| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Granitoidy brněnského masivu
Souřadnice S42:
49° 27,204´
16° 38.341´
414 m.n.m.
mapa KČT č, 86 (A1)
Klíčová slova: brněnský masiv, granodiority, dioritové porfyrity, aplity, pegmatity
Lokalitu představuje činný etážový kamenolom společnosti Kamenolomy ČR s.r.o. (foto 1, 2 a 3), nacházející se asi 1,8 km ssv. od Doubravice nad Svitaviu a 1,2 km jv. od Lhoty Rapotiny (mapa 1). Přístup k lomu je účelovou komunikací odbočující vlevo ze silnice vedoucí z Doubravice nad Svitavou do Újezda u Boskovic.
Hlavní surovinou těženou v lomu jsou granitoidy severní kry brněnského masivu (mapa 2) označované v širším okolí Doubravice a Lhoty Rapotiny jako granodiority typu Doubravice. Jde o drobnozrnné až středně zrnité, šedě zbarvené horniny, mající slabě zelenavý, v masivnějších partiích až narůžovělý nádech (foto 4, 5, 6, 7 a 8). K nápadným znakům patří jejich intenzívní tektonické postižení (foto 9 a 10) doprovázené katalázou a mylonitizací (foto 11, 12 a 13), projevující se zřetelně vyvinutými a hedvábně lesklými s-plochami. Místy jsou pronikány mladšími křemennými žilkami (foto 14 a 15). Na puklinách bývají vyvinuty povlaky epidotu (foto 16). Struktura granodioritu je masivní, mikrostruktura hypautomorfně zrnitá s četnými přechody mezi mikrostrukturou kataklastickou a maltovitou.
Hornina je tvořena plagioklasem (41–57 %), křemenem (28 – 41 %), K-živcem (6-9 %), chloritizovaným biotitem (2-8 %), akcesoriemi a sekundárními minerály (kalcit, sericit, kaolinit, hematit, limonit).
Xenomorfně až automorfně omezená zrna plagioklasu (oligoklas až andezin) jsou zdvojčatěná podle manebašského, karlovarského a albitového zákona. Bývají obvykle sekundárně přeměněná (sericitizace, karbonatizace). Xenomorfně omezené draselné živce dosahují velikosti kolem 1 mm. Často bývají sericitizovány a kaolinizovány.
Zrna křemene (0,3-4,5 mm) jsou často plasticky deformována a vytažena do anizometrických útvarů. Křemen i živce jsou rozpukány a místy lemovány drtí tvořenou směsí těžko identifikovatelných minerálů, která částečně vyplňuje prostory mezi jednotlivými zrny a proniká i do jejich puklin.
Lupínky chloritizovaného biotitu bývají slabě pleochroické ve světle žlutých až zelených odstínech. Dosahují velikosti až 1 mm.
Z akcesorických minerálů byly v popisovaném granodioritu zjištěny titanit, apatit, zirkon a opakní minerály.
Absolutní stáří doubravického granodioritu bylo stanoveno jako variské (324 . 106 let).
Z ostatních horninových typů se na lokalitě vyskytují žíly dioritových porfyritů. V centrálních částech žil mají zpravidla masivní stavbu, která směrem k okrajům nabývá silně zbřidličnatělého charakteru. Dioritové porfyrity jsou zpravidla afanitické (foto 17), mají šedozelenou až hnědozelenou barvu a nezřetelnou až výraznou foliaci. Na plochách foliace lze identifikovat původní fenokrysty světlých a tmavých minerálů. Uprostřed mocnějších žil bývá zachována porfyrická mikrostruktura. V okrajových partiích je základní hmota většinou rekrystalovaná. Tvoří ji jemně lupenité agregáty chloritu, sericitu, jemnozrnné karbonáty, minerály zoisit-epidotové skupiny a drobná zrnka opakních minerálů. V takto přeměněné základní hmotě zůstávají místy zachovány relikty plagioklasů. Hornina nabývá lokálně až charakteru zelených břidlic.
V okolí lomu byly popsány výskyty drobnějších žil aplitoidní a pegmatoidní povahy.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Malý Chlum, Letovice nebo Černá Hora.
Gregerová M. (1977): Tmavé žilné horniny brněnského masívu.- MS, PřF UJEP Brno.
Hrouda F. (1969): Petrofyzikální vlastnosti granitoidů brněnského masívu z území severně od Brna (Svitavská oblast).- MS, PřF UJEP Brno.
Svoboda L. (1977): Akcesorické minerály granitoidů brněnského masívu.- MS, PřF UJEP Brno.
Šmejkal V. (1964): Absolutní stáří některých vyvřelých a metamorfovaných hornin Českého masívu stanovené kalium argonovou metodou (II. část).- Sbor. geol. Věd, Geol. 4, 121-136, Praha.
Štelcl J. et al. (1974): Exkurzní profil granodiority brněnského masívu.- UJEP Brno, 34 s.
Štelcl J., Weiss J. et al. (1986): Brněnský masív.- UJEP Brno, 255 s.