| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Denudační relikt subakvatického
pyroklastického komplexu spojeného s činností Velkého Roudného
Souřadnice S42:
49° 54,703´
17° 31,530´
684 m n.m.
mapa KČT č. 56 (A5)
Klíčová slova: Velký Roudný, neovulkanity, pyroklastika, tufity
Exkurzní
lokalitou je malý zarostlý lůmek nad přehradou Slezská Harta, západně od
jižního konce obce Razová. Přístup je po silnici z Bruntálu do
Leskovce nad Moravicí č. 452, kdy v obci Razová je třeba odbočit směrem
k přehradě. Asi 200 m před přehradou je odbočka po polní cestě (foto
1 a 2)
cca po 500 m přímo do lomu (mapa 1).
Lokalita je přírodní památkou (foto 3).
Jihovýchodně
od Bruntálu jsou
zachovány dva denudační relikty subakvatického pyroklastického komplexu čedičových
tufů, tufitů, tufitických slepenců a slepenců. Menší z nich je u
Karlovy Pláně, větší je z. od Razové (mapa
2). V podloží pyroklastického komplexu jsou sedimenty hornobenešovského
souvrství (svrchní tournai až spodní visé), jedná se o polohy silně zvětralých
drob. Bazaltový vulkanismus je zastoupen tělesy Velkého (foto
4) a Malého Roudného a Volárenským vrchem.
Denudační relikt z. od Razové má rozlohu asi 0,21 km2. Tvar tělesa je podkovovitý, otevřený k SZ, na jihu je omezen ostrou terénní hranou k Moravici (obrázek 1). Přítomny jsou přirozené výchozy (foto 5) i malé opuštěné lůmky (foto 6 a 7). Převládajícím horninovým typem jsou šedé až šedohnědé tufity (foto 8), méně jsou zastoupeny tufitické slepence (foto 9), slepence s tufitickou příměsí a slepence (foto 10 a 11). Celý komplex má strukturně monotónní vývoj, všechny sedimenty v komplexu mají pravidelně vyvinutou vrstevnatost s horizontálními nebo subhorizontálními laminami až deskami tufitů (foto 12) nebo deskami slepenců. Vrstevnatost je způsobena střídáním granulometricky odlišných typů sedimentů (foto 13).
Báze celého komplexu leží asi 63 m nad hladinou Moravice (k hladině dnešní přehrady je to méně). Několika vrty (obrázek 2) byla ověřena průměrná mocnost reliktu na 12 m. Původní reliéf se uklání zhruba k západu, osa deprese, kterou pyroklastika vyplnila, probíhá ve směru JZ-SV. Těmto směrům odpovídají i směry úklonu vrstev (úklon do 5°) a orientace spádnic plochých valounů. Při vzniku pyroklastického komplexu se sedimenty ukládaly v zálivu, v místě někdejšího přítoku řeky Moravice.
Tufity razovského komplexu jsou tvořeny vulkanickým materiálem (50 – 90 %) a klastickým sedimentárním materiálem. V sedimentu jsou zastoupeny pyroklastické částic všech velikostních kategorií: od bomb až po sopečný prach, převažují ale lapilové a pískové tufity. Typická je přítomnost bazaltového skla o velikosti lapilů, písku a prachu. Větší lapili a bomby mají charakter limburgitu s obsahem kausticky přeměněných xenolitů kulmských sedimentů. Sedimentární složku tufitů tvoří kulmské sedimenty (foto 11) širokého okolí (droby, břidlice). Pojivo tufitů má povahu základní hmoty bazálního typu, méně častý je chemogenní tmel. Velikost zrna základní hmoty odpovídá jemnému písku až jílu.
Tufitické slepence, slepence s tufitickou příměsí a klastické slepence tvoří hrubozrnné typy razovského komplexu. Jsou tvořeny převážně kulmským materiálem, ve výchozech se jedná o hrubě deskovité až lavicovité polohy.
Chemické složení pyroklastických sedimentů závisí na složení původní lávy a na množství vulkanického materiálu v sedimentu. Značnou roli hrají také poměrně rychle druhotné přeměny sklovité fáze.
Ke vzniku
pyroklastického komplexu se vyslovila řada autorů, Barth a Zapletal (1978) předpokládají,
že sopečné vyvrženiny napadaly přímo do vodního prostředí nebo do něj
byly po krátkém transportu splaveny. Zdrojem sopečného materiálu byl s největší
pravděpodobností Velký a Malý Roudný. Na základě paleomagnetických měření
(Marek, 1973) jsou si směrem primární magnetizace blízké tufy z jz.
svahu Velkého Roudného a tufity razovského pyroklastického komplexu. Vznik
tohoto komplexu není tedy spjat s nejstarší činností Velkého Roudného.
Vodní prostředí pro sedimentaci komplexu muselo být vzhledem k horizontálnímu
uložení vrstev klidné, znaky typické pro říční sedimenty zcela chybí.
Proto lze uvažovat o sedimentaci do dočasného jezera, které pravděpodobně
vzniklo přehrazením údolí někdejší Moravice lávovým proudem Chřibského
lesa a to ve dvou etapách. Razovský komplex pak vznikl dílem z vyvrženin
spláchnutých stoupající vodou a to spolu s eluviálními a deluviálními
sedimenty, dílem pak z vyvrženin, které přímo napadaly do vody (subakvatické
tufy). Nelze vyloučit ani lokální sesuvy sypkého materiálu do vodního
prostředí.
Malé lůmky v razovských
tufitech jsou zajímavé i po technické stránce. Těžba kamene se prováděla
řezáním pomocí ocelových lan (foto 14
a 15) a materiálu se používalo v nejbližším
okolí pro stavební účely. K dalším zajímavostem v okolí patří
lokality neovulkanických hornin – lom Bílčice,
Mezina a Uhlířský vrch.
Za shlédnutí stojí i zámek v Bruntálu.
Barth V. a Zapletal J. (1978): Geologie razovského pyroklastického komplexu v nízkém Jeseníku. – Sbor. Geol. Věd, Geol. 32, 97 – 123. Praha.
Marek F. (1973):
Paleomagnetism of the inner Sudeten series of vulcanoes of the basalt formation
of the Nízký Jeseník mts. – Sbor. Geol. Věd, ř. UG, 11, 31-66.