Kosov u Jihlavy

hlavní stránka používání průvodce mapa lokalit abecední seznam lokalit o autorech

Magmatické horniny jihlavského masivu

Souřadnice S42:
49°23,303´
15° 39,127´
463 m.n.m.
mapa KČT č. 79 (B4)

Klíčová slova: jihlavský masiv, durbachity, pegmatity

Lom se nachází asi 4 km v. od Jihlavy, 1,5 km v. od obce Kosov (mapa 1). Přístup je po silnici 3. třídy, která je odbočkou ze silnice č. 602 Jihlava – Velký Beranov. Na konci obce je nutné pokračovat po asfaltové místní komunikaci kolem zemědělského družstva až těsně nad lom. V horní části je starý lom (foto 1), vstup do novějšího lomu (foto 2) je z údolí řeky Jihlavy a je třeba k němu sejít po cestě asi 300 m. V lomu se již natěží (foto 3 a 4).

Lom je založen v horninách jihlavského masivu a to na jeho sz. okraji těsně u kontaktu s okolními horninami moldanubika (mapa 2). Mezi horninami převládají biotit-ortopyroxen-klinopiroxenové monzonity až melanosyenity s přechodem do melanogranitů. V mafických typech převládají ortopyroxeny a označují se jako monzogabra.

V lomu najdeme více typů hornin jihlavského masivu. Převládajícím typem je šedomodrý melanosyneit, který je středně až hrubě zrnitý (foto 5 a 6). V jeho složení převládá K-živec, plagioklas, biotit a amfibol. Místy se objevují enklávy mafických hornin (foto 5).

Jiným typem je středně zrnitý melanosyenit tmavě šedé barvy se zřetelnými lupínky biotitu (foto 7 a 8). Hlavní složky tvoří pertitický K-živec (foto 9, tabulka 1), místy karlovarsky zdvojčatělý a plagioklas, který je zřídka zonální (foto 10). Složení odpovídá andezínu (tabulka 1). Živce jsou poměrně slabě přeměněné. Křemen tvoří drobná zrnka, nepravidelného omezení. Biotit tvoří velká, dokonale štěpná zrna (foto 9, tabulka 2) s výrazným pleochroismem světle okrová – červenohnědá, je čerstvý a hojně uzavírá především apatit a zirkon. Pyroxeny jsou v hornině dvojího typu (foto 11 a 12). Monoklinické pyroxeny (foto 13 a 14) jsou bezbarvé se středním dvojlomem a často dvojčatí, převažuje v nich diopsidová složka (tabulka 3). Ortopyroxeny jsou silně alterované (foto 15), zbytky zrn jsou uzavřené v jemnozrnném agregátu produktů přeměn, který je tvořen chloritem a amfibolem. Ve složení mírně převažuje enstatitová složka (tabulka 3). Z běžných akcesorií se setkáme s apatitem, zirkonem, ilmenitem, allanitem a thoritem.

Ve vývoji masivu lze na lokalitě dokumentovat čtyři vývojové a alterační fáze (Suchánková, 2006): 

  1. Magmatická fáze, při které vznikly minerály melanosyenitů z relativně suchého magmatu za podmínek granulitové facie.

  2. Postmagmatická vysokoteplotní fáze, při které v melanosyenitech vznikl na úkor klinopyroxenu aktinolit a ortopyroxen se měnil na biotit. Biotit vznikal i na úkor klinopyroxenu a K-živce.

  3. Vznik turmalínového lemu na kontaktu melanosyenitu a leukogranitu je doprovázena rozpadem mafických minerálů v syenitu a dokládá mobilitu prvků Fe, Mg a B při intruzi leukogranitů.

  4. V retrográdní fázi vznikl v hornině prehnit na úkor plagioklasu, chlorit na úkor biotitu a antofylit po ortopyroxenu. Do této fáze spadá i vznik křemen-epidotových a křemen-antofylitových žilek.

Běžný doprovod syenitů tvoří na lokalitě aplitové, pegmatitové, křemen-epidotové a křemen-antofylitové žíly (foto 16 a 17). Zpravidla jsou jednoduché a mocné několik cm, místy jsou patrné plastické deformace žil (foto 18). V lomu najdeme i komplikovanější pegmatitové žilníky a žíly o mocnosti asi 3 m (foto 19). Mají poměrně jednoduché složení – křemen a živec (foto 20), typickou akcesorií je turmalín (foto 21), místy se vyskytuje granát.

V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Rančířov, Mrákotín nebo Vanov.

Suchánková J. (2006): CL studium alterace v granitech. - MS diplomová práce, PřF Masarykova univerzita. Brno.

Zpět na hlavní stránku