Mirošov

hlavní stránka používání průvodce mapa lokalit abecední seznam lokalit o autorech

Migmatitizované amfibolové ruly s tělesy skarnů, pegmatitů a hojnou alpskou mineralizací

Souřadnice S42:
49° 27,925´
16° 09,806´
488 m.n.m.
mapa KČT č. 84 (A2)

Klíčová slova: strážecké moldanubikum, migmatitizované ruly, skarny, pegmatity, alpská parageneze

Obec Mirošov se nachází cca 16 km sv. od Velkého Meziříčí, exkurzní lokalitou je činný lom 500 m v. od obce, po pravé straně silnice Mirošov – Blažkov (mapa 1). Lom provozuje firma Colas Jihlava a pro vstup do lomu je třeba povolení provozovatele. Lom je etážový o rozměru cca 300 x 400 m, se zahloubeným patrem (foto 1, 2 a 3).

Lom je situován v horninách jv. části strážeckého moldanubika (mapa 2). Jedná se převážně o migmatitizované amfibol-biotitové nebo biotitové ruly, místy amfibolity.

Páskovaná migmatitizovaná amfibol-biotitová rula má modrošedou barvu a střídají se polohy tmavých (substrát) a světlých (leukosom) minerálů se stavbou převážně stromatitového typu (foto 4, 5, 6, 7 a 8). Mikrostruktura je lepidogranoblastická. Křemen je xenomorfní, undulózně zhášející, obsah zpravidla kolem 15 obj. %. Plagioklas je polysynteticky zdvojčatělý (foto 9), lamely jsou ostré a úzké, zastoupení přesahuje 50 obj. %. Složení odpovídá oligoklasu, sericitizace je velmi slabá. Biotit je silně pleochroický (světle okrová – rezavě hnědá), chloritizace je pouze výjimečná. Amfibol je zastoupen v různém množství (foto 10 a 11), je čerstvý silně pleochroický (žlutozelená – zelená). Mezi běžné akcesorie patří titanit, apatit a zirkon a pyrit (Vávra, 1994)

Páskované migmatitizované biotit-amfibolové ruly (foto 12, 13 a 14) mají velmi podobný vzhled a struktury, liší se pouze v zastoupení biotitu (do 10 obj. %) a amfibolu (do 15 obj. %). V těchto typech hornin se často objevují monominerální smouhy biotitu nebo se v leukosomu objevují vyrostlice amfibolu až 1 cm velké.

Amfibolity jsou modrošedé, masivní, všesměrně zrnité s lepidogranoblastickou až granoblastickou mikrostrukturou (foto 15). Plagioklas je polysynteticky zdvojčatělý, slabě sericitizovaný, odpovídá oligoklasu. Amfibol tvoří hypautomorfně omezená zrna s výraznou štěpností a silným pleochroismem (světle okrová – tmavě zelená). Křemen tvoří jen drobná xenomorfní zrnka, biotit je pleochroický, silně chloritizovaný. Běžnou akcesorií je zirkon a pyrit.

Významným horninovým typem, který je prostorově vázán na kontakty rul se skarny a krystalickými vápenci, je rula s vysokým podílem K-živce (až 50 obj. %). K-živec tvoří porfyroblasty s uzavřeninami ostatních minerálů, je mírně kaolinizovaný. Křemen je xenomorfní, undulózně zháší. Běžné jsou myrmekity. Biotit je mírně chloritizovaný. Plagioklasy jsou polysynteticky zdvojčatělé a významně sericitizované (foto 16 a 17).

Většina těchto hornin je protkána drobnými karbonátovýmia křemennými žilkami, které mají zpravidla jednoduché složení. Nejběžnějšími minerály na těchto žilkách jsou sulfidy – pyrit, někdy v krystalech až několikacentimetrových rozměrů, ale většinou velmi křehký a rozpadavý, chalkopyrit nebo pyrhotin. Běžnou akcesorií v žilkách nebo jen na puklinách je titanit, který má hnědou barvu a často tvoří automorfní krystaly až 1 cm velké.

Běžným jevem na lokalitě jsou pegmatitové žilky o mocnosti do 20 cm (foto 18 a 19). Jejich ohraničení k okolním horninám je ostré. Někdy se jedná o křemenné žíly s automorfními krystaly plagioklasu (foto 20), většinou jsou to žilky s drobně blokovou strukturou, tvořené křemenem, plagioklasem (oligoklas, andezin), biotitem a muskovitem. Běžnou akcesorií jsou sulfidy, kdy převažující je pyrit, titanit (foto 21) a chlorit (Vávra, 1994).

Na kontaktu rulových hornin a mramorů popisuje Novák (1985) zonální těleso skarnu s následujícími zónami:

Kromě toho byla ve skarnu popsána hnízda se složením pyroxen-epidot-skapolit, která při retrográdních pochodech zatlačovala granát v granát-pyroxenové zóně. Složení granátu je v tělese proměnlivé, zjednodušeně lze říci že směrem ke kontaktu s mramorem přibývá Fe3+, převažujícími složkami jsou grossulár a andradit (tabulka 1). Pyroxeny odpovídají řadě diopsid – hedenbergit, zastoupení složek ale kolísá. Podmínky vzniku skarnu předpokládá Novák (1985) při teplotě 550 – 650°C a tlaku 200 MPa. Retrográdní přeměny pak proběhly při teplotě kolem 450°C.

Vávra (1994) popsal pravděpodobně čočkovitá tělesa skarnu bez zjevné zonality se složením granát, epidot, karbonát a pyroxen (foto 24, 25, 26 a 34). Granát je růžovohnědý, tvoří nepravidelný agregát, obsahuje převahu grossulárové (cca 80 obj.%) a andraditové složky (foto 22 a 23). Zastoupení epidotu kolísá, tvoří laločnatá zrna se slabým pleochroismem, obsah pistacitové složky je kolem 25 %. Místy byly na puklinách nalezeny i automorfní vyrostlice v cm rozměrech s obsahem 32 % pistacitové složky. Kalcit tvoří žilky v hornině nebo místy „základní hmotu“. Pyroxeny jsou běžné, mají přes 90 % hedenbergitové komponenty (foto 28). Jako vedlejší nebo akcesorické jsou ve skarnu zastoupeny křemen, amfibol, plagioklas, klinozoisit, chlorit, titanit a sulfidy (převážně pyrit-markazit).

Významné je na lokalitě zastoupení mineralizací alpského typu (Vávra, 1997). Je vázáno na pukliny v rulových horninách a amfibolitech (foto 31), ojediněle protínají i skarny. Řadu minerálů popsal Černý (1955, 1966a, 1966b). Alpské žíly lze označit jako asociaci s proměnlivým až vysokým obsahem Ca a její zdroj lze předpokládat v okolních horninách. Jednotlivé pukliny jsou mineralogicky zpravidla chudé, můžeme se setkat s těmito asociacemi: křemen – chlorit (graf 3, tabulka 4) – titanit (foto 32, graf 2, tabulka 3) – pyrit, živec – chlorit – epidot – klinozoisit (foto 29 a 30) – zeolity, křemen – kalcit – stilbit – chabazit nebo křemen – axinit (graf 1, tabulka 2) – albit – titanit – chlorit. Na plochách epidotů byl nalezen epitakticky narostlý allanit s vysokým obsahem P2O5 z dalších akcesorií je přítomen magnetit (foto 33), monazit, apatit a uraninit. Většina alpských žil je doprovázena okoložilní alterací hostitelských hornin. Ta se projevuje především silnou sericitizací plagioklasů a zatlačováním K-živce nově vznikajícím albitem, vznikají druhotný chlorit, titanit a epidot.

Asi 6 km od lokality se nachází uranové doly v Dolní Rožínce, v obci Rožná je lokalita s litným pegmatitem, ve Věžné jsou další dvě lokality - desilikovaný pegmatit a serpentinit. Za shlédnutí stojí i hrad Pernštejn nedaleko Nedvědice.

Černý P. (1955): Nerosty z amfibolitového lomu v Mirošově (západní Morava). – Acta Mus. Morav.,XL, 93-107.

Černý P. (1966): Pseudomorfózy chloritu a jílového minerálu po axinitu. – Čas. Mineral. Geol., 11, 3, 261-266.

Černý P. (1966): Stilbit z Mirošova u Strážku. – Čas. Mineral. Geol., 11, 4, 393-398.

Novák M. (1985): Zonální reakční skarn mezi mramorem a amfibolitem z Mirošova u Strážku, západní Morava. – Acta Mus. Morav., LXX, 7-23.

Vávra V. (1994): Mineralogické a chemické studium nerostných asociací v amfibolitech u Mirošova. – MS diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno.

Vávra V. (1997): Asociace minerálů z alpských žil od Mirošova u Nového Města na Moravě. – Acta Mus. Morav., LXXXI, ½, 25-39.