| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Neovulkanické horniny a pyroklastika Venušiny sopky
Souřadnice S42:
49° 57,451´
17° 29,225´
516 m.n.n.m.
mapa KČT č. 58 (G1)
Klíčová slova: Venušina sopka, neovulkanity, alkalický bazalt, bazanit, olivín
Relikt vulkanického kužele leží jjv. od Bruntálu u obce Mezina. Lom založený v lávovém proudu leží v. od obce Mezina a z Bruntálu je dosažitelný po silnici č. 452 směr Leskovec nad Moravicí kde asi 1 km za odbočkou do obce Mezina je odbočka vpravo, těsně před mostem v severním uzávěru přehrady Slezská Harta (mapa 1). Na asfaltové cestě je asi po 150 m odbočka vpravo do svahu (foto 1), která pokračuje až do lomu (foto 2 a 3). Vrchol je dosažitelný po modré turistické značce z Bruntálu. Lom je v současně době přírodní památkou.
Vulkanické těleso má semioválný tvar s mírným protažením SSV – JJZ (mapa 2). Jižní část tělesa je tvořena pyroklastiky, jejichž mocnost vzrůstá směrem k S a SV – zpravidla se jedná o lapili, strusky a bomby s hojných obsahem xenolitů kulmských hornin. Maximální mocnost byla zjištěna okolo 60 m. Z původního kráteru se přelévaly terminální nebo subterminální lávové proudy severním směrem. Vystupující magma pronikalo horninami hornobenešovského souvrství. Na vrcholu kužele (dnes kóta 643 m) můžeme na řadě odkryvů pozorovat více či méně zpevněné tufy. Díky procesům zvětrávání je jejich barva zřetelně do červena.
Horniny lávových proudů jsou zastiženy nečinným lomem u obce Mezina. Spočívají na sobě maximálně dva lávové proudy, vyznačující se mohutnou sloupcovitou odlučností (foto 4, 5 a 6). Petrograficky lze horniny označit jako nefelinické bazanity až olivinické nefelinity. Horniny mají obdobné vlastnosti jako ostatní neovulkanity na Moravě.
Horniny mají porfyrickou strukturu s vyrostlicemi olivínu (foto 7) a diopsidu. V základní hmotě se objevuje olivín, pyroxen – fassait, nefelín, magnetit, plagioklas a vulkanické sklo.
Typická hornina je s porfyrickou
strukturou, vyrostlice tvoří automorfní nebo hypautomorfní olivín (foto 8 a
9) a pyroxen (foto 10 a
11). Olivín je bezbarvý, okraje jsou zbarveny do červenohněda,
což je způsobeno oxidací Fe při reakci s taveninou (foto
8). Vyrostlice
pyroxenu jsou spíše automorfní, s dobře patrnou štěpností a světle
hnědou až světle okrovou barvou (foto 12), výjimečně jsou i v zelených
odstínech. Pleochroismus je slabý. Dvojlom je nízký až střední, běžná
je zonální nebo sektorová stavba, některá zrna mají jádra vyplněna
inkluzemi jiných minerálů. Základní hmota je jemnozrnná, hemikristalická,
obsahuje lištovité plagioklasy a rudní pigment. Častá je přítomnost pórů
bez druhotného vyplnění (foto 13). Hojně zastoupenou varietou bazaltu je i
typ s výrazně bobovitým rozpadem (foto
14).
Podobné lokality v neovulkanických horninách najdeme na nedalekém Uhlířském vrchu, v Razové nebo v lomu v Bílčicích. Za návštěvu jistě stojí i zámek v Bruntálu.
Pouba Z. a Mísař Z. (1961): O vlivu příčných zlomů na geologickou stavbu Hrubého Jeseníku. – Čas. Mineral. Geol., VI, 3, 316-324.
Foltýnová R. (2003):
Geochemicko-petrografická charakteristika neovulkanitů severní Moravy a
Slezska. – MS diplomová práce, MU Brno.