| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Vavřinecké
vápence, styk brněnského masivu a devonu Moravského krasu
Souřadnice
S42:
49° 24,836´
16° 43,695´
503 m n.m.
mapa KČT č. 86 (B1)
Klíčová slova: moravskoslezské paleozoikum, macošské souvrství, vavřinecké vápence
Lokalitu představuje opuštěný stěnový kamenolom (foto 7) nacházející se na levé straně silnice č. 377 ze Sloupu do Rájce-Jestřebí, bezprostředně u odbočky do Vavřince (mapa 1). V současné době je lom využíván jako technická základna Správy a údržby silnic Blansko (foto 1).
V odkryvu jsou zastiženy sedimenty macošského souvrství
vyvinuté v sz. části Moravského krasu (mapa 2) a označované ve smyslu J.
Dvořáka (1993) jako vavřinecké vápence (foto 2 a
3). Podle J. Hladila (1983, 2003) odpovídají tzv. čelechovickému
cyklu. Vápence nasedají na bazální klastické souvrství, reprezentované šedými
křemennými pískovci, které lokálně obsahují kaolinizovaná zrna živců a
dosahují mocnosti jen několika metrů.
Vavřinecké vápence reprezentují první karbonátové břehy a útesy (svrchní eifel – spodní givet), které se extenzívně nasunovaly na rozvětralé krystalinikum moravského bloku v průběhu raných stadií jeho tektonické separace. Vyvinuly se z tmavě zbarvených transgresivních facií (rozšířených např. v okolí Čelechovic) jako světle šedé, deskovitě vrstevnaté a místy laminované útesové vápence s velkými korály Favosites gilsoni, Heliolites porosus, nebo s tenkými větvičkami Thamnopora tumaefacta. V okolí Vavřince jsou vyvinuty jako světlé biostromové a biohermové vápence (foto 4, 5 a 6) o mocnosti kolem 20 m, ve vyšších polohách s detritickými lavicemi. V úseku mezi Vavřincem a Petrovicemi mají charakteristickou páskovanou strukturu, kterou podle Slavíka a Melichara (1996) nelze považovat za sedimentární laminaci, ale odpovídá deformační foliaci vzniklé plastickým tokem. Plastická deformace vápenců je v souladu s variskou metamorfózou hornin brněnského masivu ve facii zelených břidlic a slouží jako jeden z prvních indikátorů variské alpinotypní stavby hornin Moravského krasu (Hanžl, Melichar 1995).
V širším okolí lze navštívit další lokality, např. Šošůvka, Mokrá, Rudice nebo Sloup-Vápenka.
Dvořák J. (1993): Odkrytá geologická mapa Moravského krasu 1 : 25 000.- In: Musil R. et al. : Moravský kras – labyrinty poznání, GEO program Adamov, 336 s.
Hanžl P., Melichar R. (1995): Variské deformační zóny brněnského masívu.- Poruchové zóny v zemské kůře a jejich projevy nad povrchem. 26.-27. 10. 1995, Referáty, 93-100, Silikátová společnost, Praha.
Hladil J. (1983): Cyklická sedimentace v devonských karbonátech macošského souvrství.- Zem. Plyn Nafta, 28, 1, 1-14, Hodonín.
Hladil J. (2003): Devonian
and Carboniferous of the Moravian Karst (Czech Republic).-
9th International symposium on fossil Cnidaria and Porifera, Graz, Austria.-
The Post-Symposium, Field trip B-2, 1-5, Graz.
Slavík L., Melichar R. (1996): Styk brněnského masivu a devonu Moravského krasu a jeho tektonický význam.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1995, 120-122, Brno.