| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Souřadnice S42:
49° 28,865´
18° 17,065´
686 m n.m.
mapa KČT č. 96 (B4)
Klíčová slova: vněkarpatské příkrovy, slezská jednotka, godulské souvrství, pískovce, jílovce
Lokalitu představuje opuštěný, částečně zasutěný stěnový kamenolom (foto 1 a 2) v katastru obce Prostřední Bečva na jz. úpatí Kněhyně (1 257 m n.m.). Lom se nachází ve vzdálenosti asi 4,5 km od obce, vpravo od silnice Prostřední Bečva – Pustevny (mapa 1). Přístupová cesta opatřená závorou (foto 3) odbočuje v první z ostrých zatáček na začátku stoupání této komunikace ve směru na Pustevny. Lomovou stěnou jsou zastiženy křídové sedimenty středního a svrchního oddílu godulského souvrství (cenoman až senon), budujícího hlavní hřebeny Beskyd a představujícího současně nejmocnější člen (přes 3 000 m) slezské jednotky (mapa 2).
Horniny středního oddílu godulského souvrství jsou jen menším podílem zastoupeny v jz. části lomu. Představují hrubě rytmický flyš s převahou světle zelenavě šedých, silně lavicovitých, hrubě až středně zrnitých glaukonitických pískovců (foto 4 a 5) vytvářejících polohy o mocnosti až několika desítek metrů. Na bázi silnějších lavic s gradačním zvrstvením se lokálně vyskytují drobně zrnité slepence a slepencové, vzácněji i arkózové pískovce. Na spodních vrstevních plochách jsou vyvinuty proudové hieroglyfy (foto 6 a 7), vtisky (foto 8), stopy po trakci hrubých úlomků nebo stopy po lezení organismů (foto 9). Na některých vzorcích lze pozorovat koexistenci mechanoglyfů a bioglyfů (foto 10 a 11). Uvnitř lavic se objevují vlnité čeřiny (foto 12 a 13) spodní části lavic obsahují útržky zelených až tmavě šedých jílovců. Jen minimální mineralizace je reprezentována tenkými křemennými (foto 14 a 15) a karbonátovými (foto 16) povlaky na puklinách pískovců. Pelity se na složení jednotlivých cyklů uplatňují jen v podřadném množství. Převažují šedé, prachově písčité, nevápnité jílovce (foto 17, 18 a 19) omezované zpravidla vůči nadloží rozmyvovými plochami.
Horniny svrchního oddílu godulského souvrství jsou rozšířené v sv. části odkryvu. Litologicky odpovídají výše popsaným sedimentům, pro něž je typické rychlé snižování prachovcovo-pískovcových poloh a jejich celkové ztenčování (foto 20, 21 a 22). Mnohem častější je současně rychlé proužkovité střídání šedých a zelených, někdy až tmavošedě skvrnitých jílovců. Drobně rytmické vývoje godulského souvrství jsou typickými distálními turbidity uloženými ve vnější části náplavového kužele rozplavovaného longitudinálními proudy.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Bílá, Baška nebo Řepiště.
Eliáš M. (1970): Litologie a sedimentologie slezské jednotky v Moravskoslezských Beskydech.- Sbor. geol. Věd., Geol., 18, 7-99, Praha.
Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.
Menčík E. et al. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny.- ÚÚG Praha, 304 s.
Roth Z. (1962): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000, M-34-XIX Ostrava.- ÚÚG Praha.
Stráník Z., Menčík E., Eliáš M., Adámek J. (1993): Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku.- In: Přichystal A., Obstová V., Suk M.: Geologie Moravy a Slezska, 107-122, Brno.