| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Skarnové těleso s magnetitem v rulách moldanubika
Souřadnice S42:
48° 57,467´
15° 29,675´
550 m n.m.
maka KČT č. 79 (C7)
Klíčová slova: moldanubikum, ruly, pyroxenový skarn, magnetit
Lokalita se nachází asi 10 km jz. od Jemnice a asi 500 m z. od Županovic (mapa 1). Přístup je ze silnice Županovice – Písečné, kdy na návrší asi 350 m za obcí je odbočka na lesní cestu (foto 1), která vede směrem k lokalitě, vzdálené asi 250 m. Na místě je řada starých hald (foto 2 a 3), zasucená šachta (foto 4 a 5) a velmi nápadná jáma (zarostlá lesním porostem) po vytěženém materiálu (foto 6 a 7). Délka jámy je asi 100 m a šířka 50 – 70 m. Hloubka vůči okolními terénu dosahuje 5 – 7 m. Kromě hald je na lokalitě i řada výchozů (foto 12), takže studijního materiálu je relativní dostatek.
Těleso županovického skarnu se nachází v monotóní sérii páskovaných migmatitických pararul moldanubika (mapa 2). Horniny je možno označit jako biotit-sillimanitové nebo sillimanit-cordieritové ruly. Skládají se z křemene, K-živce a plagioklasy bývají v různém poměru, biotit je chloritizovaný. Dalšími složkami je sillimanit, cordierit, apatit, zirkon a rutil-sagenit. Tyto horniny místa přecházejí do kvarcitických rul a svorů, místy katakvarcitů. Horniny se od sebe liší zpravidla jen obsahem křemene. Ojedinělé jsou žíly aplitů a pegmatitů.
Skarnové těleso tvoří čočku protaženou ve směru SSZ-JJV a na povrchu je jeho délka asi 350 m (obrázek 1). V j. části je hloubkový dosah asi 70 m, v s. části je to 250 m. Celé těleso bylo postiženo tektonickými událostmi, v první deformační fázi se jednalo o plastické provrásnění okolních rul, další deformační fáze byly spojeny s kataklázou, kdy lokálně vznikaly menší deformační zóny.
Převažujícím horninovým typem je pyroxenový skarn (foto 8 a 9), který buduje centrální část tělesa. Barva horniny je zelená, struktura granoblastická, mozaiková. Hlavní složkou je pyroxen diopsid-hedenbergitové řady. Běžnou akcesorií je obecný, zeleně pleochroický amfibol. Olivín se místy vyskytuje v zrnech nebo tvoří žilky. Dále je akcesoricky přítomen plagioklas, biotit, křemen a kalcit. Pyroxenový skarn je nositelem magnetitové zrudnění (foto 10). Toto zrudnění má charakter rozptýlených magnetitových zrn, která někdy tvoří nepravidelné polohy s různým obsahem rudy.
Kromě pyroxenového skarnu, který tvoří polohy o mocnosti až desítek metrů jsou přítomny další typy skarnů, které se střídají v pestrém sledu a přechody mohou být pozvolné i ostré:
granátické skarny tvoří zpravidla smouhy nebo vložky v pyroxenovém typu. Zastoupení pyroxenů a amfibolů je variabilní.
granát-biotitové skarny obsahuje kolísavý podíl granátu a biotitu, granát zpravidla převládá. V podloží skarnového tělesa přecházejí přes granátické tuly až do biotitových migmatitických rul.
amfibolové skarny jsou málo hojné, tvoří jen málo mocné polohy a obsahují poikilitický amfibol doprovázený pyroxenem, plagioklasem a křemenem.
Typická je přítomnost čoček a deskovitých těles krystalických vápenců provázených smouhovitými pyroxenickými erlány. Jedna z poloh se nachází v nadloží a druhá v podloží skarnového tělesa.
Vnější obal skarnového tělesa tvoří pestré rohovce a rohovcovité břidlice (obrázek 2). Tyto horniny jsou často ptygmatiticky provrásněné a jsou považovány za přechodný člen mezi skarnem a okolními rulami.
Pegmatity (foto 11) se vyskytují ve skarnech, vápencích a rulách pláště. Lze rozlišit dva typy, první obsahují amfibol a pyroxen, druhý typ je se slídami.
V nadloží skarnového tělesa bylo popsáno sulfidické zrudnění vázané na drobné poruchy. Nejčastěji tvoří drobné žilky a impregnace. Zastoupeny jsou pyrhotin, sfalerit, galenit, chalkopyrit a arzenopyrit. Vznik celé asociace je spjat se závěrečným vývojem skarnového tělesa.
Asociace skarnových hornin je bohatá na Ca, Fe a Mn, velmi málo je zastoupen Si, Ti a alkálie. Skarnové těleso vzniklo pravděpodobně metasomatózou vápenců a silikátových hornin. Horniny byly postiženy regionální metamorfózou nejen progresivní, ale i retrográdní.
V širším okolí je možno navštívit další lokality, např. Jemnice Na Jemničkách nebo U borovice a Mrákotín.
Němec D. (1964): Skarny županovické oblasti. – Sborník geol. věd, řada LG, 3, 43-108.