Černá Voda – Nový lom


hlavní stránka používání průvodce mapa lokalit abecední seznam lokalit o autorech

Granity, pegmatity a aplity žulovského plutonu; hydrotermální mineralizace


Souřadnice S42:
50° 17,936´
17° 07,790´
370 m n.m.
mapa KČT č. 54 (C4)


Klíčová slova: žulovský pluton, granitoidy, pegmatity, aplity, molybdenit, strigovit, zeolity


Exkurzní lokalitu najdeme asi 2 km v. od Žulové, používá se názvu „Nový lom“ u Černé Vody (foto 1, 2, 3 a 4). Takto je označován činný lom, situovaný asi 1 km jz. od obce Černá Voda. Do lomu vede asfaltová komunikace, která odbočuje ze silnice č. 456 Žulová - Černá Voda (ve směru od Žulové za osadou Andělské Domky vpravo). Pro vstup do lomu je nezbytné povolení provozovatele.


Nový lom je považován za jednu z mineralogicky nejvýznamnějších lokalit v prostoru žulovského plutonu, a to zejména díky častému výskytu hydrotermální molybdenitové mineralizace (+ dalších sulfidů) a přítomnosti chamositu (tzv. strigovitu) na pegmatitových žilách. Současně jde také o poměrně bohaté naleziště zeolitů na puklinách granitoidů. Mineralogické poměry na lokalitě detailně popisuje Zimák et al. (2003).


V lomu převažuje granitoid světle šedé barvy s všesměrně zrnitou stavbou (foto 5, 6 a 7). Na základě modálního složení stanoveného planimetrickou analýzou a údajů o složení živců (analýzy metodou EDX) jej lze ve smyslu Streckeisenovy klasifikace označit jako granit až monzogranit. Hornina má poměrně jednoduché složení. Křemen tvoří nepravidelná xenomorfní zrna (foto 8), místy s undulózním zhášením. Obsah ortoklasu a mikroklinu (hodnoceno opticky) je vyrovnaný, podíl albitové složky je kolem 4 - 7 % (tabulka 1), výjimečně K-živec obsahuje kolem 0,5 % celsianové komponenty. Zrna plagioklasu vykazují nevýrazné polysyntetické lamelování, místy je zřetelná optická zonálnost (chemická zonalita nebyla potvrzena, foto 9). Chemickým složením odpovídají plagioklasy bazickému oligoklasu (tabulka 1). V jejich centru bývá hojný sericit a kaolinit. Silně pleochroický biotit je místy chloritizovaný (foto 10 a 11, tabulka 2); chlorit se objevuje i vějířkovitý (foto 12), již bez zbytků biotitu.

Poměrně pestře jsou v hornině zastoupeny akcesorické minerály. Allanit-(Ce) tvoří hypautomorfní až automorfní zrna (až několik desetin mm) s výraznou růstovou zonalitou (foto 8, tabulka 3). Směrem k okrajům lze sledovat slabě sestupný trend v zastoupení La, Ce (a tím i celkový obsah REE), zatímco obsah Nd, Pr a Sm je přibližně konstantní. Obsah Th od středu k okraji vykazuje mírně vzestupnou tendenci; absolutní obsahy ThO2 nepřekračují 3 hm. % (okraje zrn). Celkové obsahy REE2O3 se pohybují od 15 hm. % (okraj zrn) po 26 hm. % (střed zrna). Zirkon najdeme zpravidla uzavřený v biotitu (foto 10 a 12, tabulka 5), lemován pleochroickými dvůrky. Apatit je relativně vzácný, vyskytuje se v ojedinělých drobných zrnech s převažující fluorapatitovou složkou. Monazit-(Ce) se vyskytuje ojediněle v nepravidelných zrnech do 50 mm. Svým složením se od monazitů jiných částí žulovského masivu (např. Buková) liší mírně vyšším zastoupením složky brabantitové, podstatně nižším zastoupením složky huttonitové (do 4 hm. % ThO2) a pravidelnou přítomností UO2 (kolem 0,5 hm. %) a Y2O3 (kolem 4 hm. %). Ilmenit, který je primární součástí horniny, obsahuje kolem 6 hm. % MnO (tabulka 4 - porovnej s níže uvedenými údaji o chemismu ilmenitů z pegmatitů a alpské parageneze), pravidelný je i obsah Nb2O5 (kolem 0,5 hm. %). Z dalších akcesorických minerálů byl identifikován fergusonit, magnetit, thorit, titanit, uraninit a xenotim-(Y). Ilmenit, titanit a také allanit-(Ce) lze považovat za typické akcesorie granitoidů žulovského masivu (viz např. Losos a Šimčíková 2002, Zachovalová et al. 2002).


Poměrně hojně se v granitech objevují mafické uzavřeniny různých rozměrů (foto 13).


Exkurzní lokalita je v současné době nejbohatším nalezištěm sulfidických hydrotermálních mineralizací v žulovském masivu. Jsou prostorově vázány především na žíly pegmatitů, aplitů, křemene a také na jinak nemineralizované pukliny granitů. Až několik cm velké sulfidické agregáty  jsou obyčejně narostlé  (i zarostlé, avšak epigenetické) na křemeni a živcích v centrálních puklinách pegmatitových žil (foto 14 a 15). Lze zde rozlišit dvě hlavní asociace: a) molybdenit + chalkopyrit + pyrhotin, b) chalkopyrit + pyrhotin ± sfalerit, pyrit. Často jsou sulfidy (hlavně molybdenit ± chalkopyrit) lokalizovány přímo na povrchu puklin granitů, většinou jsou doprovázeny křemenem. Mladší žíly a pukliny se sulfidickými paragenezemi náleží zejména k puklinovému systému Q; níže popsané alpské parageneze se zeolity vystupují spíše v systému S-puklin (foto 16 a 17).

Molybdenit tvoří zprohýbané šupinky a lístečky o velikosti do 1 cm2. Lupenitá individua molybdenitu bývají někdy nahloučena v růžicovité nebo pecičkovité shluky o celkové velikosti agregátů do 4 cm (foto 15). Méně časté jsou šestiboké tabulky molybdenitu o šířce do 1 cm a výšce do 5 mm. Molybdenit většinou zarůstá do hydrotermálního křemene, s jehož staršími stadii je krystalizačně sblížen. Drobné šupinky molybdenitu o velikosti 1 - 3 mm byly také nalezeny v asociaci s epidotem na trhlinách aplitu. Další sulfidy (pyrit, pyrhotin a chalkopyrit) představují s největší pravděpodobností mladší krystalizační fáze vzhledem k molybdenitu (Losos 1998).

Z regionálního hlediska představují  vysokoteplotní hydrotermální sulfidické asociace v pegmatitech, aplitech a křemenných žilách žulovského masivu samostatnou metalogenetickou skupinu, která je v oblasti při hranici silesika a lugika definovaná parageneticky a chemickým složením rudních minerálů.

Produkty zvětrávání sulfidů jsou limonit, covellin, malachit, azurit a také sekundární pyrit a markazit, vznikající supergenní disulfidizací pyrhotinu. Asociaci druhotných minerálů tvořících se přeměnou sulfidů doplňuje lokálně hojný powellit, popsaný Čermákem (1982). Powellit se zde vyskytuje v podobě šedobílých zemitých pseudomorfóz po tabulkách a lupíncích molybdenitu, častěji tvoří práškovité povlaky na křemeni, vždy však v bezprostřední blízkosti molybdenitu.


Na lokalitě jsou velmi hojné žíly pegmatitů a aplitů, jejichž mocnost běžně dosahuje 30 - 40 cm, v průběhu těžby byly zjištěny pegmatitové žíly o mocnosti i přes 1 m (foto 18 a 19). Podstatnou složkou obou typů žilných hornin je křemen a živec (K-živec, méně albit-oligoklas, foto 20, 21, 22, 23). V pegmatitech jde často o záhnědovitý křemen, jenž v blokové zóně pegmatitu provází i přes 10 cm velká hypautomorfní individua šedobílého, jemně nažloutlého K-živce. Běžnou součástí pegmatitových žil jsou velké lupeny biotitu (často silně chloritizovaného) (foto 24 a 25), jen v některých pegmatitových žilách je přítomen také muskovit (foto 21). Obě slídy se v podobě drobných lupínků vyskytují v aplitech (foto 18). Jak v aplitech, tak i v pegmatitech je typickou akcesorií granát, turmalín skoryl-dravitové řady, apatit a ilmenit.

Pro pegmatitové a v menší míře i aplitové žíly žulovského masivu je charakteristická přítomnost černozelených, jemnozrnných, případně až celistvých agregátů chloritu (foto 26), které jsou v literatuře označovány často jako strigovit (na základě podobnosti s typovým chloritem - strigovitem z masivu Strzegom-Sobótka v Polsku). Strigovit ze žulovského masivu (včetně lokality Nový lom u Černé Vody) i z jeho typové lokality v Polsku byl podrobně studován Lososem et al. (1994, 1995). Z výsledků studia je zřejmé,  že jde o trioktaedrický chlorit  klinochlor-chamositové řady s převahou chamositové složky. Na lokalitě Nový lom se chamosit (strigovit) vyskytuje zcela běžně. Jeho agregáty zde většinou vyplňují miarolitické dutinky v centrálních částech pegmatitových žil, v nichž je typickým reprezentantem mladší hydrotermální mineralizace. Popisovaný chlorit je provázen hlavně K-živcem, albitem, křemenem, muskovitem, klinozoisit-epidotem,  méně často apatitem, hematitem, fluoritem a také zeolity. Často jsou v asociaci s tímto chloritem přítomny sulfidy, hlavně pyrit, někdy molybdenit. V agregátech chamositu se někdy vyskytují tabulky rutilizovaného ilmenitu, pozorovatelné zpravidla až mikroskopicky. Pro ilmenity z pegmatitů a hydrotermální mineralizace s chamositem je charakteristický velký rozptyl hodnot obsahů Mn (6 - 11 % pyrofanitové komponenty mají ilmenity pegmatitů, 8 - 18 % ilmenity hydrotermální) - viz Losos a Šimčíková (2002). Nízkoteplotní hydrotermální mineralizace s chamositem (strigovitem) je svým charakterem blízká mineralizaci alpského typu.


V mineralizaci alpské typu na puklinách granitů v Novém lomu se místy hojně vyskytují zeolity, popisované Duškem (1996), Lososem a Duškem (1996). Jsou zastoupeny zejména stilbitem-Ca, méně často laumontitem a heulanditem (patrně jde o heulandit-Ca, údaje o jeho chemismu však nejsou k dispozici). Stilbit-Ca tvoří na puklinách radiálně paprsčité šedobílé agregáty („sluníčka“) o průměru až 3 cm. Je provázen na lokalitě vzácnějším heulanditem v podobě šedobílých, průsvitných, perleťově lesklých tabulkovitých krystalů. Laumontit na puklinách granitů vytváří šedobílé stébelnaté agregáty. V dutinách aplitových žil byly zjištěny hroznovité nebo kulovité agregáty medově zbarveného stilbitu-Ca. Zeolity jsou často provázeny světle zeleným epidotem, někdy tvořícím drobné drúzy složené ze světle zelených jehlicovitých krystalů o velikosti zpravidla do 5 mm.


 

V blízkém okolí je řada dalších zajímavých lokalit, např. Korálové jámy, Skorošice-hadec, Kaní hora nebo lom Na Pomezí.


 

Čermák, F. (1982): Powellit z Černé Vody. - Čas. Miner. Geol., 27, 197-200. Praha.

Dušek, J. (1996): Mineralogické studium zeolitů žulovského masívu. MS, dipl. práce. PřF MU Brno.

Losos, Z. (1998): Minerogeneze rudních asociací a grafitu v oblasti žulovského masivu a jeho pláště. MS, habilitační práce, 178 s. PřF MU Brno.

Losos,  Z., Dušek, J. (1996): Výskyty zeolitů v oblasti žulovského masívu. - Minerál, 4, 124-127. Brno.

Losos, Z., Šimčíková, M. (2002): Mineralogie a distribuce ilmenitu v žulovském masivu (ČR).     Zborník abstraktov z konf. „Slovensko-česko-polské mineralogicko-petrograficko-ložiskové dni“, Herľany 2002, s. 28, TU Košice.

Losos, Z., Zimák, J., Krausová, D., Sulovský, P. (1995): Chamosit („strigovit“) z žulovského masívu a jeho srovnání s chlority  masívu Strzegom-Sobótka (Polsko). - Čas. Mor. Muz., Vědy přír.,  80, 9-34. Brno.

Losos, Z., Zimák, J., Sulovský, P., Krausová, D. (1994):  Mineralogical study of „strigovite“ from pegmatites of the Žulová granitic massif (Czech Republic). - Acta. Univ. Carol.,  Geologica 38, 309-319. Praha.

Zachovalová, K., Leichmann, J., Švancara, J. (2002): Žulová Batholith: a post-orogenic, fractio-nated ilmenite-allanite I-type granite. - J. Czech Geol. Soc., 47, 35-44. Praha.

Zimák, J., Novotný, P., Fojt, B., Večeřa, J., Losos, Z., Vávra, V., Večeřová, V., Skácel, J., Kopa, D. (2003): Exkurzní průvodce po mineralogických lokalitách v okolí Javorníku, Jeseníku a Zlatých Hor. Vydavatelství UP Olomouc.



Zpět na hlavní stránku