| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Bazální
klastika devonu
Souřadnice S42:
49° 18,384´
16° 34,591´
545 m n.m.
mapa KČT č. 85 (D3)
Klíčová slova: brněnský masiv, facie Old Red Sandstone, arkózové pískovce, jílovito-písčité břidlice, oligomiktní slepence
Severně od Lelekovic vystupuje morfologicky výrazný, asi 3,5 km dlouhý hřeben Babího lomu (562 m n.m.), táhnoucí v severojižním směru k obci Svinošice (foto 1). Ve vrcholové části Babího lomu jsou zastiženy k západu ukloněné kry spodnodevonských bazálních klastik, nasedajících bezprostředně na zvětralý povrch granodioritů brněnského masivu (mapa 2). Výchozy jsou přístupné po červené turistické značce vedoucí z Lelekovic přes rozhlednu na Babím lomu (foto 2) do Vranova (mapa 1), délka popisované trasy je asi 5 km.
Bazální klastika devonu, označovaná v literatuře též jako facie Old Red Sandstone, představují kontinentální nebo lagunární sedimenty, vznikající v podmínkách teplého klimatu typického vzájemným střídáním vlhkých období doprovázených náhlými přívaly říčních vod s obdobím aridním. Popisovaný profil, je v rámci devonských bazálních klastik v okolí Brna označovaný jako zóna Babího lomu. Táhne se v několika izolovaných výskytech majících charakter denudačních reliktů uprostřed brněnského masivu jižním směrem od Svinošic přes Lelekovice, Českou, Žlutý kopec a Červený kopec v Brně do prostoru Popovic u Rajhradu. Pruh má charakter silně stlačené synklinály, přes níž jsou z obou stran přesunuty horniny brněnského masivu. Společně se západním okrajem Moravského krasu a východní částí boskovické brázdy tvořilo celé území v době sedimentace velkou, patrně bezodtokou, pozvolna klesající pánev, do níž ústil od jihu nebo jihovýchodu větší říční tok a kam byly splavovány zvětraliny z peneplenizovaného povrchu brněnského masivu. Mocnost sedimentů, jejichž ukládání probíhalo za intenzivního lateritického zvětrávání, dosahuje 200-300 m.
Na bázi souvrství vystupují fialové, jemně zrnité arkózové pískovce s vložkami jílovito-písčitých břidlic (foto 3 a 4). Uvedené horniny nacházíme zejména v nejjižnější části Babího lomu, kde jsou bazální polohy devonského klastického komplexu odkryty. Arkózové pískovce představují rudohnědé, středně až hrubě zrnité psamity se středně až hrubě zrnitou psamitickou mikrostrukturou. Mikroskopicky se skládají z křemene, plagioklasů (albit až oligoklas), vzácnějších K-živců a slíd (biotit, muskovit). Pojivo má petromiktní charakter. Tvoří je jemně vláknité agregáty muskovitu, sericitu, chloritu a vzácnějšího biotitu. Vzácnější součástí pojiva jsou asi 0,05 mm velká zrna křemene a karbonáty. Pojivo vykazuje zřetelné stopy deformace projevující se jeho proudovitým uspořádáním kolem součástí klastické složky.
Rezavě hnědé jílovito-písčité (jílovito-arkózovité) břidlice s obsahem epidotu patří k charakteristickým sedimentům zóny Babího lomu zejména v širším okolí České u Brna. Jsou složeny z jílových minerálů, křemene, plagioklasů a epidotu, vzácně bývá přítomen chlorit a muskovit. Břidličné polohy dosahují mocnosti od 1m do 10 m. Od okolních sedimentů nejsou ostře odděleny, avšak s přibýváním zrn klastické složky do nich pozvolna přecházejí nebo se s nimi pravidelně střídají.
Pískovců, které mohou lokálně nabývat i drobového charakteru, přibývá směrem do nadloží, zatímco břidlice postupně mizí. V pískovcích se začínají objevovat polohy růžově fialových drobnozrnných slepenců s křemitým tmelem (foto 5, 6, 7, 8, 9 a 10). Tyto sedimenty v nejvyšších zachovaných polohách následně zcela převládají a pískovce v nich vytvářejí již jen zcela podřadné vložky. Ve vrcholových partiích Babího lomu dosahují lavice slepenců mocnosti až 1 m (foto 11). Slepence mají monomiktní až oligomiktní charakter (foto 12 a 13). Obsahují téměř výhradně dokonale zaoblené křemenné valouny (82-100 %) o maximální velikosti 8-10 cm, vzácné jsou drobnější valouny šedých grafitových kvarcitů (14 %), lyditů a černozelených rohovců (4 %). Tmel slepenců je petromiktní, jen vzácněji čistě křemitý. Tvar valounů je nejčastěji diskovitý a sférický, méně běžné jsou valouny zploštělé nebo cylindrické. Koeficienty plochosti valounů se pohybují kolem hodnoty 2,10, koeficienty izometrie kolem 1,05 a koeficienty sféricity oscilují kolem hodnoty 0,65.
V bazálních polohách souvrství poblíž České u Brna byla popsána vložka petromiktních slepenců tvořených převládajícími kvarcity a horninovým materiálem brněnského masivu.
Generelní směr celé zóny Babího lomu je přibližně S-J s úklonem vrstev k západu pod úhlem 60-80° (foto 14, 15 a 16). Synklinální zóna je porušena několika poklesovými poruchami orientovanými zhruba kolmo na její průběh. Všechny horniny v této zóně byly silně tektonicky namáhány. Z deformací se setkáváme především s puklinami, zlomy doprovázenými četnými ohlazy a stylolity vznikajícími tlakovým rozpouštěním křemene. Stylolity neprostupují celou horninu, ale jsou soustředěny do střižných zón.
Litologicky zcela analogické pískovce a slepence vystupují na našem území v pokleslé kře mezi Derflicemi a Krhovicemi východně od Znojma. Tento výskyt je obvykle považován za nejjižnější ukončení devonských bazálních klastik zóny Babího lomu.
Z geomorfologického hlediska vytvářejí spodnodevonská klastika na Babím lomu přerušovaný kozí hřbet rozdělený na 11 skalních skupin. Strukturní kozí hřbet byl v pleistocénu intenzívně modelován kryogenními pochody. Slepencové bloky z vrcholových partií Babího lomu byly v chladných obdobích pleistocénu kongeliflukčně rozvlečeny po mírnějších svazích při jeho úpatí. Vytvořilo se tak několik balvanových proudů, z nichž největší má délku kolem 850 m a v němž objem balvanů dosahuje až 3 m3.
V okolí je možné navštívit další lokality, např. Kuřim, Brno - Královo Pole, Blansko nebo Černou Horu.
Zádrapa M. (1962): Příspěvek k poznání petrografie basálních devonských klastik v prostoru Brno – Sloup, zony Babího lomu a zony Čebínky.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno, 72 s.
Štelcl J., Chromý S. (1963): Přehled petrografie devonských sedimentů Moravského krasu.- Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Geol. 4, 3, 45-88, Brno.
Friáková O. et al. (1974): Geologické exkurze do okolí Brna.- KPÚ KV ČSTV, Brno, 258 s.
Karásek J. (1977): Solifluktionsblockströme am Babí lom bei Brno (CSSR).- Petermanns Geographische Mitteilungen. 269-273, Gotha.
Roupec P. (1992): Tektonika brněnského masivu v severním okolí Brna.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno, 57 s.
Roupec P. (1994): Analýza napěťového pole ze střižných zón se stylolity na lokalitě Babí lom u Brna.- Věst. ČGÚ (Bulletin of the Czech geological survey), 69, 3, 69-72, Praha.
Štelcl J., Demek J. (1997): Lokalita Lelekovice – Babí lom.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.
Melichar R., Hubatka F., Hanžl P. (1999): Babí lom.- Geolines, vol. 8, 81-83, Praha.