| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Ruly strážeckého moldanubika s vložkami amfibolitů a vápenato-silikátových rohovců
Souřadnice S42:
49° 36,110´
15° 54,987´
583 m.n.m.
mapa KČT č.48 (B2)
Klíčová slova: strážecké moldanubikum, polyschematické ruly, amfibolity , pegmatity, vápenato-silikátové rohovce, peridotity, titanit
Lokalita se nachází asi 3km ssz. od Žďáru nad Sázavou a přístup je po asfaltové komunikaci, ze které je třeba odbočit hned za Pilskou vodní nádrží na okraji obce Polnička a po 300 m přijedeme až k lomu (mapa 1). Lom je etážový (foto 1, 2 a 3) a má tři patra (foto 4). Probíhá zde těžba a ke vstupu je potřeba souhlas majitele.
Oblast náleží do pestré série moldanubika (část strážecké moldanubikum) a je tvořena migmatitickými biotitovými pararulami s vložkami kvarcitů, mramorů a amfibolitů (mapa 2). Samotný lom je založen v mafických biotitových a amfibol-biotitových rulách (foto 5 a 6), často stromatitového typu (foto 7). Obsaženy jsou vložky mramorů, které doprovázejí vápenato-silikátové rohovce (foto 8). Přítomny jsou rovněž budiny amfibolitů (Němec, 1999).
Převažujícím typem horniny je na lokalitě biotitová nebo amfibol-biotitová rula. Zpravidla má tmavě modrošedou barvu a vyznačuje se polyschematickou stavbou (foto 6). Díky silné migmatitizaci jsou vyvinuty především stavby stromatitového typu (foto 7 a 9). Minerální složení je poměrně jednoduché – křemen, plagioklas, amfibol, biotit, apatit a zirkon. Křemen tvoří drobná xenomorfní zrnka, která téměř vždy undulózně zháší. Plagioklasy tvoří až 40 obj.% všech minerálů, jsou výrazně polysynteticky zdvojčatělé, lamely jsou ostré a průběžné (foto 10 a 11). Místy jsou slabě sericitizované. Biotit je soustředěn do tmavších horninových pásků, je silně pleochroický (světle okrová, tmavě hnědá), místy obsahuje inkluze apatitu (foto 10 a 11). Amfibol je rovněž soustředěn do tmavých horninových poloh, zpravidla je hypautomorfní, barva je světle až tmavě zelená, je silně pleochroický (foto 12 a 13). Běžnou inkluzí je apatit. Zirkon je ojedinělý, ale ve větších zonálních zrnech.
Některé typy rul s převahou biotitu obsahují porfyroblasty K-živce (foto 14, 15, 16 a 17) o velikosti až 5 cm a vzácněji i porfyroblasty granátu (foto 18, 19 a 20).
Biotitové ruly na lokalitě jsou pravděpodobně metamorfované droby, amfibol-biotitové ruly vznikly z pelitických sedimentů s příměsí tufitického materiálu. Tomu by nasvědčovala i přítomnost mramorů a vápenato-silikátových rohovců (foto 8).
Amfibolity se na lokalitě vyskytují v polohách, které mají brekciovitou texturu, kdy budiny tvoří samotné amfibolity (foto 21) a tmel má charakter amfibol-biotitových rul (foto 38). Němec (1999) rozděluje amfibolity na dvě skupiny.
(I) Amfibolity amfibolové facie dělí dále na skupiny:
· Nízko hořečnaté amfibolity mají masivní textury (foto 21) a jsou tvořeny pargasitem (foto 24 a 25), klinopyroxenem (foto 22 a 23) a anortitem.
· Vysoce hořečnaté amfibolity jsou hrubě zrnité a jsou tvořeny převažujícím amfibolem, méně klinopyroxenem a anortitem.
· Vysoce hlinité amfibolity, které se podobají předchozímu typu, ale mají vyšší obsah anortitu.
(II) Amfibolity přechodního typu k pyribolitu. Jedná se o nízkohořečnaté amfibolity s obsahem amfibolu, klinopyroxenu, plagioklasu a navíc i granátu, ortopyroxenu a hercynitu.
Klápová (1977) uvádí přítomnost gaber, která označila jako olivín – pyroxenová s hrubě zrnitou stavbou a masivní nebo paralelní strukturou.
Amfibolity vznikly metamorfózou původně eruptivních hornin a to za podmínek amfibolitové facie při teplotě kolem 650°C.
Poměrně časté jsou uzavřeniny metaperidotitového serpentinitu. Jedná se zpravidla o pecky od řádově cm velikosti po enklávy až 2 m velké (foto 26 a 27). Tyto horniny mají kolem sebe reakční lem (foto 28 a 29) tvořený na vnitřní straně antofylitem a na vnější straně flogopitem.
Vápenato-silikátové rohovce jsou poměrně hojné, tvoří čočky (foto 30 a 31) nebo smouhy (foto 8 a 32), od několika cm až po metrové polohy. Jejich složení je variabilní, zaznamenány byly typy flogopitové, klinopyroxenové nebo granátové (80% grossuláru).
Horninami místy pronikají i pegmatitové žilky (foto 33 a 34), jejichž mocnost zpravidla nepřesahuje 0,5 m. Mají velmi jednoduchou stavbu a složení – křemen, živec, biotit. Ze vzácnějších minerálů je to skoryl, apatit, granát a beryl.
Amfibolity často obsahují křemenné šlíry, ve kterých popsal Němec (1995) allanit-Ce, který vznikl až v postmetamorfním vývoji horniny. Časté jsou také krystaly titanitu o velikosti až několika cm (foto 35 a 36) a granát.
Na puklinách rul i amfibolitů se můžeme setkat se sulfidickou mineralizací (foto 37), tvořenou hlavně pyritem, pyrhotinem a chalkopyritem. Některé pukliny jsou vyplněny chudou alpskou paragenezí – křemen, živec, epidot, chlorit a sulfidy.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Domanínek, Rožnou nebo Mirošov.
Němec D. (1995): Allanite in Moldanubian amphibolites at Polnička (near Žďár n.S., western Moravia). – Acta Mus. Moraviae, 80, 35-40.
Němec D. (1999): Heterogenní brekciovitý amfibolit od Polničky, severovýchodní moldanubikum. – Vlastivědný sborník Vysočiny, 14: 3-23.
Klápová H. (1977): Metabasites of the Strážek Moldanubicum, rukopis, UK Praha.