| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Migmatitizované ruly a amfibolity moravského moldanubika
Souřadnice S42:
bude doplněno
mapa KČT č. 84 (F2)
Klíčová slova: moldanubikum, migmatitizované ruly, amfibolity
Exkurzní lokalitou je lom (foto 1) založený cca 500 m s. od obce Vícenice a 1,5 km z. od Náměšti nad Oslavou (mapa 1). Přístup je po místní asfaltové komunikaci, která je odbočkou ze silnice Náměšť – Třebíč.
Etážový lom (foto 2, 3 a 4) je založen v horninách moldanubika (mapa 2), asi 400 m západně od hranice náměšťského granulitového komplexu. Ten je v moldanubických migmatitech uložen konformně. Asi 6 km v. od lokality leží styk moldanubika a moravika, tzv. náměšťská dislokace. Tektonicky jsou zde odděleny biotitové migmatity moldanubika od hornin svorové zóny a hornin olešnické série moravika. Dislokace je rozčleněna příčnými zlomy ZSZ-VJV podél nichž došlo k horizontálním posunům ker o max. 500 m.
Horninovou náplň v lomu tvoří horniny moldanubika postižené silnou migmatitizací (foto 5 a 6). Jedná se převážně o biotitové pararuly v různém stupni migmatitizace, místy lze přímo hovořit o biotiovém migmatitu. V horninách se střídají polohy metatektu a substrátu v nejrůznějším poměru a texturní pozici – nejčastěji je lze označit jako stromatitový typ (foto 7 a 8). Běžné je velmi detailní provrásnění hornin. Konformně uložené pruhy v migmatitech tvoří migmatitizované amfibolity (foto 9), délka pruhů je až několik kilometrů, šířka zpravidla v desítkách metrů. Směr pruhů je SV-JZ.
Migmatizovaná biotitová rula. Hornina je tmavá, zřetelně páskovaná, metatekt je tvořen křemenem a živci, do substrátu je soustředěn veškerý biotit (foto 10). Textura je porfyroblastická s porfyroblasty K-živce (foto 11) a granátu, s lepidogranoblastickou základní hmotou. Křemen je xenomorfně omezený, výjimečně undolózně zháší. Plagioklasy jsou nepravidelné, většinou polysynteticky zdvojčatělé (foto 12 a 13), lamely jsou někdy ohnuté. Projevy sericitizace jsou minimální. K-živec tvoří porfyroblasty nepravidelného omezení. Biotit je soustředěn do různě mocných poloh, je lištovitý (foto 12 a 13), usměrněný, silně pleochroický (světle okrová – červenohnědá). Je bez projevů přeměn. Granát je vázán výhradně na polohy s biotitem, je poikiloblastický (foto 14), místy má atolovou strukturu. Zirkon je běžnou akcesorií, tvoří drobné sloupečky, místy zonální, v biotitu má výrazné pleochroické dvůrky.
Migmatitizovaná rula s amfibolem. Světlá hornina s nevýrazným páskováním a porfyroblasty granátu. Světlé minerály tvoří cca 90% objemu horniny. Křemen tvoří xenomorfní zrna, místy undulózně zhášející. Plagioklas je zcela bez přeměn, polysynteticky lamelovaný, někdy ve vzájemně kolmých směrech. Biotit je pouze sporadický, ve formě silně chloritizovaných agregátů. Amfibol tvoří drobná zrnka nebo usměrněné sloupečky, většinou ve světle zelených odstínech se středním pleochroismem (foto 17 a 18). Porfyroblasty světle růžového granátu jsou ojedinělé (foto 19). Zcela akcesoricky se objevují zaoblená zrnka zirkonu.
Amfibolit. Tmavá, hrubě zrnitá hornina (foto 15 a 16) s všesměrnou texturou, struktura granoblastická. Plagioklasy tvoří 10-20 % objemu, jsou zčásti postiženy sericitizací, zpravidla jsou polysynteticky zdvojčatělé. Amfiboly tvoří větší zrna, často automorfně omezená s dobře viditelnou štěpností. Mají výrazný pleochroismus světle okrová – tmavě zelená. Chlority tvoří lištovitá zrna nebo shluky, někdy je uzavřen v amfibolu. Barva je světle až tmavě zelená, pleochroismus je zřetelný. Dvojlom je nízký. Epidot je zastoupen ve formě drobných zrnek, zpravidla spolu s chloritovými agregáty.
Pyroxen-amfibolová břidlice (vápenato-silikátový rohovec?). Hrubě zrnitá hornina šedozelené barvy s granoblastickou strukturou (foto 20). Převažují tmavé minerály. Křemen je vedlejším minerálem, xenomorfní, zpravidla undulózně zháší. Plagioklasy jsou xenomorfní, velmi silně postižené sericitizací (foto 21), polysyntetické dvojčatění je zřídka patrné. Amfibol jako hlavní složka je automorfně omezený, s dobře viditelnou štěpností. Pleochroismus je poměrně slabý, barvy jen ve světlých odstínech zelené. Pyroxen je bezbarvý, nepleochroický, štěpnost málo zřetelná (foto 22 a 23). Bývá i hypautomorfně omezený, často uzavírá automorfní amfibol. Je pronikán žilkami karbonátu a obsahuje i minerály skupiny epidotu.
Horniny jsou na lokalitě doprovázeny řadou poruch a drcených zón (foto 24 a 25). Ojedinělý je žilný doprovod aplitů a pegmatitů (foto 26 a 27). Na puklinách všech typů hornin se můžeme setkat se sulfidickou mineralizací a velmi chudou mineralizací alpského typu – zpravidla křemen, chlorit a pyrit (foto 28).
Urbanec M. (1981): Geologická stavba styku moldanubika a moravika v okolí Náměště nad Oslavou. – MS diplomová práce, UJEP Brno.
Šichtářová I. (1981): Moldanubian amphibolites in the area SE of Náměšť nad Oslavou. – Věstník ÚÚG, 56, 4, 203-214.