| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Granitové těleso v durbachitech třebíčského masivu
Souřadnice S42:
49° 04,940´
15° 54,930´
416 m.n.m.
mapa KČT č. 80 (C5)
Klíčová slova: třebíčský masiv, durbachity, granity, pegmatity
Lokalitou je činný lom (foto 1), který se nachází asi 2 km jv. od Jaroměřic nad Rokytnou hned u silnice, vedoucí do obce Přístpo (mapa 1). Ke vstupu je nezbytné povolení majitele lomu. V lomu Královec (foto 2, 3 a 4) jsou odkryty durbachity typické pro třebíčský masiv (mapa 2), převažujícími horninami jsou dva typy biotitových granitů.
Durbachity jsou šedočerné horniny mající nejčastěji porfyrickou strukturu (foto 5). Někdy je tato struktura až plošně paralelní, s usměrněnými vyrostlicemi K-živců (foto 6). Některé typy durbachitů se vyznačují masivní strukturou (foto 7).
Téměř polovinu objemu durbachitu tvoří K-živce, velmi často přítomné v porfyrických vyrostlicích o velikosti až 3 cm (foto 6), zdvojčatělých podle karlovarského zákona. Zrna jsou hypautomorfní, výrazně pertitická, někdy i zonální. Plagioklas tvoří hypautomorfně omezená zrna do 1 cm. Zpravidla jsou polysynteticky zdvojčatělá (foto 8 a 9) a poměrně čerstvá, jen s malým množstvím produktů přeměn. Biotit je hojným tmavým minerálem, který v polarizovaném světle tvoří silně pleochroické lupínky v červenohnědých odstínech. Chloritizace biotitu je jen ojedinělá, typické jsou inkluze apatitu a zirkonu uzavřené v pleochroických dvůrcích (foto 10 a 11). Amfiboly jsou zpravidla světle zelené a velmi slabě pleochroické, často vykazují sektorovou nehomogenitu zrn (foto 12 a 13), někdy uzavírají reliktní pyroxenová zrna. Apatit je zcela běžnou akcesorií, zpravidla tvoří zaoblené sloupečkovité krystaly uzavřené v biotitu, křemeni nebo K-živci. Zirkon je rovněž běžný, krátce sloupcovitá zrna bývají zonální (foto 8 a 9), nápadné jsou pleochroické dvůrky v biotitu. Na většině zrn je patrné zakalení způsobené postupující metamiktní přeměnou.
Tělesy durbachitů místy pronikají jednoduché pegmatitové žilky o mocnosti do 0,3 m (foto 14). Jako v celém třebíčském masivu, jsou i zde poměrně časté xenolity mafických hornin o velikosti do desítek centimetrů (foto 15). Zpravidla jsou jemně až středně zrnité s převládajícím biotitem a amfibolem. Ojediněle lze zaznamenat enklávy kausticky přepracovaných serpentinitů o velikosti do 10 cm se zřetelným reakčním lemem (foto 16).
Leukokratní granát-biotitový a biotitový granit tvoří orientovaná tělesa směru JZ-SV, která proráží durbachity v jižní části třebíčského masivu. Kontakt těles je ostrý (foto 17), granit je mladší než okolní durbachit. Těleso granitů je porušené puklinami směru SV-JZ nebo SSV-JJZ (foto 18). Místy je pronikáno horninami pegmatitového typu v žilách (foto 19) nebo šlírách (foto 20), jejichž mocnost dosahuje zpravidla několika cm a složených z křemene, K-živece a biotitu (foto 21).
Leukokratní granát-biotitový granit představuje středně až jemně zrnitou horninu světle šedé barvy (foto 22). Mikrostruktura je granitická až drobně porfyrická. Modální složení horniny je variabilní, převážně odpovídá zastoupení: křemen (25-35 obj. %), K-živec (25-40 obj. %), plagioklas (15-40 obj. %), biotit (5-10 obj. %) a granát (1-5 obj. %). K-živec tvoří místy drobné vyrostlice (foto 23), je nevýrazně pertitický a někdy písmenkově srůstá s křemenem. Plagioklasy tvoří hypautomorfní až xenomorfní zrna (foto 24), hojně jsou zastoupeny myrmekitové symplektity. Složení plagioklasu odpovídá oligoklasu až andezínu. Biotit je dvojího typu: běžný biotit v základní hmotě je silně pleochroický v žlutohnědé až hnědočerné barvě (foto 25 a 26), poměr Fe/(Fe+Mg) je 0,4 a obsah TiO2 je až 3,2 hm. %. Biotit v těsném okolí granátových zrn je slabě pleochroický (hnědozelené barvy) s poměrem Fe/(Fe+Mg) = 0,6 – 0,7 a obsahem TiO2 do 0,38 hm. %. Granát tvoří vyrostlice do 2,5 cm nebo zrnité agregáty. Obsahují kolem 75 % almandinové, 2 % andraditové, 10% pyropové a 12 % spessartinové komponenty.
Podobně jako durbachity, i granity běžně uzavírají xenolity mafických hornin (foto 27). Lze předpokládat, že leukokratní granát-biotitový granit vznikl krystalizací z parciální taveniny moldanubických metasedimentů.
V širším okolí
je možné navštívit další lokality, např. Kamenná,
Mohelno, Lamberk
nebo Naloučany.
Bowes D. R. and Košler J. (1993): Geochemical comparsion of the subvolcanic appinite suite of the British caledonides and the durbachite suite of the central European hercynides: Evidence for associated shoshonitic and granitic magmatism. - Mineral. and Petrol., 48, 47-63.
Holub F. (1997): Ultrapotassic plutonic rocks of the durbachite series in the Bohemian massif: Petrology, geochemistry and petrogenetic interpretation. – Sbor. geol. Věd, ř. LG, 31, 5-26. Praha.
René M. (2005): Leukokratní granáticko-biotitický granit z jižní části třebíčského plutonu. – Geol. Výzk. Mor. Slez. V roce 2004, 90-92. Brno.