| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Antonínecké souvrství bělokarpatské jednotky
Souřadnice S42:
48° 57,435´
17° 29,096´
357 m.n.m.
mapa KČT č. 92 (A3)
Klíčová slova: magurský flyš, bělokarpatská jednotka, křídové sedimenty, slíny, slínovce, jílovce, vápence
Asi 1,5 km sv. od Blatnice, bezprostředně na vrcholu kóty Střečkův kopec (360,5 m n. m., foto 1) a 800 m vjv. od kostela Sv. Antonínek (foto 2) se nachází malý jámový lůmek o obvodu 30 m a hloubce maximálně 4 m sloužící v minulosti k příležitostné těžbě kameniva (mapa 1, foto 3 a 4). Přístup je po hliněné polní cestě, která ústí na silnici Blatnice – Ostrožská Lhota asi 0,3 km pod Sv. Antonínkem. V lomu, který je součástí bělokarpatské jednotky magurského flyše (mapa 2), jsou zachyceny svrchnokřídové sedimenty antoníneckého souvrství (stáří okolo hranice kampán-maastricht). Jde o jeho jediný známý odkryv a současně i typovou lokalitu, která má značný význam pro korelace v rámci flyšového pásma Východních Alp a Západních Karpat.
Ve východní stěně lůmku vystupuje cca 3 m mocná poloha světle hnědavě šedých, do běla ovětrávajících, vrstevnatých, silně vápnitých jílovců až slínovců. Výše se nachází asi 15 cm mocná vložka světle okrového slínu. Nad nimi je vyvinuta cca 3 m mocná poloha čočkovitě naduřujících lavic hnědošedých jemně písčitých vápenců o mocnosti 12 - 120 cm (foto 5, 6 a 7). Nejvýše vystupují modrošedé vápence s vysokým podílem nekarbonátových klastů (foto 8 a 9). Slínovce poskytly společenstvo foraminifer s vápnitým bentosem a drobným planktonem (hadbergely, heterohelixy). Druhově diversifikované vápnité nanofosilie svědčí o kampánském stáří. Podle detailního určení planktonických foraminifer se však jedná o mastricht, byly zjištěny druhy: Globotruncanella petaloidea (Gand.), G. bavanensis (Voorw.), Globiderinelloides subcarinata (Bronn).
Svrchní křída od Blatnice je litologicky zcela odlišná od svrchnokřídových sedimentů rozšířených v okolí Hluku, které jsou mladší. Její spodnější části, reprezentované světle hnědavě šedými vápnitými jílovci až slíny, připomínají svým litologickým vývojem sněžnické vrstvy pieninského (kysuckého) vývoje bradlového pásma. Vztah popisovaného výskytu k pestrým svrchnokřídovým vrstvám není spolehlivě objasněn. Obdobně jako v případě křídy u Hluku jej lze považovat za tektonické útržky zavlečené do bělokarpatského příkrovu.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Komňa, Stupava, Hluk nebo Salaš.
Bubík M., Švábenická L., Vůjta M. (1994): Svatý Antonínek u Blatnice (okres Hodonín). Geologická a mikropaleontologická dokumentace pro účely vyhlášení lokality přírodní památkou.- MS, ČGÚ, Brno, 6 str.
Kohoutová I. (2000): Ochrana geologických lokalit na okresech Hodonín a Uherské Hradiště.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2000, 109-114, Brno.
Vůjta M., Stráník Z., Bubík M., Švábenická L. (1989): Nový výskyt sedimentů svrchní křídy v magurském flyši.- Zpr. geol. Výzk. v Roce 1987, 134-135, Praha.