| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Transgrese bazálních devonských klastik na dyjský masiv
Souřadnice S42:
48° 49,247´
16° 09,158´
198 m n.m.
mapa KČT č. 82 (B2)
Klíčová slova: dyjský masiv, devon, bazální klastika, pískovce
Lom v Tasovicích (1 km j. od obce) je přístupný po asfaltové komunikaci, které je odbočkou asi 150 m za mostem přes Dyji ze silnice z Tasovic do Načeratica. Vzdálenost od hlavní silnice do lomu je asi 400 m (mapa 1). Lom je činný a ke vstupu je nutné povolení provozovatele – firma Colas.
Na východním okraji dyjského masivu jsou popsány klastické sedimenty, které silně připomínají bazální klastika devonu. V zapadlé kře j. od Tasovic je v těchto horninách založen lom, podobný drobný výskyt prokřemenělých pískovců byl popsán sv. od Únanova. Horniny paleozoika na v. okraji dyjského masivu jsou zpravidla překryty sedimenty spodního miocénu (mapa 2). V rámci hornin paleozoika se v oblasti rozlišují tři litologické formace (Batík a Skoček, 1981): (1) bazální klastika devonu, (2) karbonátový komplex a (3) klastika spodního karbonu.
Klastické sedimenty v j. okolí Tasovic mají plochu asi 0,25 km2 a mocnost nepřesahuje 200 m. Transgredují na dyjský masiv. Aktivní lom v Tasovicích (foto 1, 2 a 3) je profilem v devonských bazálních klastikách, jak zjistil vrt (obrázek 1) popsaný Batíkem a Skočkem (1981). Granodiorit dyjského masivu byl zastižen v hloubce 278 m. Do této hloubky se střídají převládající psamity s polohami psefitů (obrázek 1). Psamity převládají středně a hrubě zrnité (foto 4 a 5), zrnitost i složení nepravidelně kolísají (foto 6). Vytřídění je střední až špatné. Ve složení všech vzorků převládají zrna granitického křemene (foto 7), ze stabilních hornin pak kvarcity, prokřemenělý felzit a křemitá břidlice. Živce jsou zastoupeny z 5 – 15% a převládá ortoklas nad kyselým plagioklasem, oba silně sericitizované. Zastoupen je také baueritizovaný biotit a sericit. Klasifikačně odpovídají psamity ze 70% arkózovým pískovcům (foto 10), 20% křemenným pískovcům a 5% drobovým pískovcům. Zbylých 5% tvoří slepence, zpravidla ve formě tenkých poloh do několika desítek cm (foto 6 a 7). Vytřídění valounů je dobré, jejich zaoblení vysoké.
Veškerá klastika jsou zabarvena hematitem (foto 4 nebo 6), do hloubky asi 150 m převládají červenohnědé barvy, ve spodní části jsou barvy světlejší s vložkami se zelenavým odstínem (foto 8). Místy bylo zjištěno šikmé zvrstvení (foto 9), úklon vrstev ve svrchní částí je kolem 45°, ve spodní části je to kolem 30°. Slepence na bázi profilu obsahují do 0,012 ppm Au.
Z lomu je také popsána svislá žíla intenzivně deformované minety o mocnosti 10-15 cm. Struktura horniny je výrazně porfyrická s vyrostlicemi biotitu, základní hmota je tvořena směsí chloritu, opakního minerálu a druhotného karbonátu. Silně je zastoupen apatit.
Bazální klastika vznikala za terestrických podmínek v korytech aluviálního nebo proluviálního charakteru, sedimentací materiálu z nevelké vzdálenosti. Předpokládá se, že před začátkem sedimentace byl podložní dyjský masiv zbaven metamorfního pláště a byl značně peneplenizován. Během spodního devonu vznikly poklesovou tektonikou hrástě a příkopy, ve kterých začala sedimentace. Mořská transgrese a sedimentace mělkovodních karbonátů postoupila v givetu.
V širším okolí lze navštívit další lokality, např. Krhovice, Derflice, Mašovice nebo Únanov. Blízké Znojmo je město s velkým množstvím kulturně-historických památek.
Batík P. a Skoček V. (1981): Litologický vývoj paleozoika na východním okraji dyjského masivu. – Věstník ÚÚG, 56, 6, 337-348.
Přichystal A. (1994): Žíla lamprofyru v bazálních devonských klastikách od Tasovic u Znojma (dyjský masiv). – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1993, 59-60, Brno.