| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Horniny žulovského masivu a sulfidická mineralizace
Souřadnice S42:
50° 19,877´
17° 04,925´
393 m n.m.
mapa KČT č. 54 (B3)
Klíčová slova: žulovský masiv, granodiorit, tonality, pegmatit, ilmenit, sulfidy
Lokalita (nečinný lom) je viditelná ze silnice č. 60 Žulová –
Javorník (foto 1) a je přístupná po polní cestě asi 2 km za obcí Žulová,
cca 1,2 km za odbočkou na Skorošice. Lom je situován 200 m j. od kóty 475,7
Kaní hora (mapa 1). Lom má jedno hlavní patro (foto 2 a
3) a v současné
době není již v provozu, ale odkrytí hornin je stále vynikající.
Žulovský masiv je významná struktura, která tvoří základ tzv.
vidnavské klenby (mapa 2). Na JZ je omezen okrajovým sudetským zlomem, na S a
SV zasahuje pod terciérními a kvartérními sedimenty až do oblasti Strzelina
v Polsku. Na JV je masiv omezen pláštěm, který obsahuje kontaktně i
regionálně metamorfované horniny. Batolit intrudoval podél okrajového zlomu
lugika jako typická postorogenní intruze. Celý masív je typický negativní
magnetickou tíhovou anomálií. Stáří masívu je variské, nejčastěji se
uvádí hodnoty 292 Ma (amfibol v granitu)
a 304 Ma (monazit v pegmatitu). Petrograficky je masiv tvořen bazičtějšími
členy – horniny dioritového a granodioritového typu a kyselejšími členy
– granity a pegmatity. Zachovalová et al. (2002) rozlišuje granity, jejichž
variabilita v rámci celého batolitu je vysvětlována procesy frakcionace
a odlišnými podmínkami při chladnutí, a mafické enklávy (sem zahrnuje
tonality a granodiority).
Převládající horninový typ na lokalitě lze označit jako granodiorit (foto 4 a 5) a jedná se o jemně zrnitou horninu o složení křemen, K-živec, amfibol, biotit, ilmenit, apatit a titanit.
V lomu jsou také hojně zastoupeny horniny mafických enkláv, které odpovídají tonalitu, melagranodioritu nebo křemennému syenitu. Horniny jsou středně zrnité (foto 6, 7 a 8) až hrubozrnné (foto 9 a 10), výrazně černobíle skvrnité. Struktura horniny je zpravidla hypautomorfně zrnitá. Hlavními horninotvornými minerály jsou křemen, plagioklas, biotit a amfibol. Křemen tvoří xenomorfní zrna s undulózním zhášením. Plagioklas tvoří polysynteticky zdvojčatělá (foto 11 a 12), někdy zonální zrna (foto 13) s mírným stupněm sericitizace. Zonální zrna mají v jádru poměr albitové a anortitové složky vyrovnaný, což odpovídá bazickému andezínu až kyselému labradoritu, směrem k okraji přibývá složky albitové až do oblasti oligoklasu (tabulka 1). Nezonální živce mají složení středně bazického oligoklasu. Lištovitá individua biotitu jsou zpravidla bez přeměn (výjimečně slabá chloritizace) se silným pleochroismem hnědá – sv. okrová (foto 14 a 15), velmi často ve shluku s titanitem a ilmenitem (foto 16). Běžné jsou uzavřeniny apatitu a zirkonu. Složení je poměrně stálé (tabulka 2) – kolem 54% annitové, 41% flogopitové a 4 % siderophylitové a eastonitové složky. Amfibol tvoří krátce sloupcovitá i nepravidelná zrna s výrazným pleochroismem okrová – zelená (foto 14, 15, 17 a 18). Některá mají sektorovou stavbu (nepravidelně nehomogenní), ale chemické složení odpovídá vždy magnesiohornblendu (tabulka 3).
Z akcesorických minerálů je nejvíce zastoupený apatit (obsah P2O5 v hornině je 0,82%), většinou ve fragmentech se zbytky krystalových ploch nebo v nepravidelných zrnech (foto 19 a 20). Většina zrn je bez viditelné zonality, pouze některá dlouze sloupcovitá zrna obsahují tence sloupcovité jádro viditelné v CL záření. Chemicky nebylo možné tuto zonalitu blíže definovat. Většina apatitů v hornině má přibližně vyrovnaný podíl fluor- a hydroxyl-apatitové složky, kolem 1 % je zastoupena i složka chlor-apatitová. Další hojnou akcesorií je titanit (foto 16), jeho složení jehož složení udává tabulka 4. Hornina obsahují též hojný ilmenit, který společně s titanitem tvoří často orientovaně srůstající kostrovité krystaly především v biotitech (foto 16). Popisovaný ilmenit má relativně málo MnO - cca 9 % pyrofanitové komponenty, ve srovnání s dalšími ilmenity granitoidů žulovského masivu (tabulka 5). Narůstající obsah Mn v ilmenitu naznačuje směr diferenciace od hrubozrnné (4,15 hm. % MnO) k jemnozrnné varietě hornin (4,34 hm.% MnO), viz Losos, Šimčíková (2002). Zrna allanitu-(Ce) jsou většinou nepravidelně omezená s velmi výraznou zonalitou (foto 21), kterou však lze charakterizovat jako nepravidelnou a která místy může vytvářet dojem narůstání mladších jedinců na starší zrna allanitu, popřípadě je v některých partiích zrn patrné jemné prorůstání zpravidla dvou fází, které mohlo vzniknout vzájemným odmíšením nebo zatlačováním. Projevy zonality (nehomogenity) jsou založeny na různém zastoupení REE a Th. Celkové zastoupení REE2O3 se pohybuje mezi 17 a 25 hm. %, obsah ThO2 nepřekračuje 2 hm. %. Z dalších akcesorických minerálů je přítomen zirkon (foto 22, tabulka 6), magnetit a sulfidy (viz dále).
Na lokalitě je běžný žilný doprovod, především aplitových a pegmatitových žil. Pegmatitové žilky mohou být velmi jednoduché se složením křemen, živec, biotit s mocností několik cm (foto 23 a 24) nebo mohou být až 1,5 m mocné (foto 25) a mít výrazně zonální stavbu (foto 26).
Svým chemickým složením a vývojovými trendy se horniny z Kaní hory výrazně liší od ostatních granitů žulovského masivu. Mají nejvyšší absolutní zastoupení REE (389 ppm) a Eu negativní anomálie je málo výrazná v porovnání s ostatními horninami masivu. V multiprvkovém diagramu vzácných prvků je průběh křivky plochý s výjimkou výraznější negativní Sr anomálie. Horniny mafických enkláv vykazují některé geochemické parametry spíše ve shodě s magmatickými horninami staroměstského pásma a zábřežského krystalinika. Jedná se pravděpodobně o nejstarší horninový typ žulovského masivu, který mohl vznikat ještě v podmínkách aktivního kontinentálního okraje nebo by se mohlo jednat o enklávu magmatických hornin staroměstského pásma, které byly uzavřeny v mladší intruzi kyselých hornin žulovského masivu.
Typickým příkladem vtroušeninové sulfidické mineralizace přímo v intruzívech žulovského masivu je asociace pyrhotin + chalkopyrit ± sfalerit v křemenném syenitu (Losos 1989). Pyrhotin-chalkopyritové agregáty s převládajícím pyrhotinem jsou velikostí přímo úměrné zrnitosti horniny. V nejhrubších partiích dosahují až 2 cm, běžně dosahují velikosti pouze několik mm. V hornině jsou distribuovány poměrně pravidelně, avšak jenom v některých enklávách křemenného dioritu. Sulfidy jsou v dioritu v úzkém sepětí s agregáty biotitu, kterým se tvarově přizpůsobují. Uzavírají hojné automorfní krystalky apatitu o velikosti do 0.2 mm. Chalkopyrit a sfalerit se vyskytují výhradně na okrajích pyrhotinových agregátů, většinou na jejich styku s křemenem a živci. Pyrhotin je v malé míře postižen supergenními přeměnami na markazit a pyrit.
Vtroušeninová sulfidická mineralizace zde představuje deriváty látkově odvozené od dioritového magmatu v procesech blízkých likvaci, krystalizačně ale sulfidické agregace dokumentují poslední stadia vývoje dioritu. Odlišnost hypogenní parageneze pyrhotin + chalkopyrit + sfalerit tonalitů od ostatních sulfidických výskytů žulovského masivu je kromě texturních a strukturních znaků dokumentována rozdílným chemismem sfaleritu (nižší obsahy Cd a Fe) a pyrhotinu (absence Bi, Ag, Sn, vyšší koncentrace Co /1130 ppm/ a Ni /580 ppm/) – Losos (1998). Úzké rozmezí hodnot d 34S pyrhotinů a chalkopyritu z Kaní hory (–1 až +2 %o CDT) v kontextu s ostatními analýzami sulfidů žulovského masivu (-2.6 až +6.0 %o) svědčí o přítomnosti nekontaminované hlubinné síry (Losos, Fojt, Hladíková 1994).
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Zálesí, Vidnava, Žulová-Jašek nebo Skorošice-hadec.
Losos Z. (1989): Nové poznatky o rudní mineralizaci žulovského masívu. - Scripta Univ. Purkyn. brun., 19, 3: 125-138. Brno.
Losos Z. (1998): Minerogeneze rudních asociací a grafitu v oblasti žulovského masivu a jeho pláště. - MS, habilitační práce, 178 str., PřF MU. Brno.
Losos, Z., Hladíková, J., Fojt, B. (1994): Mineralogy, trace element – and sulphur isotope – geochemistry of sulphide mineralizations related to hercynian plutonism in the NE margin of the Bohemian Massif (Czech Republic). – In: Seltmann, Kämpf & Möller (eds): Metallogeny of Collisional Orogens, Czech Geol. Surv., 350-356. Prague.
Losos Z., Šimčíková M. (2002): Mineralogie a distribuce ilmenitu v žulovském masivu (ČR). – In Zb. Abstraktov z konf. „Slovensko-česko-polské mineralogicko-petrograficko-ložiskové dni“, Herlany 2002, str. 28, TU Košice.
Marek M. a Němec F. (1964): Příspěvek ke geologii a petrografii pláště žulovského masivu. -Acta Univ. Palac. Olom., 17, 169-188.
Zachovalová K., Leichmann J. a Švancara J. (2002): Žulová Batholith: a post-oregenic, fractionated ilmenite-allanite I-type granite. - Journ.Czech Geol. Soc., 47/1-2: 35-44.