanit-biotitových pararul s vložkami kvarcitových rul a kvarcitů.
Mramory tvoří zpravidla čočkovitá tělesa o mocnosti několika metrů, která jsou uložena v komplexu rul s hojnými amfibolity nebo přímo v amfibolitech. Amfibolity a budiny retrográdně přeměněných eklogitů se objevují v mramorech. Mramory jsou světle šedé nebo bílé, mají vysoký obsah dolomitové složky (MgO do 20 hm. %). Nekarbonátové minerály jsou vzácné, jejich obsah je vyšší na okrajích těles.
Podmínky vzniku pararul byly stanoveny na 600-720 °C a tlak 8-10 kbar, pro amfibolity 650-850 °C a tlak 8-11 kbar.
Ve starém lomu (foto 1 a 2), kde se naposledy těžilo po 2. světové válce, najdeme intenzivně provrásněné mramory (foto 3), které jsou převážně kalcitické (foto 4) a mají vysoký podíl Sr (1500 ppm). Prográdní metamorfní asociaci tvoří kalcit, flogopit, tremolit, diopsid, křemen, plagioklas a skapolit. Akcesoricky je přítomen titanit, apatit, grafit, pyrit a pyrhotin. Metamorfní teplota mramorů byla stanovena na 760 °C.
V mramorech najdeme výraznou polohu amfibolitů (foto 5), místy s granátem (foto 6). V kontaktu je vyvinuta diopsidová bimetasomatická zóna. Složení horniny je amfibol, plagioklas, klinopyroxen a granát. Poloha amfibolitu je vrásovou strukturou.
V lomové stěně je patrná příkrá (205/70) žíla minety (foto 7 a 14), která proráží oba typy hornin a má výrazně kulovitou odlučnost (foto 7 a 8). Hornina má tmavý odstín, obsahuje zdvojčatělé vyrostlice pyroxenu (foto 9), biotitu (foto 10 a 11) a pilitizovaného olivínu. V základní hmotě (foto 12 a 13) najdeme hlavně K-živec, plagioklas a titanit.
Jako další žilný doprovod jsou zastoupeny i primitivní pegmatity.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Jemnice-„U borovice“, Županovice nebo Bítovánky.
Houzar S. (1999): Charakteristika mramorů u Jemnice na jihozápadní Moravě. – Geol. Výzk. Mor. Slez. v r. 1998, 112-113.
Melichar R., Houzar S. (2005): Exkurze České geologické společnosti 22. října 2005. Jemnice – opuštěné kamenolomy „Na Jemničkách“ a „U borovice“: deformované mramory a amfibolity moldanubika. – Sborník 2. sjezdu ČGS, Slavonice, 2005.