| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Vilémovické vápence macošského souvrství
Souřadnice S42:
49° 24,415´
16° 44,606´
529 m n.m.
mapa KČT č. 86 (B2)
Klíčová slova: moravskoslezské paleozoikum, Moravský kras, macošské souvrství, vilémovické vápence, fosfority, kalcit, terra fusca
Lokalitu představuje opuštěný stěnový kamenolom (foto 1 a 2) sloužící v minulosti pro potřebu místní vápenky (foto 3). Lom se nachází ve svahu na pravé straně silnice č. 373 vedoucí z Ostrova u Macochy do Sloupu, přibližně 700 m jz. od Šošůvky (mapa 1) a je přístupný asi 400 m dlouhou polní cestou (foto 4) odbočující vpravo ze silnice na začátku jejího prudkého klesání do Sloupského údolí.
Odkryv je zahlouben ve vápencích složeného stratotypu macošského souvrství (mapa 2), označovaných ve smyslu J. Dvořáka et al. (1961) jako vápence vilémovické (givet-frasn) a náležejících podle Hladila (1983) k ochozskému karbonátovému cyklu. Zpravidla jde o světlé mikritové nebo dismikritové vápence ve facii útesového okraje. Při východním okraji Moravského krasu vystupují vzácně facie blízké jádru útesu. Útes v lomu vápenky leží podle J. Dvořáka et al. (1993) synsedimentárně při fungujícím příčném sloupsko-holštejnském zlomu.
Vilémovické vápence zastižené lomovou stěnou jsou převážně šedobílé až světle šedé (foto 5, 6, 7 a 8), lokálně však mohou nabývat i tmavě šedých (foto 9 a 10) nebo i narůžovělých odstínů. Makroskopicky jsou celistvé nebo velmi jemnozrnné s drobnými očky rekrystalovaného kalcitu. Charakteristický je pro ně lasturnatý až tříšťnatý lom.
Popisované horniny mají mikroskopicky charakter kalových vápenců s navzájem neostře omezenými, diferencovanými partiemi čirého kalcitu. Jejich kalová mikrostruktura přechází vlivem silné rekrystalizace často v mikrostrukturu chuchvalcovitou. Průměrná velikost rekrystalovaných, alotriomorfně omezených, izometrických zrn kalcitu je 0,04-0,8 mm. V polohách tmavých vápenců vystupujících v lomu se nacházejí hrubozrnnější partie tvořené polysynteticky lamelovanými, sloupcovitými kalcitovými zrny, dosahujícími velikosti od 3 do 10 mm. Klastická příměs se ve vápencích vyskytuje jen ojediněle a je tvořena poloostrohrannými zrny křemene o průměrné velikosti 0,3 mm. Obsah bituminózní a jílové substance je velmi nízký a bývá obvykle vázaný na kalové partie. Vilémovické vápence bývají pronikány velmi jemnými kalciovými žilkami, tvořenými mikrokrystalickým až jemně zrnitým čirým kalcitem. Z organických zbytků lze identifikovat relikty řas, úlomky stromatopor a amfipor často pseudomorfovaných světlým kalcitem, tabulátní korály a články krinoidů.
Ve východní stěně lomu se ve vilémovických vápencích nachází fosilní deprese, jejíž výplň je tvořena materiálem spodního karbonu a tmavě šedými, jemnozrnnými až středně zrnitými organodetritickými, paleontologicky datovanými vápenci (tournai). Uvedené vápence obsahují již makroskopicky patrná, rekrystalovaná zrna kalcitu a úlomky světlých vilémovických vápenců s černými fosforitovými konkrecemi, dosahujícími velikosti až několika cm.
V těchto horninách převažují partie čirého kalcitu s rekrystalovanými, alotriomorfně omezenými zrny a místy polysynteticky lamelovanými zrny dosahujícími velikosti 0,05-0,4 mm. Jen nepatrná část základní hmoty je tvořena kalovým vápencem. Zrna fosforitů mají ve výbruse hnědočernou barvu a nepravidelné omezení. Jejich velikost se pohybuje nejčastěji kolem 0,05 mm. Větší konkrece bývají prostoupeny jemnozrnným kalcitem. Fosilní drť je tvořena rekrystalovanými články krinoidů, ve fosforitové konkreci byli nalezeni zástupci pteropodů a radiolarií.
Paleokrasového původu je patrně též nápadná deprese s písčitou výplní. V levé části odkryvu protíná lomovou stěnu výrazná kalcitová žíla (foto 11). V horní části lomu a na puklinách vystupuje červenohnědá terra fusca (foto 12, 13, 14 a 15).
V širším okolí je možné navštívit řadu dalších lokalit, např. Sloup - Vavřinec, Jedovnice, Blansko nebo Šošůvka.
Dvořák J. et al. (1961): Zpráva o výzkumném úkole č. X – Závěrečná zpráva o základním výzkumu devonu a spodního karbonu Moravského krasu.- MS, ÚÚG Brno.
Dvořák J., Friáková O. (1981): Paleogeografie famenu a tournai v severní části Moravského krasu.- Čas. Mineral. Geol., 26, 301-306, Praha.
Dvořák J., Štelcl O., Demek J., Musil R. (1993): Geologie a geomorfologie Moravského krasu.- In: Musil R. et al. : Moravský kras – labyrinty poznání, GEO program Adamov, 336 s.
Hladil J. (1983): Cyklická sedimentace v devonských karbonátech macošského souvrství.- Zem. Plyn Nafta, 28, 1, 1-14, Hodonín.
Krepčíková H. (1985): Geologické mapování v okolí Sloupu.- MS, dipl. práce, PřF UJEP Brno.
Müller P., Novák Z. et al. (2000): Geologie Brna a okolí.- ČGÚ Praha, 90 s.
Müller V. et al. (1999): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, list 24-23 Protivanov.- ČGÚ Praha, 41 s.
Štelcl J. et al. (1989): Komplexní geologický výzkum oblasti Chobotu v severozápadní části Moravského krasu.- Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Pruk. Brun., Geol. 35, Brno, 150 s.