| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Produkty devonského bazického vulkanismu a hydrotermální mineralizace
Souřadnice S42:
49° 47,862´
17° 25,360´
556 m n.m.
mapa K4T č. 56 (B4)
Klíčová slova: šternbersko-hornobenešovský pruh, paleobazalty, polštářové lávy, hydrotermální mineralizace, turmalín
Exkurzní lokalitou je lom nad levým břehem Bystřice a železniční tratí vedoucí podél říčního toku (foto 1 a 2), na jihozápadním úpatí Kočičího vrchu (631,1 m), ležícího severně od Ondrášova. Přístup je ze silnice Moravský Beroun – Šternberk, po asfaltové komunikaci až k mostu přes potok a pak ještě pokračovat asi 300 m. Lom je vyznačen v turistické mapě (mapa 1).
V lomu jsou odkryty produkty devonského bazického vulkanismu, které jsou součástí šternbersko-hornobenešovské skupiny (mapa 2). Jde o paleobazalty, v literatuře zpravidla označované jako mandlovcové spility (příp. spilitové mandlovce) či jako draselné spility (viz např. Mísař 1955a, Přichystal 1990). V čerstvém stavu jsou tmavě šedozelené, navětráním získávají šedozelenou až okrovou barvu. Čerstvá hornina je tvořena především drobnými lištami živce (silně převažuje K-živec nad albitem), chloritem, muskovitem, hydroslídou, rudními minerály (magnetitem, ilmenitem, rutilem a pyritem) a místy jsou přítomny i minerály klinozoisit-epidotové řady. Hornina obsahuje drobné mandličky (o velikosti 1-5 mm - viz foto 3 a 6), které vznikly sekundárním zaplněním pórů, jež se tvořily při tuhnutí horniny. Výplň mandliček je nejčastěji tvořena kalcitem a chloritem. Popisované horniny mají charakter polštářových láv - jsou produktem podmořské efuzivní činnosti, při které se láva rozčleňovala do jednotlivých eliptických až kulovitých bochníků („polštářů“) o velikosti zpravidla kolem 50 cm, ojediněle i přes 1 m (foto 4 a 5). Prostor mezi jednotlivými polštáři vyplňuje mezerní hmota, v níž dominuje chlorit, provázený živci, turmalínem, křemenem, rutilem a dalšími minerály (Mísař 1955b).
Polštářové lávy jsou dobře odkryty v sz. stěně lomu, kde jsou zachyceny příčné průřezy jednotlivými bochníky. V navětralých úlomcích mandlovcových spilitů, které se nacházejí v suti pod lomovou stěnou, jsou výplně mandliček zpravidla vylouženy. V malém lůmku na jv. okraji tvoří nadloží polštářových láv poloha lapilových a aglomerátových tufů, které vznikaly v průběhu explozívních fází podmořského střednědevonského vulkanismu.
Vulkanickými horninami na popsané lokalitě pronikají hydrotermální křemenné a křemen-karbonátové žíly, lokálně obsahující sulfidické minerály, z nichž je zde nejrozšířenější červenohnědý sfalerit, méně hojný je galenit, chalkopyrit, pyrit a pyrhotin (Fojt 1957).
V okolí je možné navštívit další lokality, např. Nové Valteřice, Červená hora u Libavé nebo Svobodné Heřmanice.
Fojt, B. (1957): Rudní minerály z lomu u Ondrášova v Nízkém Jeseníku. - Čas. Morav. Muz., Vědy přír., 42, 27-32. Brno.
Mísař, Z. (1955a): Devonské polštářové lávy u Ondrášova v Nízkém Jeseníku. - Přírodověd. Sbor. Ostrav. Kraje, 16, 243-255. Ostrava.
Mísař Z. (1955b): Nález turmalinu v diabasovém lomu u Ondrášova v Nízkém Jeseníku. - Přírodověd. Sbor. Ostrav. Kraje, 16, 145-146. Ostrava.
Přichystal, A. (1990): Hlavní výsledky studia paleozoického vulkanismu ve šternbersko-hornobenešovském pruhu. - Sbor. geol. Věd, Ř. LG, 29, 41-66. Praha.