| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Lukovské vrstvy, hrubě klastický vývoj paleogénu
magurského flyše
Souřadnice S42:
49° 07,923´
17° 15,151´
439 m n.m.
mapa KČT č. 89-90 (B3)
Klíčová slova: magurský flyš, račanská jednotka, lukovské vrstvy, pískovce, slepence, exotika
Exkurzní lokalitu tvoří opuštěný stěnový kamenolom (foto 1 a 2) v centrální části Chřibů, ležící na pravé straně silnice č. 50 Brno - Uherské Hradiště, asi 600 m za motorestem Samota, asi 2,5 km vjv. od obce Střílky (mapa 1). V odkryvu je zastižen pískovcovo-slepencový vývoj lukovských vrstev soláňského souvrství, reprezentující spodní oddíl paleogénu račanské jednotky magurského flyše (mapa 2) a interpretovaných nejčastěji jako uloženiny skluzů a sesuvů.
Lomovou stěnou je zastiženo jedno ze skluzových těles tvořené několikametrovou polohou všesměrně zvrstvených, výrazně nestejnozrnných slepenců s tilloidní strukturou. Pojivo slepenců tvoří středně zrnitý až hrubozrnný pískovec nebo i drobnozrnný slepenec. Slepencové polohy se buď náhodně vkládají jako oddělené vrstvy do sledu pískovcových turbiditů nebo tvoří nejspodnější části gradačně zvrstvených poloh. Svrchní vrstevní plocha se obvykle vyznačuje koncentrací plochých jílovcových klastů, které jsou s vrstevní plochou paralelně orientované. Nahromadění těchto klastů na rozhraní mezi všesměrně a gradačně zvrstvenou částí svědčí patrně o náhlém přechodu kašovitého skluzu do turbulentní suspenze.
Pískovcové lavice, jejichž mocnost kolísá v rozmezí od 20 cm do 4 m, jsou buď bez zvrstvení, nebo se vyznačují zvrstvením laminovaným, resp. kombinací laminovaného zvrstvení se zvrstvením gradačním. Jsou relativně dobře vytříděné. Pískovce jsou středně až hrubě zrnité (foto 3 a 4), částečně arkózové nebo vápnité. Často silně zvětrávají, nabývají světle žluté, hnědavé až nažloutlé barvy a postupně se rozpadají na písek a drobný štěrčík. V hrubě zrnitých varietách bývají nepravidelně vtroušena zrna křemene a živců. Bazální části silnějších pískovcových lavic mají často drobně slepencový charakter a přecházejí do drobnozrnných slepenců (foto 5 a 6), společně s nimiž se lokálně objevují i slepence hrubozrnného až blokového typu (foto 7 a 8). Slepencové bloky vykazují v řadě případů znaky částečné eroze. Erozní výmoly bývají vyplněny jemnozrnným laminovaným pískovcem. Charakter erozních jevů svědčí o působení trakčních proudů.
Slepence zastižené na lokalitě jsou drobnozrnné až hrubozrnné (foto 9, 10, 11, 12 a 13). Mají vápenato-písčité pojivo a jednotlivé valouny se z nich relativně lehce uvolňují. Klastický materiál je nevytříděný, jeho velikost se nejčastěji pohybuje od 5 do 15 cm. Z petrografického hlediska mají popisované slepence petromiktní charakter. Obsahují hojné exotické valouny sedimentárních i krystalinických hornin. V asociaci klastik sedimentogenního původu (48 %) vystupují jako nejfrekventovanější vápence, z nekarbonátových hornin rohovce, pískovce a jílovce flyšového typu. Z krystalinických valounů reprezentují 34 % magmatity (dvojslídné granity, biotit-muskovitové a biotitové granodiority, paleoryolity) a 18 % metamorfity (sericit-chloritové fylity a kvarcity). Bazické horninové typy nebyly na lokalitě prakticky zaznamenány. Většina magmatických hornin vykazuje sekundární přeměny, projevující se sericitizací, epidotizací, zakalením živců, chloritizací biotitu a přeměnami amfibolu. Časté jsou projevy katalázy až mylonitizace doprovázené rekrystalizací křemene, deformací lupínků fylosilikátů a plagioklasových lamel a tendencí ke tvorbě S ploch. Charakter deformace a minerálních přeměn odpovídá podmínkám facie zelených břidlic.
Velikost a relativně nízký stupeň opracování hrubě klastického materiálu exotik svědčí o krátkém a rychlém transportu, který se s největší pravděpodobností uskutečňoval podmořskými skluzy nebo hustými turbiditními proudy. Zdrojová oblast klastik je nejčastěji spojována s pobřežím situovaným jižně od současného čela magurského příkrovu, s exotickým valem sledujícím svým průběhem linii vněkarpatského oblouku, popř. s konsolidovaným fundamentem budujícím jihovýchodní okraj Českého masívu a pokračujícím dále k východu pod karpatskou předhlubeň. Vybrané petrochemické charakteristiky magmatogenních hornin vykazují naproti tomu značnou podobnost s variskými granity moldanubika, granitoidy centrálních Západních Karpat nebo Taurského okna v Alpách.
Vzácnější typ uloženin představují v lomu sedimenty vzniklé pravděpodobně usazením z hustých pískotoků. Vyznačují se inverzní gradací při bázi a všesměrným zvrstvením. Tvoří až několik metrů mocné polohy složené ze středně zrnitých až hrubozrnných pískovců. V nejvyšších částech pískovcových poloh se lze setkat s až 1 m velkými exotickými bloky, které plavou v písčité matrix (foto 14, 15 a 16).
Příbuzným typem hornin jsou valounové jílovce tvořené několik decimetrů až metrů mocnými polohami písčitých jílovců až jílovitých pískovců s tilloidní strukturou, rozptýlenými klasty a někdy i se stopami po plastickém tečení. Rovněž tyto sedimenty vznikly pravděpodobně usazením z úlomkových proudů, případně ze skluzů.
K lokalitě je poměrně obtížný přístup, je nutno použít silnici E50 a vzhledem k silnému provozu je třeba dbát zvýšené opatrnosti. V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Salaš, Komňa nebo Blatnice.
Eliáš M. (1961): Poznámky k otázce materiálu soláňského vývoje spodního oddílu paleogénu magurské série.- Věst. Ústř. Úst. geol., 36, 89-95, Praha.
Eliáš M. (1963): Způsob sedimentace soláňských vrstev v západní oblasti magurského flyše v ČSSR.- Věst. Ústř. Úst. geol., 38, 253-260, Praha.
Eliáš M. (1999): Sedimenty gravitačních toků v úpatním vývoji magurské skupiny v Chřibech (lukovské vrstvy soláňského souvrství).- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1998, 54-56, Brno.
Hanžl P., Krejčí O. (1996): Geochemické rysy granitoidních valounů magurského flyše Chřibů a jejich provenience.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1995, 56-58, Brno.
Hanžl P., Finger F., Krejčí O., Schitter F., Buriánková K., Stráník Z. (1998): Typology and age of granitoid pebbles in Carpathian flysh conglomerates. Proceedings of the International Conference 'Palaeozoic Orogenesis and Crustal Evolution of European Lithosphere'.- Acta Univ. Carol., Geol., 42, 2, Praha, 260 s.
Hanžl P., Schitter F., Finger F., Krejčí O. (1997): Datování granitu z valounu slepenců magurského flyše Chřibů.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1996. 4, 26-27, Brno.
Hanžl P., Schitter, F., Finger F. et al. (1999): Petrography, geochemistry and age of granitit pebbles from the Moravan part of the Carpathian flysh.- Geol. Carpath., 50, Sp. Iss., 101-103, Bratislava.
Němcová J. (1967): Příspěvek k exotickým horninám Chřibů.- Sbor. Prací Univ. Palackého, Geogr., Geol., 9, 23, 61-81, Praha.
Štelcl J. (1989): Petrology and geochemistry of granitoid exotics of the Rača unit of the Magura Flysch.- Geol. Zbor. Geol. carpath., 40, 6, 735-748, Bratislava.
Štelcl J. (1993a): Hlavní výsledky petrologického výzkumu krystalinických exotik račanské jednotky magurského flyše.- Zpr. geol. Výzk. v roce 1991, 137-138, Praha.
Štelcl J. (1993b): Výsledky petrochemického studia krystalinických exotik račanské jednotky magurského flyše.- Zpr. geol. Výzk. v roce 1991, 139-141, Praha.
Štelcl J.
(1997): Lokalita Stupava.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým
exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.