| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Magnetitové zrudnění v amfibolitech
Souřadnice S42:
50° 10,753´
16° 58,227´
734 m.n.m.
mapa KČT č. 53 (B3)
Klíčová slova: magnetit, granát, amfibol, amfibolit
Exkurzní lokalitou je ložisko železných rud nad levým břehem řeky Telčavy, vpravo od silnice ze Starého Města pod Sněžníkem do Malého Vrbna. Lokalita leží asi 700 m JZ od kostela v Malém Vrbně (mapa 1). Nejsnazší přístup do prostoru lokality je z prostranství u silnice přes skládku grafitových kelímků, asi 200 m do svahu (foto 1). Pozůstatkem po těžbě je pruh starých kutaček, dobývek a hald (ty mladší jsou z 19. století, o počátcích těžby nejsou k dispozici žádné údaje - viz Skácel 1959, 1988); v 50. letech 20. stol. byly některé ze starších důlních prací vyzmáhány a byla zde ražena i průzkumná štola (foto 2, 3, 4 a 5). Na haldách lze snadno jak reprezentativní vzorky Fe-rud, tak i okolních hornin.
Prostor rudního ložiska je součástí staroměstského krystalinika (mapa 2). V haldovém materiálu jsou vedle amfibolitů, na něž je vázáno magnetitové zrudnění (foto 6 a 7), zastoupeny metapelity svorové až rulové povahy (biotitické až dvojslídné pararuly a také amfibol-biotitické pararuly, lokálně migmatitizované – foto 8), granátovce, amfibolické břidlice, mramory (až erlány) a kvarcity (Skácel 1959, Johanová 1961).
Ruda je tvořena magnetitem, jenž je ve variabilním množství provázen křemenem, granátem (almandin v podobě až 1 cm velkých porfyroblastů – foto 9), amfibolem, kalcitem a slídami (biotit, muskovit); k běžným akcesoriím patří apatit a epidot. V magnetitu byly mikroskopicky zjištěny inkluze ilmenitu a dalších již uvedených minerálů. V malém množství byly v partiích nalezeny sulfidy - hlavně pyrhotin, méně pyrit, chalkopyrit a sfalerit. I z haldového materiálu je zřejmé, že magnetit je často koncentrován do „litých“ poloh. Je v nich zpravidla jemnozrnný, spíše ojediněle lze najít větší porfyroblasty. Magnetit je slabě martitizován. Přibýváním granátu a ubýváním magnetitu přecházejí bohaté rudní partie do granátovců.
Výše zmíněnými horninami, zejména však amfibolity, granátovci a také rudními polohami často pronikají drobné žilky křemene a kalcitu.
Podrobnější údaje o mineralogických poměrech na ložisku obsahují práce Skácela (1959) a Johanové (1961); stručné hodnocení uvádí Fojt (2001). V citovaných pracích lze najít i názory na genezi rudní mineralizace.
V oblasti lze navštívit další lokality, např. lom Konstantin, Chrastice, Hynčice pod Sušinou nebo Hanušovice.
Fojt B. (2001): Mineralogické lokality na severní Moravě a ve Slezsku opomíjené sběrateli (V) - Malé Vrbno. - Minerál, 9, 5, 348-349. Brno.
Johanová V. (1961): Příspěvek ke geologii a genesi ložiska magnetovce u Malého Vrbna na severní Moravě. - Čas. Mor. mus., Vědy přír., 46, 39-50. Brno.
Skácel J. (1959): Ložisko magnetovce v Malém Vrbně u Starého Města pod Sněžníkem. - Přír. čas. slez., 20,. 507-514.
Skácel J. (1988): Rudné hornictví v okolí Starého Města. - Severní Morava, 55, 47-51. Šumperk.