| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Tělesa syenitů v pararulách moldanubika
Souřadnice S42:
49° 14,414´
16° 07,989´
385 m.n.m.
mapa KČT č. 84 (E2)
Klíčová slova: moldanubikum, třebíčský masiv, syenit, zirkon
Asi 3 km sz. od Náměšti nad Oslavou se na s. okraji obce Naloučany nachází výchozy alkalických syenitů ve svahu nad řekou Oslavou. K lokalitě je nutné obočit vlevo za mostem a po zelené turistické značce ujít po levém břehu řeky asi 300 m (mapa 1, foto 1 a 2).
V biotitových rulách a migmatitech gfölské jednotky moldanubika (mapa 2) jsou ve výchozech (foto 3 a 4) zastižena dvě tělesa alkalicko-živcových syenitů o délce asi 100 m. Tělesa jsou prostorově oddělena od magmatických hornin třebíčského masivu.
Alkalicko-živcové syenity jsou zpravidla středně zrnité (foto 5 a 6), červeno-hnědé barvy. V jejich složení dominuje K-živec (až 90 obj. %), amfibol (do 17 obj. %). Vedlejšími až akcesorickými minerály jsou křemen, plagioklas, chloritizovaný biotit, zirkon (až 5 obj. %), ilmenit, titanit a apatit. Amfiboly tvoří automorfní až hypautomorfní zrna, výrazně zelené barvy s výrazným pleochroismem (foto 7 a 8). Místy jsou nahrazovány chloritem. V hrubě zrnitých patiích jsou amfiboly zonální, jádro tvoří chlor-ferroedenit, okraj je tvořen chlórovým-draselným hastingsitem. K-živce tvoří až 1,5 cm velká automorfní zrna (foto 9). Obsahuje jemně rozptýlený pigment oxidů železa, který dává celé hornině charakteristickou barvu. Složení K-živců se liší v hrubě zrnitém a leukokratním jemně zrnitém syenitu (viz dále). Plagioklasy jsou zpravidla silně alterované na světlou slídu, albit a skapolit. Titanit narůstá na ilmenitová zrna nebo tvoří automorfní krystaly alterované na chlorit (foto 10 a 11). Některá jádra jsou metamiktně přeměněná. Nejvyšší zastoupení zirkonu je v centrální, leukokratní části tělesa a to až 5 obj. %. V ostatních partiích je zirkon čerstvý s obsahem do 1% HfO2. V leukokratní hornině obsahuje až 0,6 % UO2 a inkluze uranothoritu. Zrna jsou zakalená a silně metamiktně přeměněná (foto 12 a 13).
Centrální část tělesa je tvořena jemně zrnitým syenitem (foto 14 a 15). Podle distribuce amfibolových krystalů v hornině lze rozlišit několik strukturních typů jemně zrnité horniny. Zpravidla je amfibol rovnoměrně rozptýlený (kolem 10 obj. %), místy tvoří nodule nahromaděných amfibolových zrn nebo polohy s nahromaděným amfibolem (mocnost kolem 1 cm), které se střídají s vrstvami K-živce. Pro felsické polohy je typické nahromadění zirkonu.
Alkalickými syenity pronikají drobné křemenné žilky o mocnosti do 15 cm (foto 16).
Jednotlivé zrnitostní variety horniny se mírně liší v zastoupení některých makro- i mikroprvků. Např. v leukokratních varietách dosahuje obsah U až 390 ppm a Th až 700 ppm. Vysoký obsah K2O je doprovázen vysokým obsahem Ba (cca 3600 ppm), Rb (cca 530 ppm) a Sr (cca 565 ppm). Místy vysoké zastoupení zirkonu v hornině se projevuje na obsahu Zr (až 17 400 ppm), Hf (383 ppm), U, Th, Y a HREE.
Alkalicko-živcový syenit pravděpodobně krystalizoval z taveniny a minerální asociace byla postižena pozdním stupněm fluidní alterace. Je také možné, že hornina vznikla při metamorfóze v eklogitové facii.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Lamberk, Vícenice nebo Mohelno.
Leichmann J. (2004): Stop IV. Naloučany: alkali feldspar syenite with enigmatic origin. - International workshop on petrogenesis of granulites and related rocks – Excursion guide. Brno, 2004
Weiss J. (1974): Amfibolické aplosyenity severně od Naloučan a jejich vztah k durbachitům třebíčského masivu. - Věstník Ústř. úst. geol., 49, 227-230.