| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Godulský vývoj slezské jednotky – godulské souvrství
Souřadnice S42:
49° 38,584´
18°34,274´
435 m n.m.
mapa KČT č. 61-62 (D7)
Klíčová slova: vněkarpatské příkrovy, slezská jednotka, godulské souvrství, pískovce, slepence, prachovce, jílovce
Na severním okraji Moravskoslezských Beskyd se po obou stranách údolí Řeky, jihovýchodně od vrcholu Goduly (738 m), nacházejí dva činné stěnové kamenolomy akciové společnosti Slezský kámen (foto 1, 2, 3 a 4). Lomy jsou založeny v hrubě rytmických pískovcích godulského souvrství (cenoman až senon) slezské jednotky (godulský vývoj). Dobývací prostor je přístupný po asfaltové komunikaci, odbočující vpravo ze silnice č. 476 Hnojník – Třinec do obcí Smilovice a Řeka. Lokalita je od křižovatky vzdálena asi 3,5 km (mapa 1). Vzhledem k aktivní těžbě je před vlastní návštěvou nezbytné získat povolení vstupu.
Pískovce odkryté oběma lomy patří ke střednímu oddílu godulského souvrství (mapa 2). Jde o hrubě lavicovitý pískovcový flyš (foto 5, 6 a 7) s drobně rytmickým jílovcovo-pískovcovým flyšem v podloží i nadloží (foto 8 a 9). Ze sedimentologického hlediska představuje proximální facii podmořského turbiditního vějíře. Turbiditní sedimenty se ukládaly blíže ke zdrojové oblasti a k ústí podmořského kaňonu, jímž turbiditní proudy transportovaly v podobě katastrofických podmořských skluzů písek a bahno z šelfu do oblasti turbiditních vějířů.
Těžené horniny, označované někdy jako tzv. těšínské pískovce, jsou v beskydském regionu jedním z nejtypičtějších stavebních a dekoračních kamenů. Pískovce představují hrubě rytmické, zelenošedé, středně zrnité sedimenty s vápnito-jílovitým tmelem (foto 10, 11 a 12). Mocnost jejich lavic se pohybuje nejčastěji v rozmezí od 0,3 do 4 m (foto 5, 7, 13 a 14). Obsahují drobná zrna glaukonitu (foto 22 a 23), vtroušené lupínky slíd (foto 24 a 25) a na puklinách hrubě krystalické kalcitové agregáty (foto 15 a 16). Na bázi silnějších lavic jsou často vyvinuty drobnozrnné slepence, slepencové pískovce, vzácněji i hrubozrnné arkózové pískovce. Masivní pískovcové lavice jsou v nejvyšší části odděleny podřadnými vložkami jemnozrnných pískovců a tmavě šedých až černošedých prachovců a jílovců (foto 8 a 9), odrážejícími klidnou sedimentaci období mezi jednotlivými turbiditními proudy. Spodní části pískovcových lavic obsahují závalky těchto hornin, částečně nebo zcela erodovaných následujícím turbiditem.
Pískovcové lavice vykazují řadu proudových struktur (foto 17, 18 a 19). Tyto jsou nejzřetelnější na spodních vrstevních plochách i uvnitř jílovců. Jde zejména o proudové výmoly, vlečné a úderové stopy, proudové čeřiny a konvolutní zvrstvení. Proudové struktury mohou být lokálně doprovázeny různými druhy bioglyfů, z nichž k nejrozšířenějším patří stopy po lezení organismů (foto 20 a 21).
Na lomových stěnách lze pozorovat i mělká, desítky metrů široká koryta, erodovaná na povrchu turbiditního vějíře turbiditními proudy a vyplněná v současnosti pískovcem.
V širším okolí
je možné navštívit další lokality, např., Bílá, Baška
nebo Řepiště.
Bubík M., Krejčí O., Kirchner K. (2004): Geologická minulost a přítomnost Frýdeckomístecka.- Muzeum Beskyd, Frýdek Místek, 53 s.
Eliáš M. (1970): Litologie a sedimentologie slezské jednotky v Moravskoslezských Beskydech.- Sbor. geol. Věd., Geol., 18, 7-99, Praha.
Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.
Menčík E. et al. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny.- ÚÚG Praha, 304 s.
Roth Z. (1962): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000, M-34-XIX Ostrava.- ÚÚG Praha.
Stráník Z., Menčík E., Eliáš M., Adámek J. (1993): Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku.- In: Přichystal A., Obstová V., Suk M.: Geologie Moravy a Slezska, 107-122, Brno.