| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Dvojslídné granity moldanubického plutonu
Souřadnice S42:
49° 11,402´
15° 21,922´
553 m.n.m.
mapa KČT č. 77 (C5)
Klíčová slova: moldanubický pluton, číměřský granit, andalusit
Lokalita se nachází 1,2 km západně od obce Mrákotín (mapa 1), přístup do lomu je po odbočce ze silnice č. 23 směr Studená asi 600 m za koncem obce. Lom (foto 1 a 2) je činný a pro vstup je nezbytné povolení firmy Kavex.
Horniny na lokalitě patří k centrálnímu moldanubickému plutonu (mapa 2). V oblasti mrákotínska je moladanubický batolit mělce uložen a obsahuje řadu ker a „ostrovů“ moldanubických pararul a migmatitů. V samotném mrákotínském granitu bývají hojné xenolity pararul o velikosti až do 1 m. Masiv je porušen puklinovým systémem (foto 3), který je místy vyhojen křemennými žilami s chudou sulfidickou mineralizací nebo jednoduchými pegmatity (foto 4). Orientace puklin je ZSZ-VJV (Q-systém), SSV-JJZ (S-systém) a pukliny L-systému zapadají k Z.
V širším okolí se vyskytuj dvojslídný granit typu Číměř, který je hrubě zrnitý a porfyrický. Drobně až středně zrnitý granit (foto 5, 6 a 7) bez vyrostlic K-živce se někdy označuje jako subtyp Mrákotín. Oba subtypy do sebe pozvolna přecházejí, zpravidla postupným přibýváním vyrostlic K-živce.
Dvojslídný granit (subtyp Mrákotín) je bělošedá až světle šedá hornina s všesměrnou stavbou a hypautomorfně zrnitou strukturou. Hlavními složkami jsou křemen, K-živec (zpravidla s mikroklinovým mřížkováním, foto 8 a 9) a plagioklas (foto 10 a 11). Plagioklas odpovídá převážně oligoklasu, vzácná jsou zonální zrna s albitem na okraji. Poměrné zastoupení biotitu (foto 10 a 11) a muskovitu (foto 8 a 9) kolísá, dohromady však nepřevyšuje 10 obj. %. Typickou akcesorií je andalusit (foto 12 a 13), někdy až 0,8 obj.%, vzácnější jsou apatit, zirkon, monazit, sillimanit a cordierit.
Jedná se o typický peraluminický granit s výraznou diferenciací obsahu prvků REE a negativní Eu anomálií. Zdrojovým materiálem pro tyto granity byly pravděpodobně metasedimenty svrchní kontinentální kůry.
V okolí Mrákotína probíhá těžba granitu již od 19. století, především v Bínově a Vyhlídalově lomu. Pochází odsud žulový monolit na třetím nádvoří Pražského hradu o délce 15 m, který zde byl vylámán v roce 1925. Těžba se provádí odlamováním bloků o velikosti 1,5 m3 (foto 14 a 15). V současnosti se surovina používá především na řezaní a leštění dekoračních prvků a výrobu obrubníků a dlažebních kostek.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Vanov, Jemnice - Na Jemničkách a U borovice nebo Županovice.
Breiter K. (2005): Peraluminické granitoidy sv. moldanubika. – Exkurze ČGS, 22.10.2005, Sborník 2. sjezdu České geologické společnosti, Slavonice, 2005.
Breiter K., Gnojek I. a Chlupáčová M. (1998): Radiactivity patterns – constraints for the magmatic evolution of the two-mica granites in the Central Moldanubian Pluton. – Věst. Čes. Geol. Úst., 73, 301-311.
René M. (2001): Vývoj dvojslídných granitův oblasti mezi Mrákotínem a Řásnou. – Geol. Výzk. Mor. Slez v r. 2000, 82-84.