| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Mineralogie bimetasomatické zóny na styku pararuly a kalcitického mramoru; minerály taktitu na kontaktu mramoru a granitu
Souřadnice S42:
50° 18,485´
17° 06,859´
460 m n.m.
mapa KČT č. 54 (B3)
Klíčová slova: granitoidy, pegmatity, minerály bimetasomatické zóny, kontaktní minerály
Exkurzní lokalitou je nečinný lom situovaný cca 300 m JV od vrcholu Boží hory (foto 1). Nejsnazší přístup na lokalitu je po lesní komunikaci odbočují vlevo od silnice Žulová - Černá Voda a vedoucí až do lomu (kolem exkurzní lokality Žulová - Korálové jámy) – foto 2, mapa 1.
V lomu (foto 3, 4 a 17) byly těženy biotitické granity žulovského plutonu (mapa 2, foto 5, 6 a 18), místy se žilami aplitů a pegmatitů (foto 7). Ve vstupní části lomu (na obou stranách – foto 3) jsou dosud odkryty bimetasomatické zóny mezi kalcitickým mramorem (foto 8) a pararulou v bezprostřední blízkosti granitoidní intruze. Mocnost bimetasomatické zóny na je max. 20 cm. Bimetasomatická zóna vystupující v levé části (při pohledu do lomu, foto 9) byla podrobně mineralogicky studována Lososem a Brožem (2002); mineralogické zhodnocení materiálu z protější části provedla Blažková (2002). Na základě citovaných prací charakterizuje stavbu a mineralogii bimetasomatické zóny Zimák et al. (2003).
V bimetasomatické zóně lze rozlišit čtyři subzóny, které se výrazně liší svým nerostným složením. Ve směru od biotitické pararuly k mramoru jde o tyto subzóny:
subzóna biotické ruly s relativně vysokým obsahem biotitu a klinopyroxenu diopsid-hedenbergitové řady;
plagioklas-hedenbergitová subzóna (s podstatným množstvím křemene, jako vedlejší složka přítomen grossular; plagioklas bývá nahrazen mladším zoisitem a prehnitem);
grossular-hedenbergitová subzóna (grossular a hedenbergit v různých poměrech, vždy však jako hlavní složky, v podstatném množství přítomen křemen);
wollastonitová subzóna (ve variabilním množství přítomen také vesuvián, akcesoricky klinopyroxen diopsid-hedenbergitové řady).
Hrubozrnný kalcitický mramor při kontaktu s wollastonitovou subzónou (foto 10) obsahuje v akcesorickém množství klinopyroxen diopsid-hedenbergitové řady, křemen a také grafit.
Ve složení klinopyroxenů grossular-hedenbergitové subzóny převažuje hedenbergitová komponenta. Akcesorická zrna klinopyroxenu ve wollastonitové subzóně a mramoru odpovídají složením diopsidu. Granáty z grossular-hedenbergitové subzóny mají relativně vysoký podíl andraditové komponenty (20 až 22 mol. %).
Na formování popsané bimetasomatické zóny měla podle Lososa a Brože (2002) zřetelný vliv magmatogenní fluida, pronikající podél litologického rozhraní ruly a mramoru. Jejich působení je podle citovaných autorů doloženo vyšším podílem Fe v některých subzónách bimetasomatické zóny ve srovnání s okolními horninami, silicifikací centrálních subzón, nízkým PCO2, a vysokým PH2O (přítomnost vesuviánu a wollastonitu).
Teploty formování kontaktů na Boží hoře lze odhadnout na 600 až 620 °C, a to na základě grafit-karbonátového izotopického termometru, aplikovaného v prostoru této lokality (na cca desítky metrů vzdálených kalcitických mramorech s akcesorickým grafitem - viz Losos a Hladíková 1988). Tlakové podmínky přibližně 200 MPa lze přijmout z údajů známých pro periplutonickou metamorfózu v oblasti pláště žulovského masivu západně od České Vsi u Jeseníku (sfaleritový geobarometr, Losos et al. 1986); Cháb a Žáček (1994) publikovali pro stejnou oblast pláště žulovského masivu podobné teploty periplutonické metamorfózy 650 až 680 °C (granát-biotitový termometr).
Na téže lokalitě (ve vstupní části lomu, po levé straně ve směru do lomu – foto 9), pod popisovanou bimetasomatickou zónou, byla dříve odkryta kontaktní mineralizace vyvinutá přímo na styku biotitického granitu a kalcitického mramoru a také podél kontaktu mramoru s aplitovými žilami, které jím zde pronikaly. Zóna s kontaktními minerály na styku granitu a mramoru měla mocnost až 60 cm; lemy kontaktních minerálů kolem aplitových žil měly mocnost výrazně menší (obvykle jen několik cm). K hlavním minerálům taktitů patří wollastonit, grossular, vesuvián, epidot, křemen, kalcit, klinopyroxen diopsid-hedenbergitové řady a albit, mezi méně běžné titanit a scheelit. Pro stavbu kontaktních zón mezi mramorem a granitem nebo aplitem je charakteristická výrazná mineralogická zonálnost. Kontakt s mramorem má povahu až 3 cm mocné wollastonitové subzóny, která v případě kontaktů s aplitovými žilami často představuje objemem nejvýznamnější část taktitu. Wollastonitová subzóna je tvořena paralelně uspořádanými vlákny až stébly bílého nebo jemně narůžovělého wollastonitu (orientovanými převážně víceméně kolmo ke kontaktu) nebo častěji paprsčitými agregáty zpravidla narůžovělého wollastonitu (které rostly zcela evidentně od kontaktu do mramoru). Strukturně jde o wollastonit-2M (viz Krausová a Zimák 1998). Nápadnou součástí wollastonitové subzóny jsou drobná šedozelená zrna klinopyroxenu; místy je poměrně hojný zelenohnědý až hnědý vesuvián (foto 11 a 12) v podobě zrn nebo nedokonale vyvinutých sloupců o velikosti zpravidla do 1 cm. Výjimečně byla ve wollastonitové subzóně zjištěna drobná (max. 1,5 mm) zrna scheelitu, a to ve vnitřní části této subzóny, v bezprostřední blízkosti jejího ostrého přechodu do subzóny vesuvián-grossularové. Tato subzóna je tvořena hlavně zrnitým červenohnědým grossularem, vesuviánem a místy hojným křemenem (foto 13). V křemenných partiích se zde běžně vyskytuje vesuvian v podobě až několik cm dlouhých štíhlých sloupců zelenohnědé barvy, orientovaných přibližně kolmo vzhledem ke kontaktu. Místy jsou hojná zrna žlutozeleného epidotu a šedozeleného klinopyroxenu (foto 14 a 15). Vesuvián-grossularová subzóna plynule přechází do subzóny grossularové, v níž je grossular dominantní složkou. Běžně zde byly přítomny drúzy červených až červenohnědých krystalů hesonitu o velikosti až 2 cm, které pokrývaly stěny dutin v taktitu, vyplněných hrubě zrnitým kalcitem, jenž však byl často vyloužen při zvětrávacích procesech. Součástí grossularové subzóny je i vesuvián, křemen, klinopyroxen, epidot, ojedinělý je titanit, místy je poměrně hojný živec (albit), a to zejména při kontaktu s granitem.
V lese
nad lomovou stěnou jsou ve výkopech (foto 16) po sběratelích zastiženy
stejné kontaktní mineralizace jako v lomu.
V okolí je možno navštívit další lokality, např. Korálové jámy, lom v Černé Vodě, lom na Kaní hoře nebo hadec ve Skorošicích.
Blažková, I. (2002): Kontaktní minerály na Borovém vrchu a Boží hoře u Žulové. MS. Diplomová práce. PřF UP Olomouc.
Cháb, J. - Žáček, V. (1994): Geology of the Žulová pluton mantle (Bohemian Massif, Central Europe). - Věstník Česk. geol. úst, 69, 1-12. Praha.
Krausová, D. - Zimák, J. (1998): Krystalová struktura a chemismus wollastonitu z vybraných moravských a slezských lokalit. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1997, 82-84. Brno.
Losos, Z. - Brož, M. (2002): Parageneze a chemismus bimetasomatických kontaktních zón žulovského masivu. - Sborník “Mineralogie Českého masivu a Západních Karpat”, 59-62. Olomouc.
Losos, Z. - Fojt, B. - Hladíková, J. (1986): Mineralogická charakteristika sulfidického zrudnění u České Vsi u Jeseníku. - Scr. Univ. Purkyn. brun., Geol., 16, 3, 143-170. Brno.
Losos, Z. - Hladíková, J. (1988): Izotopické složení grafitů a karbonátů z pláště žulovského masívu a jeho využití pro výpočet teplot metamorfozy. - Scr. Univ. Purkyn. brun., Geol., 18, 7, 261-272. Brno.
Zimák, J. - Novotný, P. - Fojt, B. - Večeřa, J. - Losos, Z. - Vávra, V. - Večeřová, V. - Skácel, J. - Kopa, D. (2003): Exkurzní průvodce po mineralogických lokalitách v okolí Javorníku, Jeseníku a Zlatých Hor. Vydavatelství UP Olomouc.